V Chile úspěšně působí několik českých firem. Dotkla se
jich krize v době koronaviru?
Těžké období tu prožívá společnost Thonet, oficiální dovozce
a distributor českého dřevěného ručně vyráběného nábytku TON. Po úspěšných
předchozích letech podnikání se letos jejich obchody propadly takřka na úplnou
nulu. Situace souvisí právě s uzavřením restaurací a kaváren, ovšem také
prakticky všech firem čili zákazníků Thonetu.
Začíná se ale postupně blýskat na lepší časy, aktuálně firma
dotahuje přibližně desetinu původních tržeb a věří, že koncem letošního roku
již bude na polovině. Návrat ke stavu před pandemií odhadují do dvou let.
Stejnou situaci zažívají i dovozci českého piva Primátor a také Czechvar, což
je obchodní označení budějovického Budvaru v zemích Latinské Ameriky.
Je naopak nějaký příklad zboží, které se dál dobře
prodává navzdory pandemii?
Ukázkou, že se během této krize nezastavily všechny obchody, je vývoz českého skla z Crystalexu z Nového Boru. Jejich dlouhodobý obchodní partner nakupuje pravidelně a nic na tom nezměnila ani současná situace. Další česká firma, která slaví úspěch, je firma Šindlar.
Mají v Chile vlastní zastoupení a zabývají se službami v
oblasti krajinného inženýrství a hospodaření s vodou. Zejména jde o provázanost
vodohospodářských staveb na trvale udržitelný rozvoj lidské společnosti,
ochranu přírodních zdrojů a biodiverzitu. V Chile vyhráli státní zakázku na
vybudování přírodní čistírny odpadních vod.
V zemi, kde je spousta slunečních dní, se v současnosti
čile rozvíjejí alternativní zdroje energie. Chopili se této příležitosti i
nějací Češi?
Ze všech českých podniků má v Chile jednoznačně největší
obchodní aktivity energetická společnost Solek Group, která sem vstoupila v
roce 2014. Prostřednictvím své filiálky Solek Chile a PV Power na chilském trhu
podniká ve výstavbě a provozování fotovoltaických elektráren a má již
vybudované solární parky v oblastech Santa Laura, Cuz Cuz a Ovalle.
Analyzují možnosti propojení výroby elektrické energie z
obnovitelných zdrojů a její následné využití pro ekologickou výrobu vodíku.
Jedná se tedy o velmi zajímavý projekt na ochranu životního prostředí.
Češi využili také vhodné podmínky v Chile pro pěstování
ovoce.
Ano, dlouhodobě na chilském trhu podniká výrobce lihovin Rudolf Jelínek. Jejich destilérka se nachází blízko města Quillón v regionu Ñuble. Jejich skvělá hruškovice z hrušek Williams putuje do celého světa. Firmy se krize spojena s pandemií koronaviru bezprostředně nedotkla. Ještě před úplným vypuknutím pandemie v Chile totiž úspěšně proběhla sklizeň ovoce a nyní, v chilském zimním období, sady odpočívají.
| Jiří Jílek |
| Je absolventem Elektrotechnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni. Před příchodem do agentury CzechTrade pracoval dva roky ve společnosti Pilsen Steel a od roku 2009 čerpal obchodní zkušenosti na trzích Latinské Ameriky, kde zastupoval vybrané české a slovenské firmy.
Mezi lety 2014 a 2018 působil jako ředitel zahraniční kanceláře CzechTrade v Kolumbii a poté vedl konzultační tým pro energetiku, zdroje a životní prostředí v pražské centrále agentury. V současnosti je ředitelem kanceláře v chilském Santiagu a současně regionálním ředitelem pro Latinskou Ameriku. |
Chile má geograficky velmi specifický, protáhlý tvar. Jak
se liší jednotlivé regiony a jak pojmout obchodní expanzi v zemi, kde jsou tak
velké vzdálenosti?
Díky své délce 4329 kilometrů se Chile pyšní neuvěřitelně
rozmanitým rázem krajiny, podnebných pásů i výhod a problémů, jež v sobě tato
diverzita skýtá. Vzhledem k různým klimatickým podmínkám došlo k poměrně
zřetelnému rozvrstvení ekonomických aktivit v zemi. Jižně od hlavního města
Santiago je významné zemědělské centrum země, naopak regiony na sever od
Santiaga i extrémní sever se vyznačují převážně těžebním průmyslem.
