M o d e l y f i n a n c o v á n í r o z v o j e b y d l e n í
V současné době se vedou v České republice diskuse, jakým způsobem pokračovat v podpoře bydlení, zda stávající formy státní podpory do nájemního i vlastnického bydlení jsou postačující. Letmý pohled k sousedům by mohl být v této otázce inspirací.
Formy financování rozvoje bydlení se ve vyspělých evropských zemích vyvíjely naprosto samostatně a s různou prioritou v žebříčku možných nástrojů dané země. Společným jmenovatelem u všech zemí je čerpání ze státního rozpočtu, které se ovšem liší objemem a strukturou výdajů.
V rámci financování rozvoje bydlení jsou využívány především příspěvky na bydlení, státní půjčky, poskytování záruk a majetkové subvence (subvence do výstavby, údržby a oprav bytového fondu). Příspěvky na bydlení jsou oblíbeným nástrojem většiny evropských zemí, a to především v nájemním sektoru (Nizozemsko, Dánsko, Belgie). Forma individuálních subvencí ve vlastnickém sektoru je však značně odlišná, například v An-glii se příspěvky na bydlení vlastníkům téměř neposkytují. Ve Francii jsou vztaženy k typu financování vlastnického bydlení. Jiné země vztahují tuto podporu k určitým sociálním vrstvám obyvatelstva, například Dánsko a Švédsko podporují důchodce, ve Francii je tato podpora hrazena ze zvláštního sociálního fondu, který nemá přímou vazbu na státní rozpočet.
Individuální subvence poskytuje vlastnickému sektoru v širším záběru pouze Německo a Švédsko. U těchto subvencí je prvořadým úkolem vyrovnání rozdílu ceny skutečné a ceny normativní, která je stanovena v přímé úměře s výší příjmu. Předností tohoto systému je zřejmá adresnost domácnostem s nižšími příjmy, nevýhodou je závislost na změnách v příjmu. Dalšími možnými faktory jsou velikost bytu či počet dětí.
Téměř ve všech evropských zemích je nárok na individuální subvence pro nájemníky a vlastníky omezen. Například v Nizozemsku platí omezení ve formě maximální výše příjmu a nájemného, v Německu a Dánsku platí pro změnu pouze maximální výše příjmu, ve Francii jsou určitá omezení u zvlášť subvencovaných půjček. Švédsko také omezuje subvence na maximální příjem, ale stanoví zároveň podmínky pro složení domácnosti.
V zásadě jsou potřebné limity v jednot-livých státech podobné, výjimkou je an-glický systém, kde je omezení dané maximální hodnotou celkového jmění.
Státní půjčky představují formu podpory financované přímo ze státního rozpočtu. Ve vyspělých evropských zemích použití těchto půjček již téměř vymizelo. V Německu mají státní půjčky různé formy použití, především však kryjí část vynaložených nákladů na bydlení. Jejich podstatou je dlouhá doba splatnosti a možnost odkladu počátku splácení. Také v Dánsku existují státní půjčky, ale ve velmi omezeném rozsahu a jsou používány výhradně pro financování sociálního nájemního sektoru.
Konkrétní možnosti individuálního subvencování si ukažme na příkladu Německa. Od roku 1996 zde funguje nový systém státních podpor, jehož základní myšlenkou je podpořit klesající úrokové sazby, ceny stavebních prací a také ceny stavebních pozemků a umožnit především mladým rodinám s dětmi a domácnostem s nižším příjmem důstojné bydlení. Stát však podporuje pouze bydlení v individuálně užívaných bytových objektech. Základní podpora se poskytuje na dobu osm let v roční výši maximálně 5000 DEM u nových objektů a 2500 DEM u starších objektů. Jak již bylo předesláno, hlavním omezujícím faktorem pro získání této podpory je maximální výše příjmu. Celková částka příjmu v roce podání žádosti o podporu, včetně příjmu z předchozího roku nesmí přesáhnout částku 240 000 DEM u svobodných a 480 000 DEM u ženatých či vdaných osob. Pokud žadatel splňuje v roce podání žádosti všechny podmínky, podpora je mu vyplácena po celou dobu trvání nároku, i když v pozdějších letech předepsané podmínky nesplňuje. Tyto podmínky pro uplatnění nároku na státní podporu umožnily občanům plánovat vlastnické bydlení s jistotou v prvních letech splácení použitých finančních nástrojů (hypoteční úvěr, stavební spoření apod.).
Další formou státní podpory je příspěvek na děti. SRN poskytuje při splnění limitů příjmu finanční podporu vlastníkům nemovitosti ve výši 1500 DEM ročně na každé dítě v domácnosti. Tento finanční příspěvek je poskytován po dobu osmi let, nejen pro nezletilé děti ve společné domácnosti, ale i pro rodiny s dětmi mezi 18 a 27 rokem, které studují nebo vykonávají vojenskou službu.
Jinou formou státní podpory jsou ekologické příspěvky, které především souvisí s použitými materiály, zateplením budov a využíváním alternativních zdrojů energie (voda, vítr, slunce, odpadní teplo, tepelná čerpadla). Státní příspěvek v těchto případech může být až 500 DEM ročně. Dalším prostředkem pro využití této formy státní podpory je stavba nebo koupě nízkoenergetického domu. Jestliže vlastník splní předepsané podmínky (vyjádření úspory tepla), obdrží od státu příspěvek ve výši až 400 DEM ročně po dobu osmi let.
Je pochopitelné, že němečtí politici se pyšní propracovaností výše uvedeného systému, který nejen přímo podporuje vlastnické bydlení, ale má i přímý dopad na oblast stavebnictví vzhledem k rostoucí poptávce po vlastnickém bydlení. Jestliže existuje silná poptávka, a v Německu podle odborných studií většina domácností chce bydlet ve vlastním domku či bytu, a stát stimuluje nákladově výhodné stavění (levnější stavění), pak je schůdná cesta k rozvoji vlastnického bydlení s přiměřenou zátěží státního rozpočtu ve střednědobém horizontu.
Každé porovnávání modelů podpor je třeba posuzovat s ohledem na možnosti státního rozpočtu dané země, a tak není jednoduché zvolit priority. Každá země má nějakou formu individuálních nebo majetkových subvencí. Ovšem značné rozdíly se objevují již v šíři systémů, v objemech výdajů a různých formách subvencí. Způsoby subvencování ovlivňují výrazně celkové výdaje na bydlení. Dlouhodobé subvence způsobují nižší flexibilitu ve státním rozpočtu. Země, které uplatňují jednorázové majetkové subvence a příspěvky na bydlení, mají mnohem větší manévrovací schopnosti v celkových výdajích.
(využito studií TERPLAN)
