Díky pandemii zažívají jejich provozovatelé hotové žně. Majitelé e-shopů, konkrétně pak těch českých, kterých existuje na 40 tisíc, si v průběhu loňských 12 kalendářních měsíců v souhrnu meziročně polepšili o více než jednu čtvrtinu. Právě o tolik totiž dle údajů Asociace pro elektronickou komerci (APEK) narostly jejich tržby, jež v absolutních číslech dosáhly hranice 196 miliard korun. Podobné údaje přitom přicházejí i z ostatních zemí Evropy – také v nich si sektor e-commerce ve srovnání s rokem 2019 významně polepšil.
S vyšším obratem, a tedy i potenciálně vyšším výdělkem se však dostavil i násobně větší tlak, než na který byli internetoví obchodníci dosud zvyklí. Byť v každém jednotlivém státě se projevuje jinak – to podle preferencí zdejších spotřebitelů.
„E-shop v angličtině by například v Maďarsku neprošel,“ vyjmenovává László Szabó, ředitel rozvoje digitální agentury Growww Digital, nástrahy, před nimiž se každý internetový prodejce zvažující expanzi na tamní trh musí mít na pozoru. „Většina Maďarů, když vidí cizí jazyk nebo nedůkladnou, strojově přeloženou maďarštinu, opustí stránky. Nepůsobí to na ně důvěryhodně,“ přibližuje specifika zákazníků z této středoevropské země.
Zdarma, rychle a na dobírku
Podobně se k dané problematice staví i v sousedním Rumunsku: „Zákaznická linka v rumunštině je samozřejmostí, Rumuni rádi dělají objednávky po telefonu.” Nejvíce jich pak zrealizují v rámci Black Friday, kterážto akce u nich probíhá dokonce několikrát do roka a z pohledu obchodníků je výnosnější než období Vánoc.
Tamní trh se pak dle Szabových slov dá označit za jeden z nejrychleji rostoucích v Evropě. A také čím dál náročnějších – zdejší spotřebitelé zpravidla požadují, aby zboží objednané online jim bylo doručeno zdarma s tím, že za něj zaplatí právě až v okamžiku, kdy si jej fyzicky přeberou. Nejlépe pak v hotovosti.
V tomto ohledu mají poměrně blízko k Čechům. Tuzemští zákazníci totiž dle Szaba nedají na platbu na dobírku dopustit ani na začátku dvacátých let jednadvacátého století, přestože existují i daleko sofistikovanější možnosti. Ty však frčí zejména v Rakousku a Německu – pro tamní spotřebitele je „rumunsko-český“ způsob hrazení objednávek de facto jednou velkou neznámou.
Co se dopravy zboží týče, nebývají Češi příliš trpěliví, přičemž nejnáročnější jsou z daného hlediska především obyvatelé Prahy. Ti totiž požadují, aby jim kurýr jejich objednávku doručil ještě týž den. To je ve velkém kontrastu například s občany Chorvatska, kteří jsou ochotni čekat až pětkrát delší dobu.
Zelení Slovinci (i Slováci)
Zajímavou cílovou skupinu představují podle Szaba rovněž Slovinci. Tento zhruba dvoumilionový národ si nakupování dle jeho názoru užívá. Nehledí pouze na praktickou stránku věci, jakou je například rychlé doručení zboží, ale také na ostatní faktory. O danou značku se detailně zajímají a pídí se třeba i po tom, jak moc je který výrobek ekologický – podobně jako Slováci.
„E-shopy, které uvažují o expanzi do zahraničí, musejí brát v potaz právě specifika jednotlivých trhů. Pokud se značka rozhodne rozšiřovat na další trh, musí vědomě plánovat, zamyslet se nad trhem jako celkem,” uzavírá Szabó.
