Není hanba ztratit přehled ve studiích na téma uhelných limitů. V posledních měsících ekonomové, energetici nebo experti na životní prostředí vrší jednu na druhou. Přesto se orientace v nich vyplatí.
Nikdo jistě nečekal, že jakákoli studie prokáže pozitivní vliv rozšíření velkolomů na životní prostředí. Také argumenty o sociálních a ekonomických přínosech prolomení limitů se pod tíhou údajů – například těch o souběžném útlumu těžby, odchodu lidí do penze a nástupu nových průmyslových odvětví v Ústeckém kraji – rozplývají. Ukazuje se, že finančně by na prolomení nejvíce doplatil stát. Vydělali by uhlobaroni vyplňující svá daňová přiznání na Kypru.
Potřebujeme ho?
A tak se debata stáčí k jádru věci: Budeme skutečně uhlí za limity potřebovat? Pro uvažování nad touto otázkou doporučuji vzít do jedné ruky studii o potřebě uhlí od samotného ministerstva průmyslu a obchodu a do druhé ruky schválenou aktualizovanou státní energetickou koncepci. Z porovnání potřeb a výhledů těžby celkem jasně plyne, že až do roku 2040 nebude potřeba ani uhlí ležící za limity velkolomu Bílina, natožpak uhlí ze „zapovězené“ části lomu ČSA.
To je opravdu jednoznačná odpověď na otázku zachování limitů na velkolomu ČSA. S lomem Bílina to, pravda, už není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Po roce 2040 (kam už ovšem nedohlédne státní energetická koncepce) dojde k vyčerpání uhlí na Sokolovsku a také na předposledním velkolomu na Mostecku. Vláda má tedy dvě možnosti.
Plýtvat dál
Může prorokovat, že po roce 2040 bude potřeba podobné množství hnědého uhlí jako dnes, takže je zapotřebí prolomit limity na Bílině. Tím pádem se zvýší produkce (a také spotřeba) uhlí nad optimalizovaný scénář energetické koncepce. Má to tu „výhodu“, že vláda může uhelné elektrárny, které nás drží na předních místech mezi globálními exportéry elektřiny, nechat déle plýtvat a nemusí tolik dbát na zateplování domů nebo řešení smogu z uhelných kotlů a kamen v českých vesnicích.
Anebo si mohou ministři říci, že navrhnou taková řešení, abychom si po roce 2040 vystačili s menším množstvím hnědého uhlí. Obstarožní uhelné elektrárny se dají odstavovat rychleji. Průmysl může už současnými technologiemi (a beze změny paliv) snížit spotřebu energie o čtvrtinu. Což je mimochodem v úhrnu čtyřnásobek produkce uhelné elektrárny Počerady, která sama hltá téměř veškerou produkci z velkolomu Vršany. Nové větrné elektrárny zase mohou v roce 2040 vyrábět tolik elektřiny jako dnes uhelné zdroje v Prunéřově, Tušimicích a Ledvicích dohromady.
Prolomení limitů na ČSA je jednoznačně krokem do minulosti. Prolomení limitů na Bílině je postáváním v současnosti, která se ovšem minulostí velmi rychle stává. Zato potvrzení limitů – tedy kompromisu mezi těžaři a obcemi – je krokem do energetické a ekonomické budoucnosti.
Krok do budoucna
Je to došlápnutí, které umožní, aby se naše země mohla rozběhnout za úspěšnými státy západní Evropy. Jen tohle samo o sobě by ovšem nestačilo. Vláda bude muset kromě potvrzení rozumných „limitů české energetiky“ udělat také opravdové kroky do budoucnosti. Ekonomika čeká na jistotu ve formě takzvaného antifosilního zákona, tedy na obdobu britských pravidel, která za pouhých sedm let pomohla srazit závislost ostrovního království na fosilních palivech o celou pětinu. A čeká také na opětovné naskočení do slibného odvětví obnovitelných zdrojů energie. Tentokrát ovšem už doopravdy a rozumným způsobem.
Autor je programovým ředitelem hnutí Duha
Čtěte také:
Uhlí za limity na Bílině způsobí miliardové škody, tvrdí studie
Bílina vydá při prolomení limitů až 285 milionů tun uhlí, tvrdí těžaři
Brabec jako krajní variantu připouští prolomení limitů v Bílině
