Jistě, pane ministře…

Vládu čeká tvrdý boj s vlastními úředníky, kteří povinnou centralizaci odmítají

Teprve teď se ukáže, kdo má na ministerstvech hlavní slovo. Zda ministři, jak by se dalo předpokládat, či spíše neviditelná armáda nižších úřadníků. Právě té teď reálně hrozí, že bude odstřižena od veřejných zakázek a souvisejících peněžních toků. Občanská demokratická strana dala ještě před svým nástupem k moci najevo, že bude usilovat, aby subjekty veřejné správy (státní správy i samosprávy) v maximálně možné míře spolupracovaly při výstavbě komunikačních sítí. Nejlépe aby je budovaly společně. Rovněž aby veřejné instituce nakupovaly služby od soukromého sektoru, datové i hlasové, v jednom velkém balíku. V tomto směru se shodla i s ČSSD, která taktéž prohlašuje, že podporuje centralizaci. Zní to rozumně. Současný model, kdy si každé ministerstvo buduje své autonomní sítě a informační systémy bez ohledu na do očí bijící duplicity, znamená, že stát ročně přichází o stamiliony, možná miliardy korun. Ve výsledku je do každého obecního a městského úřadu nataženo hned několik „drátů“ z centrálních pražských institucí, byť by stačila jediná přípojka. Není těžké pochopit, kdo na tom profituje.

Sbor dobrovolníků.

Ministerstvo informatiky vedené Ivanem Langrem předložilo minulý týden do vlády materiál, který nese název „Koncepce rozvoje komunikační infrastruktury veřejné správy“ (zkráceně koncepce KIVS). Navrhuje v něm podstatnou změnu: ministerstva a ústřední orgány státní správy by měly od příště povinnost komunikační služby nakupovat společně. Resort informatiky připomíná, že dosud platná koncepce KIVS, připravená v éře Dany Bérové (které v celém projektu výraznou měrou pomáhala brněnská firma Anect), byla postavena na principu dobrovolné centralizace. To je podobné, jako kdybychom například nájemníky žádali, aby se dobrovolně vzdali regulovaných činží. “Teď je poslední šance, abychom to centralizovali. Když se nám to nepodaří, ministerstva začnou od příštího roku uzavírat sólově nové smlouvy a obávám se, že už to dohromady nikdo nikdy nedá,“ myslí si náměstek ministra informatiky Dalibor Veřmiřovský. „Chceme konečně odstranit nesmyslný resortismus,“ dodává. Podotýká přitom, že společné nákupy a koordinovaná činnost mohou znamenat nejen úsporu státních peněz v podobě množstevních slev, ale zároveň podstatně lepší fungování veřejné správy. Čeho lze dosáhnout, když se k centralizaci přistupuje nedirektivní cestou, se ukázalo během letošního jara a léta. Do vyhlášených „centrálních tendrů“ (viz box), v nichž jako společný zadavatel vystupuje ministerstvo informatiky, se zapojilo pouze 27 úřadů, mezi nimi například Správa jeskyní ČR, přičemž ale chyběla celá řada ministerstev, hlavně klíčová práce a sociálních věcí, vnitra či zemědělství s rozsáhlou celorepublikovou pobočkovou sítí. Ministerstvo informatiky v éře Dany Bérové hovořilo o tom, že se velká ministerstva, která si služby zajišťují vlastními silami, mohou „případně“ začlenit až v druhé etapě projektu. Naivita?

Ministři se mění, informatici zůstávají.

Bývalá náměstkyně Jana Vohralíková k tomu ovšem říká, že již za ministra Vladimíra Mlynáře usilovali o zavedení principu povinné účasti, ale neúspěšně. „O tohle řešení se samozřejmě snažil Mlynář od samého začátku, dokonce i naše koncepce z 2005 obsahovala princip povinné účasti, ale poté, co prošla řádným připomínkovým řízením, se povinnost stala dobrovolností. Ministři silných resortů se nechali přesvědčit svými informatiky, že riziko nefungování služeb, které poskytují občanům, je tak veliké, že do něho nepůjdou,“ tvrdí Vohralíková. Je proto skeptická i k pokusům nynějšího kabinetu: „Ve chvíli, kdy je navíc vláda v demisi, si neumím představit, že by najednou resortní informatici změnili názor. Zvlášť, když jejich zodpovědnost zůstane a ministři se neustále střídají.“
Nízký počet subjektů zapojených do centrálních zakázek by podle názoru současného vedení ministerstva informatiky mohl znamenat, že v budoucnu nebude celá tato problematika nikým koordinována, „což povede k dlouhodobě neúměrnému a neopodstatněnému zatížení státního rozpočtu a omezení aplikace e-governmentu v podmínkách České republiky“. Nevznikne prý trvale udržitelné, efektivní, výkonné a bezpečné prostředí pro komunikaci ve veřejné správě, což může mít z dlouhodobého hlediska „zásadní dopady“ na fungování správy. Přeloženo do češtiny, každý úředník si bude dál hrát jen na vlastním písečku a celý správní aparát nebude pro občana nikdy fungovat jako homogenní celek, kam stačí každou novou informaci (třeba změnu trvalého bydliště) zanést pouze jedinkrát, aby se data automaticky aktualizovala ve všech databázích. Případně kde lze na jediném místě z jednoho počítače získat všechny požadované výpisy z registrů.

To se nedá zvládnout.

Zdá se to být na první pohled jednoduché. Vláda ministerstvům a jejich úředníkům direktivně nařídí, aby mezi sebou úzce spolupracovali, a oni prostě začnou. Ovšem v praxi to nefunguje. Oponenturu ke koncepci KIVS připravují šéfové jednotlivých resortních oddělení informatiky, kteří jsou schopni vyjmenovat desítky zásadních důvodů, proč je společný postup nemožný či riskantní. Stalo se to i tentokrát. Přestože je vláda politicky jednobarevná, proti koncepci vyjádřila řadu námitek například ministerstva financí, spravedlnosti a školství. Kupodivu úplně zticha tentokrát bylo ministerstvo práce a sociálních věcí, které se dříve společnému postupu bránilo zuby nehty. Resortní informatici pravděpodobně oněměli z důvodu nedávného zjištění závažných pochybení při zadávání IT zakázek v tomto resortu (EURO 21,42/2006). Základním problémem asi je, že jde o sofistikovanou oblast, kde rozumné argumenty politiků-laiků jsou následně rozcupovány resortními IT specialisty, kteří nestojí o to, aby jim někdo lezl do zelí . Komunikační infrastruktura veřejné správy je dnes zajišťována na základě rámcové smlouvy ze dne 23. října 2001 mezi tehdejším koordinujícím Úřadem pro veřejné informační systémy (předchůdce ministerstva informatiky) a Českým Telecomem (dnes Telefónica O2). Tato smlouva byla uzavřena na pět let. Měla vypršet už 23. října letošního roku. Jelikož ministerstvo informatiky nedokázalo včas vyřešit, čím rámcovou smlouvu nahradit, ministryně Dana Bérová na poslední chvíli využila možnosti smluvní vztah s Telefónikou o osm měsíců prodloužit. Platnost smlouvy tedy definitivně vyprší „až“ 23. června příštího roku. Ministerstvo financí v připomínkovém řízení uvedlo, že je velmi nepravděpodobné, aby se do té doby podařilo dosáhnout stavu, kdy všechny komunikační služby budou převedeny na nové poskytovatele, vzešlé z nově připravované zakázky ministerstva informatiky. „Podle naší analýzy to možné je. Věříme, že to zvládneme,“ oponuje náměstek Dalibor Veřmiřovský. Ale jsou tu další „pádné“ argumenty. „Dosavadní zkušenosti jsou takové, že uplatňovaný systém nezajišťoval potřebnou kapacitu průchodnosti sítě, nebyl dostatečně funkční a neumožňoval řešit operativní problémy s nedostatečnou kapacitou KIVS. Předložený návrh vychází z obdobných principů, které byly uplatněny doposud, a proto nelze předpokládat, že dojde k celkovému zlepšení současného nevyhovujícího stavu komunikační infrastruktury,“ uvedlo ve svých připomínkách ministerstvo spravedlnosti. Ministerstvo školství zase varuje, že převedení části resortních peněz do kapitoly ministerstva informatiky na zajištění centrálních řešení KIVS fakticky znamená „ztrátu nezávislosti jednotlivých resortů bez jasné identifikace odpovědnosti za případné problémové stavy“. Vláda měla novou koncepci KIVS projednat už minulou středu, nakonec byl materiál přesunut na tento týden. I když jej kabinet schválí, vyhráno zdaleka nemá. Čeká jej velmi tvrdý boj s vlastními úředníky, kteří nepochybně udělají vše pro to, aby se i tentokrát centralizace nezdařila.

Finiš kvůli smlouvám

Ministerstvo informatiky již v předchozí éře ministryně Dany Bérové začalo řešit co dál, až vyprší rámcová smlouva s Telefónikou 02. Vypsalo čtyři veřejné soutěže, přičemž současné vedení ministerstva tvrdí, že tyto tendry nejsou rovnocennou náhradou za rámcovou smlouvu, protože se soustřeďují pouze na vybrané služby (datové linky, připojení úřadů k internetu, pronájem koncových síťových zařízení, připojení knihoven). Zároveň kritizuje, že se do tendrů zapojila pouze menšina státních úřadů. Soutěže již byly vyhodnoceny, ale smlouvy s vítězi zatím nejsou podepsány. Dvě ze čtyř byly napadeny u antimonopolního úřadu. Ten sice žádné pochybení zadavatele nezjistil (viz EURO 38, 42/2006) ale nyní ještě probíhá rozkladové řízení. Schvalování inovované koncepce KIVS finišuje nepochybně i proto, aby mohly být uvedené soutěže zrušeny a smlouvy s vítězi (Telefónikou a společností ČD-Telematika) nemusely být podepisovány. „Jestliže aktivity směřující ke zrušení soutěží opravdu dosáhnou svého, bude to v praxi znamenat pouze tolik, že nedojde k významným úsporám za odběr komunikačních služeb,“ míní Jana Vohralíková, bývalá náměstkyně ministryně Bérové, která soutěže připravovala. Podle jejího názoru taktéž hrozí, že vítězové podají žaloby o náhradu škody, protože tendry proběhly řádně, tudíž není důvod kontrakty nepodepsat.