Jiří Rohan: Věřím, že vodácký šampionát v Troji připravíme

Jeho lehce propadlé tváře a posmutnělé oči vypovídaly o nezměrné únavě a vyčerpání. Bývalý skvělý kanoista Jiří Rohan, držitel dvou stříbrných olympijských medailí, si na sebe naložil slušnou porci povinností. Kromě funkcionářských a trenérských úkolů mu nyní zamotává hlavu především zodpovědnost za přípravu zářijového mistrovství světa ve vodním slalomu, které by měla přivítat pražská Troja. Tedy místo, jímž se přehnala ničivá povodeň.

* E15: Lze vůbec vodácký areál v Troji před povodní ochránit?

Loděnice má protipovodňovou ochranu naplánovanou už několik let. Měly se použít hliníkové zábrany jako v centru Prahy. Všechno ale skončilo na financích, protože by to stálo asi 15 milionů korun. Jenže teď je jasné, že by se investice vyplatila, protože škody jsou letos určitě výrazně vyšší.

* E15: Dají se již odhadnout?

Na loděnici asi 25 milionů, ale přesnou částku musí vyčíslit někdo kvalifikovaný. Budova je pojištěná, takže by se ze získaných peněz měla opravit. Něco asi přidá i Univerzita Karlova, která je jejím vlastníkem. Podporu máme slíbenou i od ministerstva školství a tělovýchovy. Něco málo snad dostaneme i z pražského magistrátu. Prostě doufám, že se peníze najdou.

* E15: Jenže kromě poničené loděnice a zázemí pro vodáky se k nepoznání změnila i slalomová trať. Ta se ale před velkou vodou asi nejspíš moc ochránit nedá…

Nedá. Je postavená v bývalé propusti pro vory, takže se stala součástí řeky. Kdyby se ale podařilo zrealizovat projekt nové slalomové dráhy, byla by pak před korytem Vltavy přece jen víc schovaná a určitě by skrz ni neprojel třeba támhleten obří zelený kontejner, který odpočívá na břehu v trávě. Strhnul nám horní lávku a sloupy na branky. Ještě že ho lávka naštěstí odhodila vedle do zahrady. Kdyby proplul celým kanálem, zničil by nám nejspíš všechny překážky a škoda by na trati byla určitě větší než odhadovaných šest milionů.

* E15: Jak moc věříte, že se za necelé tři měsíce v Troji mistrovství světa ve vodním slalomu uskuteční?

Budeme se samozřejmě snažit, aby tu mistrovství zůstalo. Samozřejmě jsme už dostali z Mezinárodní kanoistické federace (ICF) dotazy, jestli situaci zvládneme. Odpověděli jsme tak trochu šalamounsky. Dali jsme si dva týdny na zjištění přesné situace a teprve pak budeme odpovídat, co dál. ICF bude chtít bezpochyby co nejdříve ujištění, že šampionát připravíme. Já jsem ale skutečně přesvědčený, že mistrovství zvládneme. Hlavně aby nevznikl problém s jezem nebo abychom nezjistili, že je v kanále rozbourané dno. Už teď je ale jisté, že úroveň mistrovství světa bude povodní malinko ovlivněná. Na některé věci už zcela jistě nezůstanou peníze, ale ani energie a kapacita.

* E15: Kdy jste si poprvé uvědomil, že bude s Trojou zle?

V pátek ráno jsem s dcerkou odjel do Švýcarska na závody Světového poháru a vrátil se v neděli ráno. Hned, jak jsem na hranicích naladil rádio, mně bylo jasné, že je průšvih. Jel jsem rovnou do Troje a pomáhal při zachraňování věcí.

* E15: Kde napáchala voda nejbolestivější škody?

Z mého pohledu je nejhorší fakt, že od povodní v roce 2002 jsme tady udělali spoustu práce. Celý areál se hodně změnil k lepšímu, jenže teď mě najednou svírá takový zvláštní pocit, že všechna snaha a energie vlastně přišly vniveč. Člověka mrzí, když se s něčím děláte a něco nebo někdo vám to pak zničí, to je jasný. Opravit se dá ale skoro všechno. Obnovíme sloupy podél tratě, branky, lávky, tribuny, vyměníme spoustu kabelů, otázkou ale zůstává, co třeba s vedlejšími pozemky. Jeden o velikosti asi 12 tisíc metrů máme pronajatý a ve smlouvě je, že ho předáme ve stejném stavu, v jakém jsme ho převzali. Tedy i s oplocením. Tak to teda nevím… I tyhle věci musíme projednat s právničkou.

* E15: Co teď potřebujete víc – pomocníky, anebo peníze?

