Sociální demokraté tvrdí, že chtějí především snížit provozní výdaje státu. „Lidé jsou až tím posledním zdrojem šetření,“ říká předseda ČSSD Jiří Paroubek. Pokud lidé nebudou mít peníze, nebudou utrácet, a to by podle něj poškodilo i podnikatele.
Autor: Jakub Hněvkovský
Představili jste svůj návrh opatření proti krizi a ke stabilizaci veřejných financí. Co z toho považujete za zásadní?
Nemyslím, že je možné vytrhnout z materiálu jednu větu, chceme řešit některé věci najednou. Přicházíme s náměty na podporu hospodářského růstu, na snížení deficitu veřejných rozpočtů a protikrizových opatření. Je to souhrn opatření, který má jistou logiku a také určitou genezi, protože s první verzí protikrizových opatření jsme přišli v prosinci 2008. V té době tehdejší vláda Mirka Topolánka popírala existenci krize.
Kritici vám vytýkají, že vaše kroky deficit státního rozpočtu spíš prohloubí…
Určitě nám nejde o to, abychom šetřili za každou cenu, ať to stojí, co to stojí, nebo jen zdůrazňovali růstové faktory a nezajímali se třeba o omezování výdajů státního rozpočtu. Rozhodně si nemyslíme, že je krize za námi, proto jsou protikrizová opatření stále živá. Naším cílem je obnova hospodářského růstu, to souvisí také s bojem proti nezaměstnanosti, s bojem za vytváření pracovních míst. Samozřejmě nám jde také o to, udělat pořádek v oblasti veřejných financí, protože za minulý rok, a to je plně odpovědnost Topolánkovy vlády, je schodek státního rozpočtu v objemu 224 miliardy korun.
A je zřejmé, že nebude tak úplně jednoduché se z tohoto schodku dostat do nějakých přijatelných čísel. Určitě to nebude možné jen tím, že se osekají výdaje státního rozpočtu a nebude možné jen čekat, až se obnoví hospodářský růst. Také obě dvě tyto cesty, jak úspory, tak podpora hospodářského růstu, musí běžet souběžně.
Kvůli krizi i ostatní evropské země vytvářely poměrně vysoké schodky. Myslíte, že kdybyste vládli vy, podařilo by se vám uhlídat deficit lépe než Topolánkově a Fischerově vládě? Zdůraznil bych dva faktory. Za prvé bychom především upravovali, vylepšovali daňový systém, který byl za našich vlád a trval do konce roku 2007. Reformy Topolánkovy vlády způsobily pokles daňových příjmů státu 80 miliard korun ročně. Druhá věc souvisí s výdaji státního rozpočtu. Chtěl bych připomenout, že státní rozpočet, který předložila a prosadila Topolánkova vláda v prosinci 2008, byl postaven na hospodářském růstu 4,8 procenta. Ale bohužel také počítal s růstem výdajů. Když odmyslím závěrečnou epizodu úpravy rozpočtu, aby mohly být v prosinci vůbec vyplaceny důchody a některé sociální dávky a mohla být splacena obsluha státního dluhu. Výdaje státního rozpočtu nebyly přizpůsobeny poklesu příjmů. Když už nebyl upraven státní rozpočet, jeho zreálnění, tak měla být stanovena směrná čísla pro jednotlivé rezorty, pokud jde o výdaje, aby ministři věděli, jaká čísla mají držet. S čím teď přicházíme třeba i my, s tím měla přijít vláda Mirka Topolánka už před rokem. Ale velkou část státního rozpočtu spolknou mandatorní výdaje a i v budoucnu budou tvořit čím dál větší část výdajů. Nemělo by se tedy spořit v této oblasti?
