Minulý týden jsem se zaměřil na platební bilanci a na to, co z ní vyplývá pro kurz koruny k euru. Z pohledu ekonomické teorie je dobré se také podívat na příběh reálného rovnovážného kurzu. Reálný kurz je měřítkem cenové konkurenceschopnosti.
Dovozcům se cenová konkurenceschopnost zhoršuje, pokud oslabuje koruna. U vývozců je to přesně naopak. Proto se ekonomové zabývají reálným kurzem, tedy kurzem, který bere v potaz nejen pohyby nominálního kurzu, ale i cenových hladin doma a v zahraničí.
Co to je reálný rovnovážný kurz? Je to kurz, který působí na ekonomiku neutrálně. Rovnovážný kurz je nejvíce ovlivněn vývojem produktivity doma a v zahraničí. Až do roku 2007 probíhala reálná konvergence české ekonomiky k EMU, což způsobovalo posilování rovnovážného reálného kurzu. Poté se konvergence zastavila. Během letošního roku by koruna vůči euru měla být kvůli intervencím oproti své rovnovážné úrovni v průměru o devět procent slabší.
Otázkou je, jak se ke své rovnováze časem navrátí. Existují tři možnosti: cenová hladina bude v ČR oproti EMU výrazně vyšší, rovnovážný kurz bude oslabovat kvůli tomu, že česká ekonomika se bude v produktivitě vzdalovat EMU, anebo koruna vůči euru nominálně posílí. Cenový diferenciál o devět procent je prostě moc a druhá možnost je spíše nereálná.
Koruna by tedy měla po skončení intervenčního režimu posílit, čímž se dostane reálný kurz ke své rovnováze.
Autor je ekonomem Komerční banky
Čtěte také:
