Český výtvarník, ilustrátor, sochař, scenárista a režisér patřil spolu s Hermínou Týrlovou a Karlem Zemanem k zakladatelům českého animovaného filmu. Ilustroval více než stovku knih, navrhl tisíce loutek a natočil sedm kreslených a dvacet loutkových filmů. K těm nejznámějším patří Staré pověsti české, Dobrý voják Švejk a Sen noci svatojánské.
Foto: Flickr.com
První doložený pokus o český animovaný film je z počátků 20. let minulého století, kdy architekt hraného filmu Bohumil Šula vytvořil několik sekvencí podle populární knížky Jana Karafiáta Broučci. Dokončení snímku mu ale znemožnila oční choroba.
Významnou osobností počátků české animace byl také Karel Dodal, který od poloviny 20. let vytvářel kreslené triky do reklamních a hraných filmů. Později začal točit i celé reklamy, v nichž často vystupovaly postavičky připomínající hrdiny populárních amerických kreslených grotesek (například kocour Felix nebo šotek Bejbl). Roku 1933 založil se svou ženou Irenou reklamní společnost IRE-film, kde realizovali řadu pozoruhodných reklam a propagačních snímků.
Ve zlínských ateliérech začala už během okupace tvořit také známá animátorka Hermína Týrlová, která natočila například loutkový film Ferda Mravenec. Nejslavnější éra české animace ale přišla až po roce 1945 a spojena je především s osobou Jiřího Trnky.
Plzeňské začátky
Narodil se roku 1912 v Plzni-Petrohradu v rodině klempířského mistra. Loutky ho přitom obklopovaly už od narození, protože matka a hlavně babička si přivydělávaly domáckou výrobou hadrových panáčků a dřevěných hraček. Během studií se seznámil s předním českým loutkářem Josefem Skupou, pozdějším slavným divadelníkem a tvůrcem populární dvojice Spejbl a Hurvínek, se kterým začal spolupracovat v Loutkovém divadle Feriálních osad v Plzni. Od té doby se loutkovému divadlu věnoval aktivně.
Jeho zájem neopadl ani poté, když musel v 15 letech vzhledem k tíživé finanční situaci rodiny gymnázium opustit a učit se řemeslu. Vyučil se cukrářem, poté zámečníkem v plzeňské Škodovce a nějaký čas působil také jako prodavač v obchodě s uměleckými předměty.
Díky pomoci učitele a přítele Skupy mohl ale už v září 1928 odejít do Prahy na státní Uměleckoprůmyslovou školu. Na studia si vydělával jako výtvarník Skupova divadla, pro které navrhoval a vytvářel kulisy, a příležitostně pracoval i pro různé noviny a časopisy. Jeho dřevoryt ke Goethově básni Tanec mrtvých, na němž pracoval ve třetím ročníku, reprezentoval spolu s díly dalších výtvarníků českou grafiku na výstavě v Lipsku.
Divadelník a scénograf
V červnu 1935 absolvoval Trnka školu a v září téhož roku se pokusil založit vlastní loutkovou scénu v Praze. Nazval ji Dřevěné divadlo a fungovala v sále Rokoko na Václavském náměstí. Už po roce ale kvůli finančním potížím zanikla.
Po této zkušenosti se Trnka zaměřil na další aktivity. Vytvořil několik postaviček pro zmíněného režiséra reklamních filmů Karla Dodala a koncem 30. let zahájil scénografickou spolupráci s Osvobozeným a později i Národním divadlem, kde vyhrál soutěž na výpravu Smetanovy Libuše. Začátkem druhé světové války se seznámil s režisérem Jiřím Frejkou, který ho přizval například k provedení výpravy pro inscenaci Goldoniho slavné Benátské maškarády.
Především se ale soustředil na tvorbu malířskou a stal se spolu s Adolfem Zábranským tvůrcem nového typu bohatě ilustrovaných knížek pro děti. Roku 1941 ilustroval Karafiátovy Broučky a zároveň začal autorsky spolupracovat s básníkem Františkem Hrubínem. Kresbami doplnil všechny jeho knihy od básnické sbírky Říkejte si se mnou až po známý Špalíček veršů a pohádek.
Bratr v triku
Nejvýrazněji se ovšem zapsal do historie kresleného a loutkového filmu. Roku 1945 spolu s dalšími mladými výtvarníky založil nejstarší a největší české studio kresleného filmu Bratři v triku, ve kterém působil až do roku 1969 jako ředitel, scenárista, režisér a výtvarník. Soustředil kolem sebe skupinu tvůrců, jakými byli například Břetislav Pojar, Jiří Brdečka, Zdeněk Miler či Stanislav Látal, a z krátkých filmů, sloužících do té doby především reklamě, vytvořil umělecká díla. Jeho prvním krátkometrážním kresleným filmem byla pohádka Zasadil dědek řepu, po které následovaly snímky Pérák a SS, Dárek nebo Zvířátka a Petrovští.
Poté se Trnka začal zabývat hlavně filmovými loutkami a roku 1948 natočil svůj první celovečerní loutkový film Císařův slavík. Po pohádce O zlaté rybce s vtipným komentářem Jana Wericha dokončil roku 1952 Staré pověsti české, v nichž dokázal pomocí loutek převést na plátno nejznámější české mýty. Následoval animovaný Špalíček a po třech dalších velmi úspěšných filmech Čertův mlýn, Román s basou a Árie prérie přišla na řadu také klasická pohádka Bajaja na motivy knihy Boženy Němcové.