| JIŘÍ PAROUBEK (57) |
| Po ukončení studia na Obchodní fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze pracoval jako hlavní ekonom a později i ředitel státního podniku Restaurace a jídelny v Praze 1. V letech 1991 až 2003 podnikal. Před revolucí až do roku 1986 byl členem Československé strany socialistické. V roce 1989 vstoupil do ČSSD, v roce 1990 byl zvolen do funkce ústředního tajemníka, později zastával různé funkce v pražské ČSSD. Stal se postupně náměstkem pražského primátora, ministrem pro místní rozvoj a v roce 2005 po rezignaci Stanislava Grosse byl až do sněmovních voleb v roce 2006 premiérem. Od roku 2006 je předsedou ČSSD. Paroubek je podruhé ženatý, má syna a dceru. |
Kdo mluví o šetření v této oblasti, musí otevřeně říci, o co jde. Že chce snížit třeba důchody. A to my určitě nechceme. My chceme snížit provozní výdaje státu. Jinak řečeno: Šetřme na státu, nešetřme na lidech. Myslím, že lidé jsou až tím posledním zdrojem šetření.
Jedním z vašich opatření je také návrh na zvýšení korporátní daně. Před časem jste mluvili o zvýšení z 19 na 20 procent, dnes už hovoříte o 21 procentech. V současné době máme čtrnáct až patnáct procent efektivní zdanění. To je v regionu spolu se Slovenskem nejnižší. S kým chceme soutěžit? Někdo straší tím, že od nás budou odcházet české firmy do daňových rájů. Proč proboha neodcházejí z Německa, ze Švédska? Navíc naprostá většina českých firem bude mít před sebou v nejbližších letech daňový štít, spočívající v tom, že za minulý rok vykazují ztrátu. Ti, kdo loni vykázali zisk, jsou například banky v rukou zahraničních majitelů, a ty budou odvádět o to vyšší dividendy do zahraničí místo toho, aby část vytvořeného zisku zůstávala ve formě mírného navýšení korporátní daně u nás. Stejně tak si myslím, že se nestane nic špatného v ČEZ, pokud místo 19 procent bude platit daň z příjmu 21 procent z toho téměř monopolu, v němž působí. Stát se musí přiblížit také k tomu, jaké jsou daňové podmínky v sousedních zemích – v Německu, Rakousku. Já se nedomnívám, že tyto věci můžeme řešit izolovaně. Ani podle vás krize ještě nekončí, nemůže krok jako zvýšení daní mít vliv na hospodaření firem, propouštění, a tedy i zvyšování nezaměstnanosti? To jsou úplné nesmysly. Proč tedy v Německu, které má podstatně vyšší korporátní daně, nemají podobné obavy? Tento způsob argumentace je postaven na tom, že velká část české veřejnosti tyto reálie nezná. Ale my je budeme sdělovat, třeba i prostřednictvím inzerce, aby se viděla prolhanost této argumentace. Firmy jsou v Česku zatíženy i jinak, třeba vyšším zdaněním práce. V konečném součtu na tom nejsou zase tak dobře… Složená daňová kvóta je stále podstatně nižší než v Německu. Kdybychom měli stejnou složenou kvótu jako v Německu, tak bychom aspoň v předchozích letech 2007 až 2008 měli přebytek státního rozpočtu. Jste tedy přesvědčen, že žádné z vašich opatření nemůže mít negativní vliv na rozvoj podnikání? Myslím si to. Někteří tím jen straší bez reálného základu. Jsme před volbami, chápu je. Na mezinárodní ekonomické konferenci jste prohlásil, že sociální demokraté by chtěli přijmout euro už v roce 2014 nebo 2015. Dá se takový termín zvládnout? Pokud dojde k hospodářskému růstu a deficit rozpočtu bude postupně snižován, předpokládám, že i díky úsporám v oblasti především provozních výdajů státu jsme schopni dojít do eurozóny v tomto termínu. V našem materiálu jsme to neuváděli, o tom jsem hovořil jen já ve svém projevu. Faktem je, že pokud se neobnoví hospodářský růst o čtyři procenta rychle – během dvou až tří let –, tak to bude neschůdné. To znamená, že termín přijetí eura by byl později, v roce 2016 až 2017. Ty věci není možné brát teď nepružně, protože nikdo nedokáže odhadnout budoucí vývoj. Rozhodně ještě nemáme krizi za sebou. Před vstupem do eurozóny musíme splnit přísná maastrichtská kritéria. Samozřejmě, a k tomu směřujeme. A to je možné jen dvěma cestami: Oživením hospodářského růstu i v návaznosti na oživení v celé Evropě a ve světě. Nutností provést určitá prorůstová opatření, která navrhujeme, a samozřejmě hledat úspory ve výdajích státu. Jsme otevřená ekonomika, nebude náš hospodářský růst záviset především na oživení ekonomiky v Evropě, hlavně v Německu? Ono se ukazuje, že i ekonomika, která je svým obchodem z 85 procent orientována především na Evropskou unii, je zranitelná, pokud je v Evropě krize. Takže i do budoucna se ukazuje jako nutnost mít ekonomiku více diverzifikovanou, pokud jde o obchod, investice do zahraničí a podobně. Tedy zaměřovat se více na obchod s Ruskem, Asií, Jižní Amerikou?
