Nemohu souhlasit s názorem současného hlavního mediálního proudu, že hlavním viníkem neustále stoupajících cen elektřiny v důsledku vysoké podpory fotovoltaických elektráren je výhradně Energetický regulační úřad.
Na druhé straně vítám probuzení médií, novinářů i veřejnosti a jejich možná nikoli pouze povrchní zájem najít a postihnout ty, kteří fotovoltaickou hrůzu způsobili. Domnívám se, že díky svému minulému působení na ministerstvu průmyslu mohu do hledání vnést dosti důležitá fakta.
Jedna směrnice
Na začátku celé nešťastné kauzy stála jedna z mnoha nedomyšlených směrnic Evropské unie. Nařizovala členským státům, aby výrazně podpořily obnovitelné zdroje při výrobě energií. Šlo však skutečně o směrnici. Nikde tedy nebylo výslovně řečeno, že je nutné tento požadavek začlenit do národní legislativy formou zákona. Řada zemí Evropské unie si proto také počínala navýsost uvážlivě.
Nikoli ovšem Česko. U nás zeleně smýšlející lidovecký ministr životního prostředí Libor Ambrozek prosadil do legislativního plánu vlády řešení „natvrdo“ formou zákona. Následně pak pověřil šéfa Strany zelených Martina Bursíka sepsáním zákona. Nedomyšlený zákon vznikal podle německého vzoru a stanovoval vyšší výkupní ceny fotovoltaické elektřiny. Byl vládou schválen v roce 2005 i přes marné protesty spolupracujícího ministerstva průmyslu v připomínkovém řízení a plynuly z něj závazky na dalších 20 let.
Nutno podotknout, že tehdejší premiér Jiří Paroubek byl pod silným tlakem ze strany ministra životního prostředí, který byl ochoten v případě neschválení zákona rozbít vládní koalici.
Promarněná šance
Souhlas zákonodárců v parlamentu již nebylo tak obtížné získat. Koaliční poslanci, z nichž mnozí dodnes působí v parlamentu nebo i ve vládě jako třeba současný ministr financí, hlasovali poslušně a jednotně. Opozice neměla potřebný počet hlasů na odmítnutí normy.
Byl to klasický případ tupé sněmovní matematiky, což je politická tradice, jež se nezřídka v klíčových momentech objevuje dodnes. Druhá zásadní chyba se stala v roce 2009 za úřednické vlády premiéra Jana Fischera. V této době došlo k velmi výraznému snížení pořizovacích cen fotovoltaických panelů. Otevřela se proto ideální možnost stávající podporu výkupních cen výrazně snížit. Ovšem tehdy již bývalý ministr životního prostředí Bursík si na úřadě ponechal velký vliv a nikdy ve vládě nepřipustil jakoukoli změnu. Poslanci v parlamentu žádnou iniciativu nepředvedli a na situaci nereagovali.
Bilion
Výsledkem obou uvedených zásadních chyb při neuvážené podpoře obnovitelných zdrojů, které nejsou samy o sobě životaschopné bez dotací z kapes občanů a průmyslu, jsou neustále rostoucí ceny elektřiny.
Již dnes všichni přispíváme na tyto zdroje zhruba 600 korunami za každou megawatthodinu elektřiny. A pokud nedojde ke skutečně radikální změně, bude podpora dál vesele růst, a to dalších asi 13 let. Podle posledního odhadu současného minstra životního prostředí Tomáše Chalupy dosáhne v úhrnu bilionu korun. To vše kvůli jednomu špatnému zákonu.
Čtěte také:
Miliardové škody za špatné nastavení cen fotovoltaiky prověří vláda
Účet za podporu fotovoltaiky se vyšplhá až na bilion korun
Šéfce ERÚ hrozí trestní oznámení kvůli solární dani
Autor je bývalý poradce ministrů průmyslu
