V Praze, Brně a Ostravě se rodí koalice ČSSD a ODS. Zvláštností letošních komunálních voleb je, že se mohou všichni hlavní aktéři pasovat na vítěze a stejně tak dobře obstojí i tvrzení, podle něhož byli všichni poraženi.
Foto: Profit – Zuzana Šmajlerová
Sociální demokraté zvítězili, ale ne dost. ODS prohrála, ale vlastně může jásat, protože to vzhledem k její pověsti v řadě obcí a měst mohlo být mnohem horší. TOP 09 a zvláště Věci veřejné hluboce propadly za očekáváním z květnových voleb do Sněmovny, ale pokud porovnáváme rozdíl mandátů s komunálními volbami před čtyřmi lety, oba tyto nové subjekty triumfovaly. (TOP 09 v roce 2006 neexistovala, takže „kupodivu“ má dnes čistý zisk 1 509 křesel, Věci veřejné získaly oproti tehdejším 15 „celých“ 304 mandátů.)
Vítěznými jsou i malé či nové strany, ať už celostátní nebo regionální. Jejich prohra ale může přijít záhy při vyjednávání místních koalic. Za jasného poraženého tak lze označit snad jedině komunisty, kteří nedokázali zúročit svou opoziční roli v době tvrdé pravicové vlády.
Když prezident Václav Klaus vhazoval svůj hlasovací lístek, vyslovil přání, aby do zastupitelstev neprošly rychle vykvašené okurky a také strany, na jejichž billboardech se kandidáti schovávají za celostátního lídra. Každému bylo jasné, že náš konzervativec na Hradě myslí především TOP 09. A také všechny ty nové strany se zvláštními názvy Věcmi veřejnými počínaje a Hnutím za Lhotu krásnější konče.
Když už jsme u hlavy státu, pikantní byl krátce povolební spor mezi Klausem a jeho někdejším nástupcem v čele ODS Mirkem Topolánkem, když se vzájemně trumfovali, kdo je větším symbolem propojování politické moci a byznysu. Klaus dal prohru ODS za vinu právě „kmotrovskému“ Topolánkovi a ten se ostře bránil, že to byl naopak současný prezident, kdo celé to korupční prostředí v 90. letech vytvořil.
Ale zpět ke komunálním volbám. Připomeňme jen jejich vítěze z řad regionálních uskupení: Občané pro Budějovice (odštěpenec ODS ovládané „knížetem z Hluboké“ Pavlem Dlouhým), Občanská alternativa v Karlových Varech, Sdružení Mostečané Mostu, Změna pro Liberec či SOS Opava. Pro úplnost je třeba připomenout, že jisté zadostiučinění vůči TOP 09
učinili lidovci v řadě měst a obcí. Jejich problém ovšem zůstává – naprostá absence celostátních lídrů.
Schwarzenberg s Tůmou nestačí
Pokud jde o „topáky“, ukázalo se, že Kalouskova strategie není tak geniální, jak se zdálo. Sloučení TOP 09 s hnutím Starostů přineslo kromě Prahy pouze vítězství ve Zlíně. To může být sice symbolický šťouchanec do „místního“ Petra Nečase, ale na třetí nejsilnější stranu ve Sněmovně to je přeci jen málo. Ukazuje se, že sázka na lídry, jako je Karel Schwarzenberg či teď Zdeněk Tůma, prostě nestačí.
Pokud se omezíme jen na tři největší města v Česku – Prahu, Brno a Ostravu, prezidentský sen se v těchto dnech vyplňuje i přesto, že voliči ony rychlokvašky tak úplně nezatratili.
V Praze zavládla situace ve stylu možnosti „každý s každým“. Vítězná TOP 09 by ráda pravicovou koalici s ODS, jenže jak říká šéf její pražské organizace, bývalý poslanec ODS a dlouholetý šéf Obecního domu František Laudát, „než se ušpinit s divnými lidmi teď, tak je lepší počkat v opozici čtyři roky a mít potom všechno“. Kdo jsou oni divní lidé? Především protagonisté bývalého pražského vedení za ODS Pavel Klega, Milan Richter a Rudolf Blažek. Poslední jmenovaný navíc byl zvolen za šéfa klubu zastupitelů a díky této funkci také vyjednavačem. Naschvál? Šéf pražské ODS Boris Šťastný namítá, že jsou to řádně zvolení zastupitelé. Kdo by chtěl zpochybňovat vůli voličů?