Rusko, Čína, Indie, Brazílie – zcela nepochybně. To je koncepce, kterou prosazujeme dlouho.
Vláda Jana Fischera projednávala aktualizovanou verzi konvergenčního programu. Vy jste k ní měl ale vážné výhrady.
Pokud jde o konvergenční program, jsou tam některé věci pouze naznačeny. Ale jsou tam i velmi rozumné návrhy, třeba centrální zadávání státních zakázek. To je věc, o níž hovoříme dlouhodobě. Ale pokud jde o některé další dokumenty a vyjádření vedoucích činitelů Ministerstva financí, tak je beru vážně. Také každé mé vyjádření je posuzováno vážně sdělovacími prostředky, takže jestli se objeví informace, že Ministerstvo financí počítá se zavedením daně z příjmu fyzických osob ve výši 25 procent, tak já to musím brát vážně. My bychom nejvyšší příjmovou skupinu, tedy lidi, kteří se s příjmem pohybují nad 1 200 000 korun ročně, chtěli zdanit 38 procenty. Nám jde o standardní progresivní zdanění.
Pokud představitelé Ministerstva financí, a pan náměstek Chrenko je takovým představitelem, hovoří na veřejnosti dokonce o sjednocení DPH z 10 a 20 procent na nějakých 18 procent, tak to je pro mne vážná informace, která znamená, že se o zhruba 8 procent zvýší ceny základních druhů zboží, zejména potravin a léků, i základních druhů služeb typu vodné, stočné, teplo a také nájemné. Ministr Janota by měl říci, že jsou to buď výmysly lidí kolem něj, nebo sdělit, jaké má plány. My jsme své plány předložili. Nesouhlasíme s privatizací důchodů, s takzvaným opt-outem. Mluví se i o zastavení valorizace důchodů v příštích třech letech, to ministr financí Janota nepopírá. To vidím jako naprosto skandální věc. Myslím, že by to mělo zajímat i podnikatelskou veřejnost, protože pokud lidé nebudou mít peníze, budou jim klesat reálné příjmy, v tomto případě reálné důchody, nebudou utrácet, nebo jen za nezbytné věci.
