Zhruba patnáctkrát dokázala skupina manažerů kolem Antonína Koláčka zhodnotit majetek, který získala od státu v roce 1999. Na to si netroufl ani Viktor Kožený. Je zřejmé, že sociální demokraté, kteří měli k novodobým uhlobaronům vždy blízko, ve vládních funkcích na nějakou miliardu nekoukali.
Když jmenovci Antonín a Viktor Koláčkové získávali kontrolu na klíčovými energetickými firmami v Česku, po boku jim stáli tehdejší politici ČSSD, a například poslanec Josef Hojdar dokonce zasedal ve statutárních orgánech MUS. V okamžiku, kdy se tehdejší šéf FNM Roman Češka začal ozývat, stal se cílem ostrého útoku sociálních demokratů, jemuž nemohl při své politické váze odolat. Tehdejší vláda Václava Klause žila jen díky toleranci Miloše Zemana, a tak byl zásah proti divoké privatizaci fakticky politicky neprůchodný. Také odboráři urputně bojovali za své uhlobarony pod vedením Cyrila Zapletala, tehdejšího předsedy odborového svazu a dnešní jedničky na liberecké kandidátce ČSSD.
Dnes, když poměry v důlních firmách začínají být alespoň trochu normální, ukazuje se, o jaký majetek vlastně stát na konci devadesátých let přišel. Zdeněk Bakala sice dokázal utajit sumu, za niž se mu podařilo získat Ostravsko-karvinské doly, z dosažitelných údajů je však zcela zjevné, že čtyři miliardy, které za svůj podíl získal stát, jsou zlomkem skutečného hodnoty. Jenže oproti tomu, jak se stát zbavil svých mosteckých akcií, to byla brilantní privatizace. Byť cena naskočila až pod tlakem dravých finančníků z Penty a J&T.
Nejde však jen o prošustrované miliardy, ale o celou budoucnost české energetiky v rozsahu zasahujícím strategické zájmy státu. Změna vlastníků MUS může totiž přinést změny do smluvních vztahů s ČEZ, a může proto zcela rozvrátit energetickou koncepci státu.
