Jiří Koželouh: Chytrá ekonomika bez hloupých tarifů začíná antifosilním zákonem

Vláda Bohuslava Sobotky se postavila proti špatnému návrhu nových tarifů elektřiny. To je chvályhodné. Ale vládě, která chce posunout naši zemi někam dál, to rozhodně stačit nemůže. Konec konců tzv. antifosilní zákon po vzoru úspěšných evropských zemí, který by zásadně pomohl ekonomice, pracovním místům i životnímu prostředí, slíbila už v programovém prohlášení. Ministrům leží už půl roku na stole.

Pro modernizaci ekonomiky nestačí jen držet status quo. Pro rozvoj čistých a chytrých technologií není dost jen zachránit malé inovativní firmy před existenčními problémy, které by jim přinesla drahá elektřina od Aleny Vitáskové. Pro rozhýbání úspor energie nestačí jen zabránit penalizaci úsporných spotřebičů nepovedenými elektrickými tarify.

Ekonomika potřebuje jistotu, že zateplování domů a čisté domácí zdroje energie, ale také rychlá o pohodlná veřejná doprava, recyklace odpadů či domácí potraviny v obchodech jsou směrem, kterým chceme jít. A k tomu je potřeba odpovídající legislativa.

Ještě před pár dny to přitom vypadalo, že ekonomické prostředí v ČR bude naopak o něco hloupější - tedy alespoň pokud jde o hospodaření s elektřinou v domácnostech a malých firmách. Návrh nových tarifů elektřiny, který v lednu představil a na začátku března zase pohřbil Energetický regulační úřad v čele s Alenou Vitáskovou, by účinně odrazoval domácnosti i firmy od šetření elektřinou i malovýroby čistého proudu pro vlastní spotřebu.

Není tedy divu, že po prvním zveřejnění jejich negativních dopadů Hnutím DUHA a Komorou OZE se zvedla se vlna odporu, která postupně nabrala mezi jinými i šéfa odborů a premiéra. Alena Vitásková pod tíhou kritiky ustoupila a návrh fakticky odpískala. Nechme nyní stranou otázku, proč přesto nyní za peníze státního úřadu pokračuje v turné po regionech, aniž by měla nový návrh. Daleko důležitější je, co z několikatýdenního skandálu plyne pro budoucnost naší energetiky.

Tím, že tarifní návrh ERÚ padl, byla zachována státní politika snižování energetické náročnosti, jakkoli je stále poněkud nesmělá. Také solární elektrárny na střechách domů nebyly zadušeny dřív, než se jejich instalace opravdu rozjela. To je samo o sobě na české poměry úspěch. Ale je třeba udělat další krok dopředu a tím nejlepším řešením je přijetí antifosilního zákona.

Finsko – země podobně závislá na fosilních palivech i ruských dovozech jako my – přijala minulý rok zákon, který říká, jak se bude postupně zbavovat ropy, uhlí a zemního plynu. Také nejprůmyslovější německý region Severní Porýní-Vestfálsko má podobnou legislativu. Antifosilní zákony se chytily i v Rakousku, Dánsku, Irsku či Francii.

První takový zákon přijala Británie před více než sedmi lety a vznikla tak perspektiva vládní politiky na dlouhá desetiletí. Proto také zákon podporovaly – a dodnes podporují – Svaz britského průmyslu i odbory. A nelitují. Průmyslová výroba vzrostla o šest procent a počet pracovních míst je vyšší o pět procent. Spotřeba energie i emisí skleníkových plynů přitom klesla o pětinu.

Analýzu proveditelnosti - která dokládá, že forma zákona je pro nastavení srozumitelného ekonomického prostředí lepší než pouhá státní koncepce - mají ministři a ministryně na programu jednání vlády už tuto středu. Mohou tedy udělat první krok k moderní chytré ekonomice. Pak ovšem musí ještě ministerstvo dopracovat paragrafové znění zákona, vláda jej musí schválit a získat podporu parlamentu. Vláda si musí pospíšit, nemá na to vše už moc času. Dalším odkládáním by svůj závazek daný v programovém prohlášení už nestihla splnit.

Antifosilní zákon nemůže však být jedinou věcí k pozitivnímu obratu. Naše země si zaslouží například rozumnou podporu rozvoje větrné energetiky, která by rozhýbala tradiční strojírenství i růst soběstačnosti obcí, a řadu dalších konkrétních cest a pozitivních opatření, která může rámcový antifosilní zákon uvést do žádoucího pohybu.

Dále čtěte:

Drahá a ještě dražší, to je energetická revoluce v Německu

Čínské emise dosáhly vrcholu už před dvěma lety, tvrdí studie