Vy naopak navrhujete vyplatit třináctý důchod… Třinácté důchody – to je věc, která spustila ohromný povyk české pravice. Když nejsou důchody valorizovány, chceme dát v souvislosti s růstem výdajů domácností jednorázovou kompenzaci důchodcům, u nichž je růst výdajů rychlejší než u jiných skupin obyvatel. Je to dáno růstem cen léků od letošního roku, který je neoddiskutovatelný, a růstem nájemného. Částku 2400 korun za rok nepovažujeme za nic přehnaného. Přál bych ministrovi financí některé dopisy od důchodců. Musím říci, že se stydím, že jako politik pro ně nemůžu udělat víc. Mluvíte o snižování výdajů státu, proč jste tedy odmítli čtyřprocentní snížení platů státních zaměstnanců? Jedná se o tři čtvrtě milionu lidí a jejich rodiny, nevím, proč by se měli v příštích třech letech spokojovat s poklesem své mzdy. Znovu byla ustavena komise k důchodové reformě. Myslíte si, že už se podaří politikům dohodnout, aby dnešní čtyřicátníci měli jistotu, že v budoucnu důchody dostanou? Jistota je v průběžném systému financování, ten chceme zajistit. Samozřejmě můžeme uvažovat o parametrických změnách, můžeme uvažovat o tom, aby lidé ze střední třídy, kteří mají kupní sílu, si dělali své vlastní soukromé dobrovolné pojištění. Já si takhle spořím sedmnáct let a považuji to za správnou věc. Domnívám se, že tohle je určitá cesta. Na konci února chceme z iniciativy končícího evropského komisaře Vladimíra Špidly uspořádat v Praze opět mezinárodní seminář, tentokrát k problematice důchodové reformy, aby česká veřejnost viděla, jaké jsou v Evropě základní trendy. A že to není tak, jak říká česká pravice a česká média, že řešením jsou povinné opt-outy. Myslíme, že ve finanční krizi v USA přišli o peníze zejména důchodci. Nebýt těch masivních vstupů americké vlády v bankovnictví, tak to mohla být katastrofa, kdy by důchodci masově přicházeli o peníze. Nevím, kolik těch menších soukromých penzijních fondů v Americe padlo. Ale nechceme nic takového opakovat u nás. Takže ty věci pochopitelně máme zájem řešit, ale ne na úkor lidí. Ale parametrické změny důchodového systému se už měnily, zvyšoval se věk odchodu do důchodu na 65 let i povinná doba zaměstnání z 25 na 35 let. Jaké další změny chcete ještě udělat? Zvýšit povinné odvody?
Je třeba o tom diskutovat. Udělat Bezděkovu komisi číslo dvě, jestli jsem dobře informován, kde ze sedmi členů jsou čtyři lidé, kteří pracují v penzijním fondu nebo pro něj, není tak úplně rozumná věc. Myslím, že v takové komisi musí být třeba bývalí významní politici, odboráři, představitelé podnikatelských svazů. Neměly by se v ní významným způsobem projevovat střety zájmů.
Se závěry minulé Bezděkovy komise levice nesouhlasila. Věříte, že teď bude úspěšnější? Jde o zaměření činnosti komise. Když do ní přijdou lidé, kteří jsou jednostranně informovaní a ještě jsou ve střetu zájmů, jejich autoritu to snižuje. Myslím, že po volbách bude třeba změnit strukturu komise a rozšířit ji o zástupce odborů, podnikatelů, lidí z akademické sféry i o bývalé politiky, kteří se v této problematice vyznají. Je nutné hledat nějaký celospolečenský kompromis, protože důchodová reforma nemůže být schválena jen jednou politickou stranou nebo jen levicí či jen pravicí. Musí to být průnik názorů, kompromis, aby po každých volbách, kdy se změní politické vedení, nedocházelo k nějakých změnám. Na tom musí být společenská shoda. My máme podmínku, a sice že nepůjdeme cestou povinných opt-outů. Pokud se někdo bude chtít dohodnout, tak to bude muset respektovat. Stále víc se hovoří o problému korupce v politice a státní správě, ale nic zásadního se stále nemění. Proč?
Celá politická scéna se v zásadě shoduje, že je nutné proti korupci bojovat. Jiná věc je, jakou máme zkušenost. Když jsem byl třináct měsíců před minulými volbami premiérem, tak lidé z ČSSD, u nichž se objevilo podezření z korupce, odcházeli z politických funkcí. Totéž se nedá říci o vládě Mirka Toplánka. Myslím, že lidé při podobném podezření by měli z politického života odcházet a vracet se do něj jen tehdy, když se ukáže, že jsou nevinní. Je třeba, aby lidé viděli, že máme vůli tyto věci řešit.
Ukazuje se, že korupční kauzy se většinou pořádně nevyšetří, protože chybějí důkazy. Není proto důležitější vytvořit jasné mantinely, přijmout přísnější zákony o střetu zájmů, o lobbingu?
Je potřeba jedno i druhé. Ale je třeba vidět, že pozice České republiky ve vnímání korupce se za poslední tři roky zhoršila.
Ale korupční prostředí se zhoršuje léta…
Vzhledem k tomu, že ODS v roce 2006 tvrdila, že je to její hlavní volební hit, je smutné, že se situace zhoršila. Já jsem měl zájem věci řešit, i personálně. Řekněte mi, kde je nějaký takový problém v krajích, kde jsou sociálně demokratičtí hejtmani. Žádný není, a pokud bude, tak jej rázným způsobem budeme řešit.
Důležitá je i prevence. Není potřeba zpřísnit zákony o veřejných zakázkách, kde je mnoho prostoru pro korupci?
Přicházíme s jasnými návrhy zákonů do Poslanecké sněmovny. Je to ztíženo tím, že jsme nevládli. Nebyli jsme ve vládě Mirka Topolánka, nejsme zastoupeni přímo ani ve vládě Jana Fischera. Ale postupy ministra vnitra Martiny Peciny a většiny vlády v boji proti korupci nám vyhovují a podpoříme je.
Některé návrhy – například zákaz akcií na majitele – jsou ve sněmovně. Podaří se je schválit ještě do konce volebního období? To, co půjde, schválíme, co nestihneme, prosadíme po volbách, pokud bude ČSSD ve vládě. Akcie na doručitele je věc, která skutečně není dobrá. To se ukazuje na příkladu opencard, kde vyhrála výběrové řízení společnost s ručením omezením s jasnou majetkovou strukturou, během několika dní se změnila na akciovou společnost s nejasnou majetkovou strukturou. Myslím, že by mezi podmínkami veřejné soutěže mělo platit, že se jich mohou účastnit jen společnosti s jasnou majetkovou strukturou. Nebylo by lepší takové společnosti úplně zakázat? Nejsem si jist, jestli je to právně možné. Mělo by to být řešeno legislativně. Ale do té doby, než to bude, se budeme snažit alespoň takovou podmínku pro veřejné soutěže prosadit. Myslím, že pokud jde o veřejná výběrová řízení, je to pole, kde můžeme najít miliardy úspor, především v oblasti stavebních zakázek, hlavně v oblasti dopravy. Prezident Václav Klaus a expremiér a bývalý předseda ČSSD Miloš Zeman se na Hradě shodli, že by bylo dobré změnit volební systém, aby mohly vznikat silné vlády. Souhlasíte s nimi?
Průzkumy veřejného mínění ukazují, že by ČSSD mohla mít velice významnou podporu a mohla by vytvořit silnou vládu. Nemyslím, že je nejlepší cestou nějaké politické inženýrství. Oba pánové jsou staří přátelé, tak se asi ve svých letech nebaví tolik o děvčatech, ale baví se o volebním systému. Když měli za dob opoziční smlouvy většinu v obou komorách parlamentu, tak s tím otáleli a pak už správný čas nestihli.
Takže vy potřebu nějaké změny stávajícího volebního systému nevidíte?
Samozřejmě že vidím. Ale takové věci musíte prosazovat s někým. Když ji chcete udělat s menšími partnery, tak budou chtít, aby se posílila proporcionalita, což by vedlo spíš k rozmělnění volebního systému. A pokud bychom se měli s někým domluvit, tak jsou to občanští demokraté. Ale s těmi s pravděpodobností rovnající se jistotě v koalici nebudeme. Než dělat špatné změny, je lepší nedělat žádné změny.
