Český investor si doma vybrat nemůže
První indexový podílový fond, založený bankou Wels Fargo Bank v roce 1971, sloužil pouze institucionálním investorům. Individuální investoři přišli na řadu o pět let později a fond, který se o to zasloužil Vanguard s S&P 500 Index Fund, je funkční dodnes. V současné době je v USA více než dvě stě indexových fondů. I jinde ve světě získávají stále větší popularitu. Lacinější správa. Zásadní rozdíl tkví v investičním stylu fondu. Zatímco akciový fond je fond s aktivní správou portfolia, indexový fond se vyznačuje pasivní správou. Pokud je fond spravován aktivně, portfolio manažer mění složení portfolia tak, aby dosahoval co nejvyšší výkonnosti fondu. Svá rozhodnutí o změně portfolia opírá o analýzy, tržní očekávání i o vlastní úsudek a zkušenosti. Pasivní správa znamená, že snahou portfolio manažera není dosáhnout co nejvyššího výnosu, ale stejného výnosu, jakého dosahuje trh. Za tímto účelem nakupuje akcie tak, aby portfolio fondu přesně kopírovalo bázi indexu trhu. Je zřejmé, že indexové fondy si nemusejí vydržovat početný tým analytiků, a tudíž by měly být levnější. Americké indexové fondy si účtují roční poplatek za správu většinou mezi nulou a jedním procentem. Při rozhodování o tom, zda investovat do akciového či indexového fondu, hraje tedy hlavní roli názor investora na fungování kapitálových trhů. Pokud investor věří v efektivitu kapitálového trhu (nikdo není systematicky schopen překonávat trh), logickou volbou je indexový fond. Pokud se domnívá, že kapitálové trhy fungují neefektivně (existují manažeři, kteří jsou schopni systematicky překonávat trh), měl by se pokusit tyto manažery identifikovat. Najděte schopného. Zatímco o neefektivnosti českého akciového trhu pochybuje jen málokdo, pohled na efektivnost evropských a amerických akciových trhů může být kontroverzní. Aktuální přehled literatury týkající se efektivity amerických trhů lze nalézt například v práci The Efficient Market Hypothesis: A Survey kolektivu pracovníků Australské centrální banky. Jedním ze způsobů, jak testovat efektivitu akciového trhu, je porovnání výkonnosti aktivně spravovaných akciových fondů s výkonem indexu. Studie provedené na základě dat z 50. a 60. let ukázaly, že aktivně spravované fondy dosahovaly v průměru o jedno procento ročně nižšího výnosu než trh. Studie z 80. let došly k závěru, že podílové fondy dosahovaly zhruba stejné výkonnosti jako trh. To hovoří spíše ve prospěch efektivnosti amerického kapitálového trhu. Proti naopak hovoří výzkumy, které porovnávají výkonnost různých fondů ve stejné kategorii. Například Chevalier a Ellison (1996) ukazují, že někteří manažeři fondů dlouhodobě překonávají trh, přičemž nejúspěšnějšími portfolio manažery jsou mladí lidé s dobrým univerzitním vzděláním. Vybrat schopného manažera je ale velmi obtížné, a proto čím dál více lidí dává přednost „jistotě indexových fondů. Přesvědčení, že manažer indexového fondu nemůže nic zkazit, je ale chybné. Neplatí totiž, že dva fondy sledující stejný index musí mít stejnou výkonnost. Pokud například porovnáme loňskou výkonnost fondu Vanguard s S&P 500 Index Fund (–9,1 procenta) s výkonností fondu Advantus Index 500 A Fund (–10,1), rozdíl činí celé jedno procento. Skutečný pokles indexu Standard& Poor s činil 9,1 procenta. Špatná kopie. Manažeři indexových fondů mohou ovlivňovat výkonnost fondu několika způsoby. Například tím, kolik peněz si fond ponechává kvůli udržení likvidity na běžném účtu. Větší fondy zvyšují výkonnost nižšími poplatky za obchodování. Největší rozdíly ale vznikají nedokonalým kopírováním báze indexu. Tento problém vzniká především u indexů, které mají bázi založenou na tisíci a více titulech. Portfolio manažer fondu tak sice může dosahovat vyšší výkonnosti než index, ale pokud nechce zradit základní ideu indexových fondů, mělo by jeho snahou být dosahovat přesně stejného výnosu jako index. Rozdíl mezi výkonností fondu a indexu je nazýván tracking error a v optimálním případě je nulový. Za indexový fond lze – se značnou nadsázkou – označit pouze dva české fondy: fond AKRO Svět, založený investiční společností AKRO v březnu 1998, a fond IKS fond světových indexů, založený loni v září Investiční kapitálovou společností. Jsou indexovými pouze v tom smyslu, že jejich investiční strategií je kopírovat zahraniční indexy a že drží převážně akcie obsažené v těchto indexech. Fond Akro Svět sleduje hned několik desítek indexů: Standard& Poor s 500 Index, Standard& Poor s MidCap 400 Index, Dow Jones Industrial Average a regionální indexy Morgan Stanley (Velká Británie, Francie, Německo, Kanada, Japonsko, Itálie, Hongkong, Rakousko, Belgie, Austrálie, Nizozemsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko). Ještě širší záběr má IKS fond světových indexů, který sleduje i NASDAQ a indexy asijských trhů. Oba mají o něco nižší poplatky za správu než české akciové fondy, které si obvykle účtují dvě procenta (IKS světových indexů1,5; AKRO Svět 1,7 procenta). Českému investorovi, který chce sledovat vybraný index, tak nezbývá nic jiného než nakoupit podílové listy některého zahraničního indexového fondu, nebo použít alternativní instrumenty. Vhodnou alternativou k indexovým fondům jsou indexové certifikáty, emitované obvykle renomovanou zahraniční bankou (například Commerzbank, Merrill Lynch, ABN AMRO).
