Není málo lidí, kteří touží vlastnit a řídit loď. Jiří Kučera z Děčína si tento sen před osmi lety splnil. Dnes jeho modrobílá třináctimetrová ocelová barkasa Skipper Mistress kotví u pražské náplavky a svého majitele dokonce živí. „Pokud se někdo rozhodne, že chce plout lodí po řece nebo po moři, já ho na to připravím,“ říká.
Vystřídal jsem různá zaměstnání, dělal jsem například ve speditérské firmě, působil jsem jako vychovatel ve výchovném ústavu mládeže. V době, kdy jsem objevil „svou“ loď, jsem pracoval jako produktový manažer ve firmě vyrábějící informační terminály.
E15: S kurzy na lodi jste začínal poměrně nedávno, čím jste byl v letech předtím?
E15: Co vás vedlo k tomu opustit zaměstnání a pustit se do podnikání? Navíc v době krize?
Klukovský sen stát se kapitánem. Zaměstnání mne neuspokojovalo tak, jak bych si představoval. Stále jsem měl před očima Labe a lodě na něm. Sjížděl jsem řeky na kajaku, na větších lodích jsem se plavil už dříve, měl je vypůjčené nebo pronajaté, ale pořád to nebylo ono. Byla krize, já jsem chtěl do ciziny, pryč z Čech k lodím do Hamburku. Ale všechno bylo nakonec jinak.
E15: Jak?
Otec kamaráda mne upozornil, že pod Šibeničním vrchem, nedaleko děčínského přístavu leží vrak lodi. Prosekali jsme se k ní přes kopřivy. Byla úplně vymlácená, v podstatě jen ocelová konstrukce, ale na první pohled bylo vidět, že je to loď.
E15: A vy jste se rozhodl ji opravit. Kolik jste musel do opravy investovat?
Navzdory tomu, že v lodi spali bezdomovci, měla svého majitele a ten za ni chtěl čtvrt milionu korun. Usmlouval jsem to na 155 tisíc, ale za tři a půl roku během rekonstrukce jsem do lodi investoval další stovky tisíc. Už jen na vyproštění lodi jsem musel objednat dva jeřáby, protože na třináctitunovou loď by jeden nestačil. K tomu bylo potřeba platit „parkovné“ v přístavu, kde rekonstrukce probíhala. Co jsem uměl, udělal jsem sám, na to ostatní jsem si sehnal lidi, pomohli i kamarádi. Vložil jsem do lodi veškeré úspory a na rozjezd podnikání si vypůjčil.
E15: Asi to nebylo zrovna jednoduché.
Vyrůstal jsem v Děčíně a přímo před očima jsem měl přístav na Labi, kde se provozovala osobní i nákladní lodní doprava. Přede mnou vznikaly nové lodě. Zpovzdáli jsem sledoval jejich zrod od prvopočátku až po spuštění na vodu a jejich první plavby. Věděl jsem, že v městě „šífáků“ se lidé v lodích vyznají a že mi pomohou. Strojníci z nákladních lodí mi pomohli, když jsem chtěl vyměnit starý motor za nový. Měl jsem už rozjednanou koupi nového, ale cena tři čtvrtě milionu, kterou bych za něj měl zaplatit, byla mimo mé možnosti. Použil jsem tedy starý motor, o němž jsem si myslel, že je na odpis, už jsem jej měl venku z lodě, padal na něj půl roku sníh. Přesto ho i zrezavělý dokázali opravit a dodnes mi dobře slouží.
V kurzu byly manželské páry po šedesátce. Prodali auto i dům, koupili si loď a vypluli po řekách do Německa, Francie, Anglie a plují dál až na moře
E15: Živíte se tím, že učíte lidi ovládat lodě. Kdo k vám na kurzy přichází nejčastěji?
Zpočátku se hlásili především nadšenci, bagrista i podnikatel vedle sebe. Poslední dva tři roky tvoří klientelu především úspěšní byznysmeni. Měl jsem tu například obchodníky, developery či manažery velkých podniků. Po letech podnikání a celodenní práce bez dovolených se jim uvolnil čas na odpočinek a hledají jej na vodě. Často přicházejí i navrátivší se emigranti, kteří v Česku mají rozjeté úspěšné firmy. Anebo fyzicky i duševně svěží důchodci, kteří si chtějí podzim života užít na lodi. V kurzu byly manželské páry po šedesátce. Prodali auto i dům, koupili si loď a vypluli po řekách do Německa, Francie, Anglie, bydlí na kanálech nebo plují dál na moře. Bez dluhů se dobrali k pohodlnému a zároveň dobrodružnému stáří.
E15: Jakých oprávnění mohou absolventi vašich kurzů získat?