Obojí! Moc by nám pomohlo, kdyby nám sem dál chodili pomáhat dobrovolníci a dělali spoustu mravenčí práce, jako uklízení, mytí a tak. Bez peněz se ale samozřejmě nic zásadního udělat nedá.

* E15: V areálu byli v minulých dnech vidět v holínkách a pracovním oděvu současní i bývalí reprezentanti. Třeba olympijští medailisté Tomáš Máder, Vavřinec Hradilek, Štěpánka Hilgertová, ale i spousta dalších vynikajících závodníků. Jejich nasazení při likvidaci škod je sice obdivuhodné, ale ti současní kajakáři a kanoisté by také měli někde trénovat. Jenže kde?

Jednoznačně se musí dál připravovat. O víkendu se jede v Liptovském Mikuláši další závod Českého poháru, kam míří i čerstvý mistr Evropy Jířa Prskavec. Mnozí tam pak ještě další týden zůstanou, no a potom se rozjedou po závodech Světového poháru. Vávra Hradilek míří zase do Londýna. A pro ty, co nejsou v reprezentaci, zajistíme nějaké soustředění.

* E15: Kdo pak bude pomáhat v Troji?

No právě… My totiž nejsme profesionální organizační tým. Jsou v něm hlavně trenéři a závodníci. Jenže ono dost dobře nejde dohromady trénovat a zároveň zahlazovat stopy po ničivé povodni. Proto přivítáme kohokoli, kdo nám přijde pomoci.

* E15: Napadla vás myšlenka, že byste si třeba prohodili mistrovství světa s americkým Deep Creek Lake, kam se chystá světový šampionát za rok?

Na podobné varianty teď nemyslíme. Objevily se i úvahy, že by se v případě zásadních problémů v Troji mohlo závodit třeba v Želivi na Trnávce. Já ale nevím, jestli by to tam byli schopni zorganizovat. Zkrátka teď děláme všechno pro to, aby se závodilo v Praze.

* E15: Neříkáte si někdy, že Troja je snad až prokleté místo? Občas tu řádí povodně, za loděnicí zase straší obří stavba tunelu Blanka, brzy se nejspíš zbourá most, po němž do areálu mohli chodci, stanice tramvaje je neúnosně daleko… Nebylo by lepší vybudovat umělý kanál někde jinde?

Ale to víte, že mě tahle myšlenka také napadla. Já bych snad nepoužíval výraz prokleté místo… Když ale začali stavět Blanku, tak život tady začal být skutečně těžší. Věčně se tu něco kope a nás tahle stavba hodně negativně ovlivňuje. Vždyť kvůli tomuhle tunelu se zrušila jedna příjezdová komunikace, takže při zvýšené hladině se sem nemůžeme dostat. Když v Chuchli hlásí, že jim tam protéká 650 metrů krychlových, tak víme, že se tato jediná cesta ocitne brzy pod vodou. Doufám ale, že se tahle zásadní věc už nějak brzy vyřeší. Jenže znáte to, věčně nějaké problémy s pozemky, jejich výkupem a tak.

* E15: Již před povodněmi jste se nechal slyšet, jak složitá vedete jednání, aby na mistrovství světa všechno klaplo. Nemyslíte si, že teď po povodni vám leckdo půjde spíš na ruku a pomůže vám?

To si zrovna nemyslím. Výdajů na odstraňování následků povodně bude totiž hodně. Na pražském magistrátu zůstane asi prioritou číslo jedna dostavba Blanky a čistička, těžko říct. Každopádně je rozhodování na magistrátu v posledních letech složitější než dříve, protože je tam zastoupeno víc politických stran.

* E15: Byl pro vás odchod pražského primátora Bohuslava Svobody dobrou, nebo špatnou zprávou?

Bývalý primátor převzal nad mistrovstvím světa záštitu, takže jsem teď přemýšlel, jestli to vlastně ještě platí. S novým zastupujícím primátorem jsem zatím nejednal. Teď řeší určitě úplně jiné věci.

* E15: Jak se orientujete při svých jednáních v české politické džungli?

Připouštím, že těžce, protože tenhle svět není zrovna moje parketa. Jenže bez spousty jednání tuhle práci dělat nelze. Takže se samozřejmě snažím mluvit s lidmi, kteří nám mohou pomoci. Víme ale moc dobře, že v Troji nikdy nemůžeme postavit umělou dráhu, která by se mohla rovnat třeba s tou londýnskou z poslední olympiády.

* E15: Pročpak? Kvůli penězům?

Musíme vzít na vědomí třeba určitý spád vody daný trojským jezem. Věčně budeme také bojovat s množstvím omezení, s vlastníky pozemků. Jestli se ale nový areál postaví, bude zcela jistě o něčem jiném než ten současný. Zasadí se do zeleně a přístup k němu bude z obou stran. Určitě bude vypadat o mnoho lépe a atraktivněji.

