Tato otázka pro hodně lidí patrně není namístě, vždyť růst spotřebitelských cen v Česku přesahuje dvě procenta. Nicméně růst cen nastává jen kvůli nákladovým faktorům. Pokud se podíváme na poptávkově taženou inflaci, tak se nachází na úrovních kolem nuly již od roku 2010. Záporná odpověď na otázku, zda Česku hrozí deflační spirála, tak není úplně jednoznačná.
Samotný pokles cen ještě není problém. Strašákem centrálních bankéřů je až deflační spirála. A ta se roztočí v případě, že ekonomické subjekty očekávají do budoucna další poklesy cen, oddalují nákupy statků dlouhodobé spotřeby a promítají svá očekávání do vyjednávání o mzdách a při nastavení cen na další období.
Například centrální banka podstřelovala svůj cíl pro inflaci výrazně v druhé polovině roku 2009 a začátkem roku 2010. Krátkodobě jsme se dokonce dočkali poklesu cen – v říjnu 2009 meziročně o 0,2 procenta.
Obavy z deflace pak byly zesíleny i tím, že korigovaná inflace se v roce 2009 přiblížila k nule a od roku 2010 se v mírně záporných hodnotách nachází téměř neustále. Domácí poptávka již byla slabá a výrazně klesla i mzdová dynamika z přibližně osmi procent v roce 2008 ke třem procentům v roce 2009 a ke dvěma procentům v roce 2010. Navíc výhled globální ekonomiky byl v té době nejistější, než je dnes. Nastala deflační spirála?
Nikoli. Inflační očekávání zůstala dobře ukotvena a strašák deflace se nenaplnil. I v současnosti jsou inflační očekávání dobře ukotvena, což potvrzuje průzkum Evropské komise nebo inflační očekávání měřená samotnou centrální bankou.
Čtěte také:
Co hrozí víc? Deflace nebo inflace?
Deflační teorie je blábol, nevěřme jí
Autor je analytikem Komerční banky
