Celý život pracoval v textilním průmyslu. V roce 1990 se rozhodl opustit křeslo ředitele závodu a začal vlastnoručně vyrábět předložky do koupelen. Zatímco většina tradičních českých textilek zanikla, Grundova firma neustále roste a bohatne.
Autor: Jakub Hněvkovský
Před deseti lety dostal k narozeninám golfové hole. Majitel továrny na výrobu předložek do koupelny Jiří Grund je však tři roky téměř nevzal do ruky, protože v okolí žádné golfové hřiště nebylo. Rodina říkala, že když hole nevyužívá, měly by se prodat.
„To mě inspirovalo, abych si ve vesnici, kde jsem se narodil a kde celý život bydlím, k holím postavil vlastní golfové hřiště,“ říká Jiří Grund. Cesta ke splnění tohoto snu trvala dalších zhruba sedm let. V září roku 2009 areál slavnostně otevřeli. Jmenuje se Grund Resort Golf & Ski. Tvoří jej moderní, luxusně vybavený hotel a golfové hřiště s výhledy na Trutnovsko, Novopacko a Krkonoše. Část obyvatel Mladých Buků záměr vítala, jiní byli zásadně proti. „Je to ovšem největší investice v obci, někteří skeptici proto mění názor a začínají být na toto hřiště hrdí,“ zdůrazňuje podnikatel s tím, že když teď někdo v okolí prodává nemovitost, nezapomíná se o hřišti zmínit.
Milovník vína a italského stylu
Hotel, kde jsme se s Jiřím Grundem setkali, pěkně zapadá do krkonošské krajiny. Jeho interiér vznikl ve spolupráci s předním italským designérským ateliérem Ferrari Pagani Tresoldi Architetti. Milovník dobrého vína Grund má ostatně Apeninský poloostrov velmi rád – italská jídla jsou jeho nejoblíbenější (na druhém místě jeho soukromého žebříčku chutí je libanonská kuchyně). „Úspěch pana Grunda vyplývá také z toho, že získal ke spolupráci přední designéry v čele s Luigim Colanim,“ připomíná Jiří Kohoutek, viceprezident Asociace textilního, oděvního a kožedělného průmyslu.
A ještě jedna vzpomínka na slunnou Itálii. Jiří Grund sice na schůzku přijel velkým automobilem Volkswagen Phaeton, nikdy však nezapomene na své malé kupé Škoda Rapid. „Přestože na něj byla sleva, dal jsem za něj všechny rodinné úspory a pak jsme museli doma podříznout slepici, abychom přežili víkend,“ vzpomíná Grund. Tímto vozem, který měl tehdy již zastaralou koncepci s motorem vzadu, cestoval v roce 1988 právě do Itálie. Tehdy si možná bezděčně uvědomil, že jeho vlast čekají velké změny. Byl na ně svým způsobem připraven.
Jak zdůrazňuje Jiří Kohoutek, budoucí majitel firmy Grund byl nadaný, přemýšlivý a zkušený textilák a navíc uměl cizí jazyky. Kohoutkova chvála je o to cennější, že Grund z textilní asociace vystoupil. Založil totiž Asociaci exportérů a stal se
jejím prezidentem.
Hudebník a lokální patriot
Podnikatel Jiří Grund hovoří francouzsky, německy, anglicky a rusky. Dobře zvládnout cizí jazyky mu určitě pomáhal i jeho hudební sluch. Uměl hrát na pět nástrojů – na kytaru, basu, tahací harmoniku, trombón a baryton. Když mu bylo kolem osmnácti, míval hudební skupinu. V uvolněné atmosféře šedesátých let muzicírovali na čajích, neměli žádné problémy s úřady, k všeobecné spokojenosti zvládali dobový big beat i dechovku.
|JIŘÍ GRUND|
|Datum narození: 24. 3. 1949 Bydliště: Mladé Buky Postavení: majitel a předseda představenstva akciové společnosti Grund Roční tržby: přes 200 milionů Kč|
„Teď mám ze všeho nejraději vážnou hudbu a jazz, nic jiného si v autě nepouštím,“ líčí Grund, který dlouho jezdil jaguarem, ale nové modely britské značky již nesplňovaly jeho očekávání, a tak dal přednost značce německé.
Textilní firma Grund nyní zaměstnává přibližně dvě stě lidí, pětatřicet dalších pracovních míst vzniklo kolem nového golfového hřiště. Dále funguje prodejní firma s velkoskladem v Německu (Grund Deutschland GmbH), která včetně prodavaček zaměstnává pětačtyřicet lidí.
Grund je velký lokální patriot. „Patřím sem, mám to tu rád. Některé věci tu však nyní nesu těžce, protože některým lidem o Krkonoše vůbec nejde, necítí se v nich doma a podle toho se k horám chovají,“ podotýká.
Textilní rod
Předkové Jiřího Grunda se usídlili v Krkonoších zhruba před 200 lety; přišli sem z kdysi českého Kladska. Nejenže oba jeho rodiče byli textiláky, rodová profesní tradice je mnohem delší: Grundova firma dnes sídlí v továrně, kde před sto lety pracovala celá rodina.
Postupně absolvoval Střední průmyslovou školu textilní v Jilemnici, Textilní fakultu Vysoké školy strojní a textilní v Liberci, postgraduální studium jazyků na Karlově univerzitě. V roce 1973 se oženil a záhy se mu narodili dva synové. Manželka je dnes ekonomickou ředitelkou firmy Grund, a. s., starší syn Jiří je jejím obchodním ředitelem. O rok a půl mladší Jan byl ředitelem výroby a nedávno se stal ředitelem golfového areálu. „Jan patřil k posledním absolventům průmyslovky v Jilemnici, pak ji bohužel zavřeli,“ lituje podnikatel.
Zatímco Grund strávil celý život v rodné chalupě a nic na tom nehodlá měnit, synové si postavili nové domy v jejím sousedství. Rodina je tak stále skoro pohromadě.
Začínal jako mistr
Jiří Grund starší začínal jako mistr na přádelně lnu v Poříčí. Před revolucí byl zhruba tři roky ředitelem jednoho ze závodů národního podniku Texlen Trutnov. Během své profesní dráhy v textilce jezdil několik let do Pákistánu, Súdánu a Indie přebírat přízi pro Texlen. Viděl poměry a systém řízení v tamních společnostech a říkal si, že by to všechno uměl podstatně lépe. Rok 1989 mu dal velkou šanci. S manželkou a syny začali šít na vypůjčeném stroji koupelnové předložky.
„Měsíc po sametové revoluci jsme si vybrali výrobu, s níž lze začít na koleně v ložnici,“ vzpomíná Grund. „Nerozmýšlel jsem se ani minutu, dal jsem v Texlenu výpověď, ačkoli jsem odcházet nemusel, jen jsem se chtěl živit sám,“ zdůrazňuje.
Podle Jiřího Kohoutka Grundovi bystře objevili volné místo na trhu. Předložky se totiž u nás šily jen v nepatrném množství v Náměšti nad Oslavou, kde šlo o miniaturní dílnu, součást velkého podniku Bytex Vratislavice, jenž vyráběl koberce. Tam ani v nových podmínkách nikdo nepřemýšlel o trhu a marketingu, řešili hlavně privatizaci. Grund napřed prodával předložky v pražské holešovické tržnici. Pak je dal do kufru a objížděl obchody.
Krkonošská chaloupka
Grundovi měli na zahradě takzvanou Krkonošskou chaloupku. Byl to malý dřevěný ubytovací objekt, který jim za socialismu zajišťoval přivýdělek – spávali v něm východoněmečtí turisté. Němci však náhle přestali do Krkonoš jezdit, protože se jim otevřela celá Evropa. V té dřevěné budově si Grundovi zřídili dílnu a najali prvního zaměstnance.