Roku 1954 natočil Trnka loutkovou verzi Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka a po dvouleté pauze, vyplněné tvorbou ilustrací k pohádkám, dokončil i své největší filmové dílo – Sen noci svatojánské.
Nejkrásnější kniha
Vrcholu svého knižního ilustračního umění dosáhl v Andersenových pohádkách z roku 1957, které byly o šest let později ve Francii vyhlášeny nejkrásnější knihou pro děti a Andersenova společnost je označila za nejhezčí dětskou knihu 20. století.
Vedle filmové a ilustrační tvorby se Trnka podílel také na přípravě výstavy Expo 58 v Bruselu a vytvořil rovněž dokument o mezinárodní organizaci UNESCO. O devět let později pak na tuto práci navázal a pro výstavu Expo 67 v Montrealu navrhl například část expozice Svět dětí v československém pavilonu.
Ilustroval Werichovo Fimfárum a roku 1962 sám napsal a nakreslil i půvabnou knížku Zahrada, v níž pět kluků objevuje tajemnou zahradu obývanou zlomyslným kocourem, kamenným trpaslíkem a dalšími podivuhodnými bytostmi. Knihu, která má charakter moderní autorské pohádky 60. let, později zfilmoval Trnkův dlouholetý spolupracovník Břetislav Pojar.
Jiří Trnka (1912–1969)
Narodil se 24. února 1912 v Plzni. Odmala byl v úzkém kontaktu s loutkami, které se vyráběly v jeho rodině. Při studiích na Umělecko-průmyslové škole v Praze navrhoval kulisy pro divadlo Josefa Skupy, později spolupracoval s několika pražskými divadly. Roku 1945 se stal spoluzakladatelem filmového studia Bratři v triku, ve kterém působil až do roku 1969 jako ředitel, scenárista, režisér a výtvarník. Mezi jeho nejznámější loutkové filmy patří Staré pověsti české, Dobrý voják Švejk a Sen noci svatojánské. Věnoval se také ilustraci a pro děti napsal a nakreslil pohádkovou knihu Zahrada. Roku 1967 byl jmenován vysokoškolským profesorem, práci mu ale komplikovala těžká nemoc, které 30. prosince 1969 podlehl. Z prvního manželství s Helenu Chvojkovou měl tři děti – Zuzanu, Jiřího a Helenu, z druhého manželství s Věnceslavou Assmannovou další dvě – Kláru a Jana. Všechny byly výtvarně nadané.
Rukou proti totalitě
Od roku 1939 Trnka žil a tvořil v košířské usedlosti Turbová, kde měl i vlastní ateliér. Přímo zde natočil exteriéry loutkového filmu Císařův slavík a okolní poetický park ho inspiroval právě k vytvoření Zahrady. Dětství zde prožily také Trnkovy děti Zuzana, Jiří a Helena, které měl se svou první ženou. Manželství se ale později rozpadlo a Trnka se odstěhoval na Kampu. Podruhé se oženil a měl další dvě děti. V Turbové ale nadále tvořil a s původní rodinou zůstával v kontaktu. Teprve roku 1958 začal pracovat ve svém novém ateliéru Konvikt v Bartolomějské ulici, kde si zařídil studio pro tvorbu animovaných filmů.
Do 60. let zpracovával hlavně klasické a pohádkové náměty, později se ale pustil i do současných témat. Ve filmu Vášeň kritizoval například posedlost po rychlosti, v Kybernetické babičce zase varoval před nadvládou techniky. Vrcholem jeho pozdní tvorby se pak stal devítiminutový snímek Ruka z roku 1965. Příběh pierota, který bojuje proti despotické ruce, byl loutkovou alegorií o konfliktu svobodného ducha a všudypřítomné totality. Cenzura tento film zakázala a Trnka už žádný další nenatočil. V posledních letech života se vrátil k malování a od roku 1967 vyučoval také na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. To už se ale začala naplno projevovat jeho těžká nemoc, které o dva roky později podlehl.
Osobitost a kvalita
Trnkova tvorba vynikala osobitostí a poetikou. Knihy dotvářel ilustracemi se zvláštní atmosférou, v animovaných a kreslených filmech pracoval s charakteristickou stylizací. Za svou práci obdržel řadu významných ocenění. Kromě zmíněné ceny Hanse Christiana Andersena získal v letech 1948, 1950 a 1952 hned třikrát také prestižní Mellièsovu cenu za nejlepší animovaný film a roku 1963 mu byl udělen titul národní umělec. Jeho přínos ale spočívá hlavně ve vymanění českého i světového animovaného filmu z amerického vlivu a v prosazení velké výtvarné náročnosti.
Na Trnkovu práci navázali Václav Bedřich, Adolf Born, Zdeněk Smetana a řada dalších umělců. Roku 1970 rozhodlo vedení Československého filmu přejmenovat výrobní skupinu loutkového filmu v Praze na Studio Jiřího Trnky a od téhož roku se na festivalu pro děti a mládež ve Zlíně uděluje také Trnkova cena. Známého umělce připomíná pravidelně festival Loutkářská Chrudim a ke 100. výročí jeho narození, které připadá na letošní rok, vydává Česká národní banka stříbrnou pamětní minci. V prodeji je od 1. února.