Kapitánské kurzy, během nichž se uchazeč naučí teorii a získá praktické zkušenosti, se konají v Děčíně či v Praze, ale i v Nizozemsku na obytných lodích. Po složení zkoušky se absolvent stane držitelem průkazu „vůdce malého plavidla“ nebo mezinárodního průkazu na moře – řízení malých lodí a plachetnic. Záleží, v jakých vodách chce plout. Mezinárodní průkaz pro vedení rekreačního plavidla bez omezení výkonu motoru platí v celé Evropě, na řekách, jezerech a na moři do vzdálenosti 0,75 námořní míle od břehu nebo pobřežních ostrovů.
E15: Máte dostatek klientů na to, aby vás koníček, který se stal i vaším zaměstnáním, uživil?
Klientů je dostatek a mne těší, když pozoruji, jak se lidé na lodi uvolní, jak z nich spadne stres a jak na vodě relaxují. V poslední době se nejčastěji hlásí ti, jejichž čas je drahý, a žádají individuální kurz na míru. To znamená, že vyučuji tam, kde si zájemce přeje, a v dobu, kterou on potřebuje. Tyto kurzy jsou samozřejmě dražší, přijdou až na 12 tisíc korun na osobu, přičemž garantuji vrácení peněz, pokud by zkoušky úspěšně nesložili. Což se mi dosud nestalo. Vedle kurzů pořádám zákazníky oblíbené výletní plavby po Vltavě pro firmy nebo skupiny přátel k nejrůznějším oslavám. Při plavbě si mohou zkusit kormidlovat, vázat uzly, dozvědí se něco o nautice, cestou jim vyprávím o zajímavostech na řece.
E15: Zprostředkováváte také půjčení lodí. Na kolik takový pronájem přijde?
Většinou si pronajímají loď party přátel nebo rodiny, skupiny kolem šesti až osmi osob, přičemž za loď zaplatí v sezoně kolem 2500 eur za týdenní plavbu. Ale lze si půjčit loď pro dva, sloap (malé plavidlo s průjezdnou výškou pod mosty – pozn. aut.), jehož cena je kolem 700 eur na týden. I v marinách pak podle velikosti lodi platí méně za kotvení. Před odjezdem absolvují ještě cvičné plavby, aby se ujistili, že si na své samostatné plavbě budou vědět rady v každé situaci.
| Jiří Kučera (43) |
|---|
| Absolvoval Vyšší sociálně právní akademii v Mostě, obor speciální pedagogika. Nyní je vlastníkem obytné lodi Skipper Mistress, na které vyučuje adepty lodnické a námořnické profese. Je ženatý a má dva syny. |
E15: Dostávají se lidé do nesnází na řekách či mořích často?
Stává se to běžně, řada lidí neví, jak se v nenadálých situacích chovat. Stačí, aby jim vypověděl službu motor, takové plavidlo je pak neovladatelné. Často je ani nenapadne vyhodit kotvu a věří, že motor nastartují. Loni jsem na Vltavě byl u toho, kdy lodi přede mnou vysadil motor a ta zamířila k modřanskému jezu. Kdyby se obrátila, mohlo to dopadnout hodně špatně, pár podobných už tam pomníček má. Viděl jsem, jak lidé na lodi zmatkují, a plul jim na pomoc. Přivázal jsem si jejich loď k boku Skipperky a přes zdymadlo je dotáhl až do kotviště na Smíchově.
E15: Zažil jste vy sám někdy nějakou nepříjemnou příhodu?
Rozbilo se mi řazení na lodi. Když právě v tu chvíli vjíždíte do frekventovaného zdymadla, není to legrace. Pomocí lana jsem dobrzdil přes vázací pachole na zdymadle celou loď. Na moři jsem vážnější potíže neměl nikdy.
E15: Co vaše konkurence? Je více podobně zaměřených podnikatelů?
V celém Česku nás je necelá desítka, z toho v Praze dva tři, pokud vím. Přičemž většina má jako hlavní předmět byznysu pronájem lodí a teprve potom pořádají kurzy jako doplňkovou službu. V podstatě si nekonkurujeme, naopak si často zákazníky doporučujeme navzájem.
E15: Jak se s vaším podnikáním vyrovnala rodina? Zejména pro manželku asi není zrovna lehké, když jste stále pryč z domova.
Začínal jsem v Děčíně, ale brzy jsem pochopil, že musím do Prahy, kde budu mít dostatek klientů. Rodina zůstala v Děčíně a já žil v pronájmu s kamarády, později jsem bydlel na lodi. Jsem ženatý dvacet let a manželka se za tu dobu smířila s postavením ženy námořníka. Zažili jsme však i krušné chvíle. Obzvlášť děti měly pocit, že jim má práce bere tátu. Dnes je klukům 19 a 13 let a situace se hodně zklidnila.
E15: Co dělá kapitán a loď v zimě?
Přes léto kotví Skipperka na Císařské louce v Praze, na zimu ji přemístím do domovského přístavu v Děčíně, kde jsou i náklady na kotvení a veškeré opravy po sezoně nižší. Loď odpočívá a kapitán se věnuje marketingu, přednáškám a potřebné údržbě.
Čtěte také:
Na Hluboké dokončují největší český přístav
