Jiří Skuhrovec věří v otevřená data. V to, že dobrá práce s transparentními informacemi pomůže zefektivnit státní správu a šetřit peníze z rozpočtu. Pracuje jako poradce na Ministerstvu financí, ale ví, že „odejit“ může být velice rychle. Tak jako jeho nadřízený, náměstek Lukáš Wagenknecht. Jak ale říká – neživí mě to, mám luxus říkat si, co si myslím.
Minulý týden jsme s vedoucím projektu zIndex, garantem Rekonstrukce státu a poradcem Babišova ministerstva Jiřím Skuhrovcem mluvili o plýtvání při veřejných zakázkách.
Druhou část našeho rozhovoru věnujeme zejména jedné speciální podoblasti státních zakázek: tendrům na výběr IT systémů. Jsou velké, drahé – a s jejich nasazením a fungováním bývají problémy. „Většina našich IT systémů by se dala vyvinout z gruntu znova a finančně by se to vyplatilo už za pár let. Nemluvě o tom, že by mohly i líp fungovat,“ říká Jiří Skuhrovec. Jenže když už se někdo jako státní dodavatel zaháčkuje, je velmi těžké ho vyměnit – svou nenahraditelnost si dobře hlídá a jistí se nadstandardním vztahem s osazenstvem úřadů. O tom ale už níže.
V úplném závěru rozhovoru se ještě dotkneme financování politických stran a toho, jak se člověku z neziskovek, který by měl hlídat svou politickou nezávislost, pracuje na ministerstvu na pozvání kontroverzního politika.
Upozorňujete na to, že stát kvůli špatným IT zakázkám tratí obrovské peníze. Kde je v téhle oblasti zakopaný pes?
Problém se nazývá vendor lock-in. Mezi dodavateli a úřady se totiž vybudovaly pevné vazby – právní, personální, technické. I když jsou na trhu kvalitnější a levnější firmy, stávající dodavatele nemůžou jednoduše nahradit. Ti jsou si pak své nenahraditelnosti dobře vědomi a účtují si za práci nekřesťanské peníze.
Je problém ve špatně sepsaných smlouvách?
O smlouvy vůbec nejde. Firmy, které IT řešení státním institucím dodaly a které je zároveň spravují, v mnoha případech systémy „zprasily“ takovým způsobem, že se nenajde žádná jiná firma, která by to dokázala převzít a podepsat přitom ještě záruky.
Můžete uvést nějaký konkrétní příklad?
Tak třeba OKsystem na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Ten stojí celý rezort šílené peníze. Je to firmička, která vznikla v devadesátých letech, udělala jeden velký systém a od té doby už jen zvyšuje náklady a účtuje státním institucím stále víc. Navíc je to ukázkový příklad toho, jak se u nás navyšuje korupční potenciál.
Tahle firma má totiž strašně velkou motivaci, aby si takový byznys držela hlava nehlava. Má skvělou vazbu na zaměstnance státních úřadů. Pořádá pro ně školení, výjezdní zasedání a kdo ví co ještě. Nechci hájit praktiky pana Šišky, ale je fakt, že když se začne řešit, jestli by se tenhle systém neměl vyměnit za jiný, budou stát úředníci na straně OKsystemu, a to se těžko prolamuje.
Problém je taky v tom, že pokud se vám z veřejné správy podaří podobnou firmu vyštípat, tak se to finančně vyplatí až za nějaké tři čtyři roky. A to je vzhledem k poločasu rozpadu průměrného ministra příliš dlouho, takže nikdo nemá motivaci, aby tyhle vazby rozbíjel.