Na konci roku 1991 už zaměstnávali osm lidí a chaloupku rozšířili o přístavbu. Jenže přišla kontrola z hygienické stanice a oznámila, že dílna nevyhovuje a bude se muset zavřít. Grundovi s nálezem nesouhlasili, odvolali se a zároveň slíbili, že do roka přestěhují produkci jinam, což se na podzim roku 1992 stalo. Pak rok co rok kus závodu přistavovali, až do roku 1996. Potom si ještě pořídili přádelnu, jež nyní pokrývá veškerou potřebu příze pro výrobu jejich koupelnových předložek.
„Jiří Grund rychle pochopil, že se trefil, ale zároveň viděl, že tuzemský trh pro něj bude malý,“ domnívá se Jiří Kohoutek. V roce 1993 se firma poprvé zúčastnila světové výstavy Heimtextil ve Frankfurtu. Hned v dalším roce otevřela obchodní zastoupení pro země Evropské unie a začala ve větším množství vyvážet.
V současnosti jde do zahraničí skoro 90 procent produkce. Firma exportuje do 32 zemí, zejména evropských, ale také do Saúdské Arábie, Libanonu, Bahrajnu a dalších států kolem Perského zálivu.
„Muslimů se nemusíme vysloveně bát, ale měli bychom je poznat a být ostražití,“ podotýká Grund, který je i předsedou Česko-arabského hospodářského výboru při Hospodářské komoře ČR.
Vlastní design, vlastní obchod
Společnosti Grund se slušně daří i v krizi. Oproti roku 2008 dokonce očekává mírný růst tržeb – mají překročit 200 milionů korun. „Řadu věcí jsme předjímali, například jsme přestali dodávat do velkoobchodů, v Německu máme vlastní velkosklad,“ vysvětluje Grund. Důležité podle něj je, že podnik změnil obchodní politiku, prodává pod vlastní značkou a prostřednictvím vlastní obchodní sítě. Kromě toho se zaměřil na špičkový design, k návrhářům patří například Blanka Matragi a Luigi Colani.
„Výrobky jsme oproti našim začátkům dotáhli o dvě kategorie výš,“ tvrdí podnikatel. V roce 2009 společnost vyrobila více než půl milionu koupelnových předložek. S lacinou čínskou konkurencí si tu hlavy nelámou, hlavním konkurentem je přední německá společnost Leifheit.
Z hlediska právní formy byla firma původně sdružením fyzických osob, později společností s ručením omezeným, pak skupinou, kterou tvořila akciová společnost a dvě s. r. o., nyní jde o jednu akciovou společnost.
Největšího zklamání se Grund dožil v Polsku. V polovině devadesátých let tam firma kvůli vysokým dovozním clům měla kousek od hranic svůj výrobní závod. Protože po několika letech dovozní cla padla, chtěla výrobu i se zaměstnanci převést do Čech. Ale když se to polští velkoobchodníci dozvěděli, otevřeli si továrnu opodál, přetáhli lidi, převzali znalosti i design. Firma to přežila, ale spolupracovníky si teď už vybírá velmi bedlivě.
Jak se mění workoholik
Zakladatel podniku býval považován za typického workoholika, ale už to prý nepřehání. „Postupem let si nacházím víc času, ale to neznamená, že si naráz vyberu měsíční volno. Jedu maximálně na týdenní dovolenou,“ upřesňuje. Takže odpočívá čtyřikrát ročně.
Už několik let jezdí s manželkou hrát o dovolené golf. Loni byli ve Francii, přesněji v Burgundsku, kde obdivovali nádhernou krajinu a rekonstruované památky. Tak se jim ve Francii líbilo, že tam pojedou i letos. Velmi rád jezdí také do Rakouska a severní Itálie. V prosinci byli v Turecku, hráli golf a byli nadšeni.
Čte především historické romány a literaturu faktu, zvláště o arabském světě. Z filmů se mu v poslední době nejvíce líbil Dobrý ročník podle literární předlohy Petera Maylea. „Ten příběh mi malinko připomněl vlastní osud: Celý život jsem byl ve fabrice a teď jsme postavili golfové hřiště,“ podotýká Grund, který je nyní nejen prezidentem Asociace exportérů, ale také prezidentem golfového klubu. Houby teď může sbírat, když obhlíží hřiště.
