Pojďme to říci rovnou naplno. Do zelené ekonomiky může s klidem patřit i hutnictví či velké továrny využívají-li efektivní a čisté technologie.
Českou debatou o ekologických řešeních často probublává názor, který říká, že prapříčinou smogu, vysokých exhalací a poničené krajiny je velký podíl těžkého průmyslu na české ekonomice. Proto čistý vzduch a zdravý domov budeme mít tehdy, až proměníme ekonomiku tak, aby její páteří byla lehká výroba a služby. Takový přístup je ovšem nerozumný, protože nás odvádí od řešení problému.
Kovárna RVHP
Příběh má srozumitelný počátek. Průmyslové Československo sloužilo jako kovárna RVHP. Výroba daleko překračovala naše potřeby a hltala velké množství surovin. Něco na tom je i dnes – metalurgie, výroba cementu nebo jiných minerálních komodit stejně jako chemičky pohlcují čtyři pětiny energie spotřebované v průmyslu.
Jenže doba nadvýroby a RVHP skončila. Například odbyt cementu klesl oproti roku 1989 na méně než polovinu a s ním se propadla také těžba vápence, která konzumuje krajinu v Českém nebo Moravském krasu.
Průmysl se liší od energetiky. Uhelné elektrárny nebo povrchová těžba paliv nejsou nezbytnými součástmi civilizace. Energii můžeme vyrábět i jinak. Nějakou dobu to potrvá, ale jde to. Naopak ocel nebo cement k životu patří a patřit budou dál, i když se naučíme méně plýtvat, lépe recyklovat a přejdeme na chytřejší technologie a čistší produkci.
Ano, v řadě oblastí je – vzhledem k omezeným zdrojům – naše spotřeba neudržitelná a je nutné ji snížit. Ale jistý podíl těžké výroby vždy zůstane a není možné ji jen tak odstěhovat na jih. Kvůli globální odpovědnosti je lepší, aby výroba pro naši spotřebu byla jištěna environmentálními a sociálními standardy ekonomicky vyspělých zemí a neškodila ještě daleko více někde jinde.
Nejen Silicon Valley
Vyčistit ekonomiku znamená proměnit ji, přestavět. K tomu potřebujeme nejen nejmodernější technologie ze Silicon Valley, ale také ocelárny a strojírenství. Legendární gdaňské loděnice poté, co klesla poptávka po plavidlech, přešly na větrné elektrárny. A prosperují.
Industriální a čistá ekonomika není protimluv. České hospodářství na každou vyrobenou korunu spotřebuje čtvrté největší množství energie ze všech států EU. Politici a úředníci argumentují tím, že příčina tkví ve zdaleka největším podílu průmyslu na hrubém domácím produktu ze všech států unie – loni to bylo 32 procent. Tudíž si prý musíme vybrat: buď nízkou energetickou náročnost, nebo továrny.
Nyní ovšem ekonomové z Úřadu vlády tento argument prověřili – a pohřbili. Spočítali energetickou spotřebu tak, jako by všechny státy EU měly tentýž podíl různých odvětví na HDP. A Česko by se tím posunulo ze dna žebříčku jen o dvě příčky výše – ze čtvrté na šestou nejhorší pozici. Vysokou energetickou náročnost naší země tedy nezpůsobuje velký podíl průmyslu, ale nerozumné plýtvání. Kvůli ekonomice s nízkou energetickou stopou se tradičního průmyslu vzdávat nemusíme.
Zbytečný příkop
Mýtus o lehké výrobě coby podmínce čisté ekonomiky zbytečně prohlubuje příkop mezi dvěma tábory. Na jedné straně jako by stáli lidé, kteří dbají na kulturu, zdravé prostředí a vkus, na druhé ti, co zdůrazňují prosperující hospodářství. Společnost však přece před takovou volbou nestojí.
Jistěže je dost věcí, na nichž se ekologické organizace s průmyslovými podniky zdravě neshodnou. Není však důvod, aby mezi ně patřila představa, jakým směrem se má vydat česká ekonomika.
Autor je programovým ředitelem Hnutí Duha
Čtěte také:
Zdrojem české energie se má stát jádro, Mládek podepsal koncepci
Němci plánují zavírání dalších elektráren. Po atomu má na řadu přijít uhlí