| Jiří Skuhrovec |
|---|
| Vystudoval ekonomii a informatiku, živí ho práce s daty. V rámci neziskového Centra aplikované ekonomie a firmy Datlab vede tým, který sbírá a analyzuje informace o veřejných zakázkách, evropských dotacích, insolvencích a dalších radostných věcech. Vyvíjí projekty VšechnyZakázky.cz, PolitickéFinance.cz a VášMajetek.cz, píše protikorupčně orientované analýzy s přesahem do seriózního ekonomického výzkumu na domovské FSV UK. Radí Ministerstvu financí jak zveřejňovat otevřená data. Zasedá v různých komisích (od NERVu po Rekonstrukci státu), a sem tam zajde na pivo s lidmi, co se živí nějakou skutečnou prací. |
Hádám, že OKsystem není ojedinělý případ…
Rozhodně ne. Ministerstvo spravedlnosti například dodatkuje smlouvy s IT dodavateli, které byly uzavřeny v roce 1994. Tehdy ale přece jen počítače a IT systémy vypadaly trochu jinak. Ministerstvo si to však s dodavateli vesele prodlužuje dál, protože se bojí, že by muselo něco měnit. To je pro státní správu hrozně nebezpečné. Máte tady drahé a zastaralé systémy, navíc s velkým rizikem potenciální korupce.
V tomhle ohledu se mi moc líbí estonská praxe. Tam platí, že žádný státní IT systém nesmí být starší než třináct let, pak se prostě musí nahradit. O něčem takovém u nás můžeme jenom snít. Většina našich IT systémů by se přitom dala vyvinout z gruntu znova a finančně by se to vyplatilo už za pár let. Nemluvě o tom, že by mohly i líp fungovat.
Podle Transparency International proteklo za posledních osm let z veřejných prostředků do firem z daňových rájů minimálně 244 miliard korun. Daří se v posledních letech tyhle toky alespoň částečně utlumovat?
Právě naopak. Od té doby, co se zrušily listinné akcie, míří do zahraničí ze státních zakázek ještě víc peněz. Spousta firem prostě pouze přesunula sídlo. Je to jen jiný způsob, jak anonymizovat svoji vlastnickou strukturu.
A nešlo by prostě ze státních zakázek firmy z daňových rájů vyloučit?
To je právně problematické. Chybná úprava by znamenala diskriminaci firem – což je červený hadr pro Evropskou unii. Než začneme experimentovat se zakázkami, pojďme si to pořádně vyzkoušet na dotacích. V jejich případě totiž máme povinnost požadovat doložení vlastníků už od roku 2012, jen se to reálně moc nedodržuje.
V souvislosti s praním špinavých peněz v daňových rájích se ale už pomalu hýbou ledy. Postupně se totiž mění evropská legislativa a Evropská unie se tomuhle problému bude stále víc věnovat. Naše Ministerstvo spravedlnosti například zavádí registr konečných vlastníků. Věřím, že za dva roky už bude možné firmy, které nemají jasnou vlastnickou strukturu, z veřejných zakázek automaticky vylučovat.
Pojďme přejít k dalšímu tématu, kterému se ve svých studiích věnujete, a to je financování politických stran. Je u nás v téhle oblasti v posledních letech něco nového?
Trochu kultury se vneslo do vyplňování výročních zpráv. Taky se o tohle téma začala trochu víc zajímat média, pomohla i naše databáze darů politickým stranám PolitickeFinance.cz. Problém je ale v tom, že financování politických stran dnes není skoro vůbec regulované. GRECO, největší nadnárodní organizace, která se touhle problematikou zabývá, nás každé dva roky upozorňuje, že jsme v tomhle ohledu mezi nejhoršími v Evropě.
Jak je to možné?
Politické strany se u nás na regulaci svého financování dlouhá léta odmítají dohodnout. Zákon o financování politických stran se vždycky v nějaký okamžik vytáhne, ale pak se zase politici dohodnou, že se to ještě odloží.
Teď to zrovna řešíme s Rekonstrukcí státu. Před volbami nám politické partaje slibovaly, že to bude do roka hotové, ale už je rok a půl pryč a všechno nasvědčuje tomu, že zákon nestihne plně vejít v účinnost do voleb v roce 2017. Tím pádem je to zákon k ničemu, protože před dalšími volbami ho zase může parlament novelizovat a okleštit.
Pokračování rozhovoru čtěte na serveru Peníze.cz
Čtěte také:
Babiš odvolal svého prvního náměstka Wagenknechta
Ministerstvo financí začalo ukazovat faktury, zapojit chce i další rezorty
Poslanec Šincl: Babiš na mne tlačil kvůli zprostředkovatelům
