Ústavní soud nedávno opětovně posvětil vytěsňování minoritních akcionářů, tzv. squeeze-out.
Nakolik je pravděpodobné, že se situace bude opakovat, že soud bude znovu tuto věc projednávat? Nakolik se lze spolehnout na to, že squeeze-out je v pořádku a lze jej používat?
Milan Svoboda
Nelze samozřejmě vyloučit, že úprava squeeze-outu bude v budoucnu napadena stížností u Ústavního soudu, zvláště pokud se budou podstatné rysy této úpravy postupně měnit v rámci různých novelizací. Již dnes je však zřejmé, že základní princip procesu squeeze-outu, tj. právo majoritního akcionáře žádat za přesně specifikovaných podmínek výkup akcií minoritních akcionářů, byl shledán Ústavním soudem v souladu s českým ústavním pořádkem.
Velmi vysoká je rovněž jistota, že již nepůjde zvrátit squeeze-outové procesy, které byly dokončeny. Poslední rozhodnutí Ústavního soudu fakticky posvětilo ústavnost zhruba 90 procent všech nejvýznamnějších squeeze-outů provedených v České republice. Důležitá je otázka, nakolik lze toto rozhodnutí napadnout třeba na nadnárodní úrovni. Jelikož evropská legislativa ponechává detailní úpravu dané problematiky na úrovni jednotlivých členských států, je téměř absolutní jistota, že verdikt soudu nikdo „vyšší“ neshodí. Ani případná stížnost či žaloba k evropským autoritám by ji s největší pravděpodobností již neměla nijak ohrozit.
Důvod, proč se squeeze-out objevil u Ústavního osudu hned dvakrát, je jednoduchý. Zavedla jej novela obchodního zákoníku v roce 2005, avšak záhy bylo toto ustanovení znovu novelizováno. První žaloba směřovala proti úpravě po 29. září 2005, a to především proti formě jeho přijetí pomocí takzvaného přílepku. Poslední žaloba směřovala proti původní úpravě, podle níž proběhla většina důležitých vytěsňovacích procesů. Poslední významnější novelizace úpravy squeeze-outu proběhla v březnu roku 2008 v souvislosti s přijetím nového zákona o nabídkách převzetí. Nemáme informace o tom, že by tato novelizovaná úprava byla napadena ústavní stížností.
Ondřej Havránek, advokát, Weinhold Legal