* E15: Pomáhá vám při vyjednávání vaše jméno?

Myslím, že asi ano. Když za sebou člověk alespoň něco zanechal, tak vám to na řekněme sportovně-společenském poli asi trochu pomůže.

* E15: Kdy jste se naposledy svezl v kanoi?

Shodou okolností minulý víkend na mistrovství Evropy v Krakově. Kvůli vysokému stavu vody tam zrušili trénink, tak jsme se s Kačou Hoškovou a Standou Ježkem svezli na singlkanoi. Já do lodě lezu většinou v zimě při tréninku na rovné vodě. Na tu divokou se už radši nepouštím. Už po projetí první brány by mě bolely ruce, což by mě nebavilo.

* E15: Když znovu zakleknete do závodní lodě, nevybaví se vám nostalgické vzpomínky na vaši úžasnou kariéru?

Ani ne. Když se vezu třeba po Vltavě, tak tyhle věci skutečně neřeším. Pořád ale ještě vím, jak se má pádlovat, jenže v umělém kanálu bych se už trápil. A já nerad dělám něco, co mi nejde.

* E15: Na Malé Skále máte domek shodou okolností pár stovek metrů od obydlí svého parťáka z deblkanoe Miroslava Šimka. Potkáváte se někdy?

Vidíme se převážně v restauraci… Ale na divokou vodu moc nevzpomínáme. Moc často se ale zase nepotkáváme, vždyť já se tam letos dostal snad jen dvakrát.

* E15: O deblkanoistech z jedné lodě se od nepaměti vykládá, že si snad všichni trochu věčně lezli na nervy kvůli ponorkové nemoci. Pro vás to platilo také?

My jsme s Mírou vycházeli vždycky celkem dobře; i teď jsme v naprostém klidu a pohodě. Pravda ale je, že o deblu se vždycky říkalo, že je to takové horší manželství… Existují ale samozřejmě i výjimky. Dost často se ale skutečně stává, že při soustředění nebo závodech parťáci z deblu spí na pokoji u někoho jiného. Přece jen dennodenní společné ježdění na vodě docela stačí a není od věci si také od sebe někdy odpočinout.

* E15: Na jaký svůj závod nejraději vzpomínáte?

Na zlato z mistrovství světa v italské Mezzaně v roce 1993. Ale víte co, já už si na nic moc nepamatuji… Snad jen to, že tam pršelo, jednou jsme tu trať normálně sjeli a vyhráli to, no… Já si spíš pamatuji závody, které jsme pokazili, anebo se něco postavilo proti nám. Těch nejrůznějších nezdarů nás potkalo skutečně dost. My jsme s Mírou byli maximalisti, a když jsme na olympiádě v La Seu d’Urgell v roce 1992 skončili těsně druzí, tak jsme cítili strašné zklamání. V Atlantě o čtyři roky později jsme mohli olympiádu zase vyhrát, ale znovu jsme měli stříbro. Škoda že nám ani jeden z těch dvou pokusů nevyšel na zlato.

* E15: Promiňte, ale přemíra starostí a únavy je ve vaší tváři poměrně patrná. Nepřemáhá vás někdy už skepse, která by vám našeptávala – nech všechno plavat a zvolni děsivé tempo?

Tohle mě samozřejmě napadlo… Fakt je, že když někdy přijdu k vodě, tak přemýšlím kolikrát o jiných věcech než o trénování, což asi není moc dobře. V poslední době už toho všeho bylo opravdu celkem dost… Dokud mi ale budou stačit síly, tak nic vzdávat nebudu a věci dotáhnu až do konce. Autor je spolupracovníkem redakce

Jiří Rohan (48)

Bývalý reprezentant ve vodním slalomu. Momentálně je vedoucím sekce kanoe – slalom ve vysokoškolském centru ministerstva školství, trénuje špičkové vodní slalomáře a je šéfem organizačního výboru mistrovství světa, které by se mělo v půlce září uskutečnit v Troji. Největších sportovních úspěchů dosáhl v kategorii C2, v níž závodil na jedné lodi s Miroslavem Šimkem. Olympijské hry: 1992 La Seu d’Urgell a 1996 Atlanta – vždy stříbrná medaile Mistrovství světa: čtyři zlaté medaile (jedna z individuálního závodu – 1993 Mezzana, tři z hlídek), čtyři stříbrné a jedna bronzová Mistrovství Evropy 1996: stříbro.

Čtěte také:

Štěpánka Hilgertová: Cítím se na 35, ale hry v Riu, to už asi ne