Kdo je to vlastně ten Josef Dobeš? Svého času vězeňský psycholog, zarputilý personalista společnosti ABL. V současnosti několikanásobný otec, místopředseda Věcí veřejných, ministr školství, který ovšem už tento týden ministrem být nemusí, a zejména muž mnoha protikladů.
Foto: Profimedia
Dobeš je prostě politik pozoruhodný natolik, že i Antony Jay a Jonathan Lynn, autoři slavné série BBC Jistě, pane ministře a Jistě, pane premiére, by v něm bezpochyby našli zalíbení. Ačkoli mluví neobratně a není žádný Robert Redford, má nejexkluzivnější šéfku kabinetu všech dob a všem ministrům české vlády včetně premiéra v tomhle ohledu vytřel už navždy zrak. Vždyť jestli má třicítka Jana Machálková nějakou chybu, pak jen tu, že pochází z finančně bezstarostných poměrů a nakupuje věci, aniž zná jejich cenu, šušká se v úřadu. „Jsem finančně zajištěná, partner je finanční ředitel jedné firmy, tak nesleduji, co mi přibývá na účtu,“ přiznává sama charizmatická Machálková, bývalá učitelka mateřské školky, a určitě ne proto, aby obhájila stotisícovou prémii, kterou jí ministr před Vánocemi nadělil.
Jinak je ryzí dokonalost. Dobešovi zřejmě lichotí úsměvem natolik, že jí píše dokonce i školní práce s názvem Politická komunikace ministra Josefa Dobeše, tedy o sobě samém, a vůbec mu nevadí, že Universitě Jana Ámose Komenského, kam Machálková dochází, hrozí „nezávislá“ Akreditační komise pomalu zrušením kvůli prý příšerné kvalitě výuky. Ale není to sakra mimochodem střet zájmů? Rušit školu, a zároveň do ní psát za pohlednou studentku seminárku? „Pokud bych chtěl, aby mi bylo připisováno za něco na ministerstvu autorství, je to úspěšná státní maturita, srovnávací zkoušky v 5. a 9. ročníku základních škol a snížení byrokracie úřadu,“ brání se však statečně ministr s tím, že práci Machálkové pouze autorizoval. Připomeňme jen tak na okraj, že autorizace je autorův souhlas s vydáním díla, a vrhněme se na další protiklad.
Bojovník proti bulváru
Ačkoli si Dobeš potrpí na korektnost, objektivitu a pění mu krev, když vidí palcové titulky typu Dobešovi lidé špehovali počítače dvaceti úředníků, zaměstnává jako mluvčího bývalého hyperaktivního redaktora ultrabulvárního deníku. Věhlasný Václav Koukolíček proslul jako autor článků Už půl roku na ni kašle! nebo Potřebovala bych poradce na módu. Nyní je paradoxně expertem na reformu terciárního vzdělávání, vědu a výzkum, za což bere odměny 129 321 korun. „Své top manažery chci zaplatit, aby byli odolní proti korupci,“ bije se v prsa ministr s tím, že propustil už 18 procent zbytečných úředníků. Zřejmě je ještě opojen dokonalým tahem, kdy sebral rezortu obrany čtyři miliardy na platy učitelů a zároveň „dostal“ jako bonus Lucii Kubovičovou, bývalou mluvčí exministra Bartáka. Hnedle z ní udělal šéfku svého tiskového odboru. Jen aby však na Machálkovou nezažárlila. To by potom byl teprve v českém školství Perský záliv. Na konci roku dostala přece jen o dost méně, pouze 114 tisíc.
Muž, co přechytračil premiéra
Ačkoli je bojovníkem proti korupci a to samé vyžaduje po svém týmu, ve veřejné soutěži vybral Dobeš jako dodavatele odborných služeb společnost, která nemá žádného zaměstnance, jen externisty, a na kterou není možné dohledat telefonní spojení. Ačkoli bojuje jistě i za národnostní menšiny a je velkým kamarádem Romů (každý ministr školství musí mít dokonale vysoustružený smysl pro rovnoprávnost), chtěl jmenovat místo dlouholeté ikony úřadu Evy Bartoňové z ODS svým prvním náměstkem Ladislava Bátoru, muže se stínem z Národní strany. Ještě minulou středu v televizi mlžil. „Já pana Bátoru znám velmi povrchně a znám jeho nějaké názory. Nedovedu si představit, že pokud by byl někdo členem nějaké výrazně extremistické skupiny, že bych já s ním našel nějaké porozumění.“
O den později pak ministerský předseda Petr Nečas supěl, že si nedovede představit, že by se člověk s minulostí Bátory stal náměstkem na školství. „Takovou věc jako předseda vlády odmítám,“ řekl po návštěvě ministra školství. Jenže cha cha cha! Dobeš je mazaný psycholog. Bátora se již v úterý stal alespoň jeho oficiálním poradcem, jak vyplývá ze zápisu z úterní porady vedení rezortu, který na zpravodajské servery unikl poté, co se Dobeš od Nečase vrátil.
Národní strana hlásala „dobrovolný přesun cikánů do země zaslíbené“ a zpochybňovala historii internačního tábora pro Romy v Letech u Písku. „Že já si nedal v televizi pozor na ústa,“ zoufal si jistě doma téhož večera ministr.
Se zaťatými zuby
Rezignovat nehodlá. „Toto, co se děje, mě vede k tomu, že zatnu zuby. Kdyby nedej bože nastala zásadní chyba ve státních maturitách, bylo by mně ctí říct, že toto je moje odpovědnost, a dát premiérovi rezignaci,“ vzkazuje učitelům, kteří se zlobí, že na internet unikly pracovní listy z českého jazyka a literatury k ostré verzi maturit.
Mnozí kantoři v něm ale skutečně vidí muže, jenž svou rozhodností může pomoci českému školství. Rozbořit systém korupce, zlikvidovat 17 „parazitujících“ přímo řízených organizací. Říkají, že Josef Dobeš je ministr, kterému lze věřit, že ho jeho rezort opravdu zajímá. A proto ta „diskreditační“ kampaň!
Je to prostě houževnatý ministr se vším všudy, zajímající se nejen o vědu či měření kvality vzdělávání v uzlových bodech, jak sám tvrdí, ale dokonce i o platové poměry učitelek v mateřinkách. Co se však reálných výsledků týká, zatím se prokázalo jen to, že má Dobeš jednoznačně dobrý vkus.
