Poslední zpráva, jež vyšla z Energetického regulačního úřadu, je varovným signálem především pro naše politiky. Současná státní podpora více než dvaceti tisíc solárních elektráren je pro Česko ekonomicky absolutně neúnosná.
Dotace ve výši 44 miliard ročně, za něž se vyrobí pouhých 12 procent veškeré elektřiny, by měly příští rok narůst na 48 miliard a v dalších letech v růstu vesele pokračovat, pokud nedojde přinejmenším k zastavení podpory pro nové zdroje od roku 2014. K tomu se ERÚ zřejmě chystá, sláva, nicméně bez novelizace zákona se nemůže hnout dál. Jako další možné částečné řešení se jeví také kontrola a revize již vydaných licencí pro 162 solárních elektráren s výkonem nad jeden megawatt.
Skoro bilion
Při vší této horečné aktivitě, již je třeba přece jen ocenit, však přešlapuje na místě vyšetřování a zjišťování utajovaných majitelů solárních elektráren. Dozvíme se někdy něco o pozadí tohoto úděsného byznysu, nebo se vše opět zamete pod koberec?
Stávající nedomyšlený zákon vyvolaný zeleným hnutím kvůli záchraně planety před globálním oteplováním stanovuje podporu na dlouhých dvacet let, což by při současné výši dotací znamenalo necelý bilion korun doslova vyhozený oknem.
Nad nesmyslnou podporou obnovitelných zdrojů u nás je potřebné se v neposlední řadě zamyslet také v celosvětovém kontextu.
EU proti proudu
Skutečností zůstává, že například v USA se legislativou i situací na trhu snižují ceny elektřiny a zemního plynu. Opačně si počíná Evropská unie, kde ceny naopak rostou. Jednou z příčin je také nedomyšlená směrnice klimaticko-energetického balíčku, který značně ekonomicky i ekologicky dopadá na členské země.
Stanovuje do roku 2020 nesmyslné cíle výroby energie z obnovitelných zdrojů. Důsledkem je dosud jen plíživé navyšování cen energetických, průmyslových i spotřebních komodit, omezování nebo zániky průmyslových podniků a jako důsledek zvyšování nezaměstnanosti. Nutno počítat i s možným odchodem řady prosperujících podniků do rozvíjejících se zemí.
Ekonomové už přitom spočítali, že nedomyšlenými a drastickými opatřeními sníží státy Evropské unie celosvětové emise skleníkových plynů o pouhá dvě procenta, což dohromady k ničemu nepřispěje. Značné a nekontrolovatelné emise skleníkových plynů především v Číně, Indii a také v USA vysoko překonají sebemrskačskou snahu o snížení emisí pouze v Evropské unii. Bez dohody s těmito státy, která je opravdu málo pravděpodobná, nemá celý projekt skutečně žádný věcný smysl.
K ničemu
Potvrzuje to ostatně i zpráva uznávané Mezinárodní energetické agentury. Ta uvádí, že současná celosvětová produkce energie není, přes veškeré investice české i evropské pumpované do obnovitelných zdrojů, o mnoho „zelenější“ než v roce 1990. V textu se přímo píše, že hledání čistého energetického systému pro celý svět je v současné době dosti nereálné. V posledních deseti letech přináší jedna vyprodukovaná jednotka energie stejné znečištění prostředí emisemi skleníkových plynů, jako tomu bylo před více než dvaceti lety.
To jsme to tedy dopracovali. Nelze se divit, že stamiliony korun kriticky chybí snad ve všech oblastech státního hospodaření. Průmyslovým podnikům a občanům zbývá pouze věřit, že vláda a poslanci napraví řadu chyb a odsouhlasí zastavení větší části nadbytečné podpory u solárních a větrných elektráren stejně jako u rozvíjejících se zemědělských bioplynových stanic.
Autor je bývalý poradce ministrů průmyslu
• Čtěte také:
