V poslední době se opět začíná „diskutovat“, kdo nebo co může za český fotovoltaický průšvih. Na světlo se vytahují autoři zákona o obnovitelných zdrojích, poslanci, kteří zákon pozměnili a schválili, či vlády a poslanci, kteří zákon pozměnit mohli, ale včas tak neučinili.
Přijmout zákon k problematice obnovitelných zdrojů nám sice přikázala EU, ale neřekla už, na jakém principu má zákon fungovat. Zvolen byl nakonec zjevně jeden z nejméně vhodných způsobů: podporovat nejvíce bez jakéhokoli omezení ty nejméně efektivní zdroje a nechat to zaplatit celou společnost. Jedinou brzdou nekontrolovatelného rozvoje výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, kterou zákon obsahuje, je výše podpory odpovídající 15leté návratnosti investice do typizované elektrárny popsané v každoročně aktualizované příloze prováděcí vyhlášky.
Všichni víme, že na 15letou návratnost se v podnikatelském sektoru moc nehraje. Pokud by však někdo našel výrazně lepší podmínky pro stavbu elektrárny, než jsou ty typické ve vyhlášce, mohla být návratnost konkrétního projektu mnohem kratší než 15letá, a tedy podnikatelsky velmi zajímavá. Podmínka 15leté návratnosti typizované elektrárny je přesto dostatečnou ochranou před překotným podnikáním v této oblasti, neboť podnikatelsky zajímavých příležitostí s výjimečnými podmínkami je přece jen omezené množství.
Zákon ani nevyslovuje podporu podnikání v oblasti obnovitelných zdrojů, nikde o ní nehovoří. A malé fandovské instalace moc podpory nespotřebují. Vlastní zákon tedy nemohl být příčinou celého fotovoltaického průšvihu. Pokud se tak stalo, mohlo to být jedině z důvodu vadného provádění zákona.
Svévolná vyhláška
Vadné provádění zákona lze vystopovat již v prováděcí vyhlášce, která vznikla ještě před nástupem účinnosti zákona. Ta změnila zákonem jasně danou metodiku výpočtu podpory obnovitelných zdrojů. Pro fotovoltaiku tím došlo k navýšení výkupní ceny elektřiny o téměř 30 procent nad požadavek zákona již v roce 2006.
Energetický regulační úřad tedy v tomto případě svévolně přejal roli zákonodárce, a založil tak na velmi vážný celospolečenský problém. Účinek cen nezákonně navýšených o 30 procent se sečetl s účinkem poklesu cen technologií v letech 2008 a 2009. Vznikla tak mocná solární lobby, která zjevně ovládla zákonodárce.
Samozřejmě lze jen spekulovat, nakolik počáteční nezákonné navýšení výkupních cen ovlivnilo celý proces. Je ale pravděpodobné, že nadkritickou moc získala lobby právě díky nadsazení ceny a že bez ní by k potřebné novele zákona došlo včas. Pak jsme tu mohli mít fotovoltaické elektrárny jen na několika tisících střech opravdových technologických fandů.
Neomluvitelné
Pokud tedy interní audit na Energetickém regulačním úřadu vyslovil podezření na nezákonné stanovení výkupních cen v letech 2006 až 2011, jistě poukázal i na svévolnou změnu zákonem dané metodiky výpočtu výkupních cen, kterou ERÚ učinil pomocí své prováděcí vyhlášky. Bývalý místopředseda úřadu Blahoslav Němeček tuto svévolnou změnu sám opakovaně v České televizi přiznal. Rozhodně není omluvou či vysvětlením, že tak úřad učinil po konzultacích s řadou v tomto případě zcela irelevantních subjektů. V právním státě není možné, aby úřad svou vyhláškou měnil zákon či jej chybně prováděl s důsledky stamiliardových ztrát celé společnosti.
Čtěte také:
Výraznou státní podporu dostalo přes 3000 slunečních elektráren
ERÚ chce změnit financování obnovitelných zdrojů
Miliardové škody za špatné nastavení cen fotovoltaiky prověří vláda
Autor působí v Ústavu fyziky materiálů AV ČR