Ekonomické aktivity se musely přizpůsobit rázu krajiny a
povaze ekosystémů v jednotlivých regionech. Zahraniční společnosti, které se tu
chtějí prosadit, si musejí jasně stanovit své prioritní oblasti zájmu a
identifikovat lokality pro svou působnost.
Jakou roli má pro obchodní vstup do země metropole?
Všechny důležité chilské firmy i organizace, které mají místo své působnosti ve vzdálenějších regionech od centrálně položeného hlavního města, jako jsou těžební a energetické společnosti, zemědělští producenti a další, si uvědomují důležitost centralizace. Většina z nich má v Santiagu svou hlavní kancelář. To umožňuje snazší komunikaci s obchodními partnery a Santiago se tak stává důležitým uzlem, v němž probíhá většina jednání.
Chilané v obchodních jednáních vždy očekávají osobní kontakt
a je pro ně důležité, aby potenciální obchodní partner viděl zázemí jejich
výroby. Při plánování budoucí akvizice je stěžejní připravit se na přelety z
hlavního města do vzdálenějších regionů, v němž se nachází samotné sídlo výroby
obchodního partnera.
Chilané bývají někdy označováni za Angličany Jižní
Ameriky. Proč?
Tohle označení je zevšeobecnění týkající se zejména chilské
spolehlivosti, tendenci k přílišné byrokracii a organizaci i pořádku v zemi v
původním kontextu jihoamerických zkorumpovaných vlád 90. let. Chilské jednání
se mnohdy považuje za pasivně agresivní, plné ironie a klasicistické, avšak
zdvořilé, což jsou vlastnosti, které by Britové snadno mohli vztáhnout i na
sebe.
Současný život v Chile mnohdy poukazuje na některé společné
kulturní rysy obou zemí. V letech 1840 až 1914 emigrovalo do Chile více než 50
tisíc Britů a přinesli s sebou britské školy, sportovní kluby a podniky. Fotbal
je samozřejmě nejoblíbenějším sportem a úcta k fotbalistům je bezpochyby
společnou vlastností obou kultur. Stejně tak i koňským dostihům se v určité
době dostalo obrovské obliby.
Tradiční podobností mezi britským a chilskými lidem je
jejich typická posedlost čajem. Britský čaj o páté je v Chile nahrazen zvykem
„tomar once“ (dát si jedenáctku), přičemž se jedná o prakticky jednu a tutéž
tradici, která charakterizuje téměř každou chilskou rodinu dnešní doby. Během
posezení u čaje „o jedenácté“ se konverzuje o politice s notnou dávkou nadsázky
a ironie tolik typické i pro jejich anglický protějšek.
Chile během tučnějších časů ukládalo zisky z těžby do
speciálního vyrovnávacího fondu. Využívá při pandemii tyto peníze na
restartování ekonomiky?
Tajný zákon o rezervách z mědi byl schválen roku 1958 a
následně několikrát významně upraven během vojenské diktatury v 70. letech.
Jeho cílem je rozdělovat příjmy z výnosů z vytěžených strategických surovin.
Finální podobu získal zákon v roce 1976, kdy bylo odsouhlaseno, že
10 procent z prodeje Národní organizace pro měď (CODELCO)
bude přímo vypláceno do rezerv ozbrojených sil pro nákup zbraní a strategické
vojenské techniky. V letech 2010 až 2019 přispěl ozbrojeným silám částkou přes
6702 milionů chilských pesos. Zákon navíc udává, že ozbrojené složky musejí se
získanými rezervami manipulovat důvěrným způsobem a informace o financování
nesmějí být sdíleny s žádným vnějším subjektem.
Uložené finanční rezervy z těžby nemohou být využity zpětně vládou k jinému účelu než financování ozbrojených složek. Ani nyní v době mimořádné situace a obrovských ekonomických potíží neexistuje možnost, že by se daly rezervy využít k zabránění hospodářského úpadku země a k znovunastartování ekonomiky, poněvadž to původní zákon neumožňuje.
PDF verze zářijového čísla magazínu Český export a podnikání ke stažení