Rozdělená ODS
TOP 09 a ODS by v pražském zastupitelstvu získaly pohodlnou většinu. Jenže se zdá, že o pravicovou spolupráci v metropoli matadoři z řad občanských demokratů příliš nestojí – na rozdíl od narychlo dosazeného lídra gynekologa Bohuslava Svobody a také stranického šéfa Petra Nečase.
Pokud jde o (ne)chuť k velké koalici v Praze, sociální demokraté jsou na tom podobně. Také jejich lídr Jiří Dienstbier mladší by už raději šel do městské vlády s TOP 09, zatímco „řadoví“ spolustraníci by se návratu ke koalici své strany s ODS, která město ovládala v dnes už předminulém volebním období, nebránili.
Důvod je přitom nasnadě, velká koalice byla jistota v rozdělení moci a také lukrativních zakázek. Jak známo, na celostátní úrovni to v letech 1998-2002 v podobě takzvané opoziční smlouvy mezi Milošem Zemanem a Václavem Klausem fungovalo také dobře. Dá se tedy očekávat, že alespoň část pražské ODS bude zkoušet známou taktiku – udělali jsme vše pro ideově sourodou koalici, ale bohužel naši potenciální partneři nebyli ochotni ke kompromisu, proto nezbývá než vládnout s celostátně nenáviděnou ČSSD.
Podobná situace je v moravské metropoli s tím rozdílem, že v Brně zvítězila sociální demokracie. Ta ale má, stejně jako TOP 09 v Praze, omezené možnosti. Buď se spojí s ODS, nebo s TOP 09, lidovci, případně zelenými. Spolupráce dvou na celostátní úrovni nejsilnějších stran je i zde osvědčená, říkají místní občanští demokraté.
Právě z brněnské ODS vzešel protest proti Nečasovu vnitrostranickému doporučení neuzavírat koalice se sociálními demokraty. Údajně se přitom tento spor neobešel bez ostrých hádek i v rámci nejvyššího vedení ODS.
Koalice občanských a sociálních demokratů je na spadnutí i v třetím největším městě České republiky, Ostravě. Zde je o poznání silnější sociální demokracie, která si může vybírat. Ale i v tomto případě má spolupráce mezi ODS a ČSSD tradici. Sociální demokraté by mohli jít do místní vlády s TOP 09 a s nově vzniklým podnikatelským projektem Ostravak. Ten přitom v minulosti ostře kritizoval spolupráci ODS a ČSSD na místní radnici.
Zvládne Nečas regiony?
Nečasovo vítězství či prohra v otázce velkých „zavedených“ koalic na úrovni měst a obcí může být zásadní pro jeho pozici v čele největší pravicové strany. Nečas v oficiálních vystoupeních říká, že si nelze uzavírat cestu k žádné „demokratické“ straně, jenže velké koalice se sociálními demokraty symbolizují vše, proti čemu se rozhodl na letošním červnovém kongresu bojovat – rozdělování vlivu na byznys a „promiskuitní“ spolupráce s levicí. Kdyby ale teď jasně odmítl kolegy v Praze či Brně, riskoval by ztrátu hlasů na nejbližším stranickém sjezdu.
Příští rok sice ODS své vedení volit nebude, ale oslabení v rámci ODS by Nečasovi značně ztížilo pozici ve vládě. V roce 2012 se pak občanští demokraté budou rozhodovat, zda je Nečas povede i nadále. O tom, že není radno jít proti regionům, by mohli vyprávět Václav Klaus i Mirek Topolánek.
Je zjevné, že sociální demokraté na tom nejsou o nic lépe než ODS. V Lidovém domě zavládl jásot z faktu, že lidé pojali komunální a senátní volby jako referendum o vládě a jejích reformách. Jenže velké koalice ve velkých městech vystavují nejsilnější opoziční stranu úplně stejným svodům jako „kmotrovské“ občanské demokraty.
Podobný druh rozdělení moci je totiž největším rizikem oněch dobře naložených okurek.