Státní dotace stále vázne na souhlasu Bruselu
Spuštění sanačního programu na záchranu německé stavební firmy Phillip Holzmann je ohroženo. Zadlužený koncern šlápl opět vedle. Kvůli nepřípustným cenovým úmluvám – dopustila se jich při práci na zakázkách pro americkou vládu v Egyptě jeho dceřiná společnost Jones – má po nedávném rozhodnutí washingtonského soudu zaplatit pokutu třicet milionů dolarů (EURO 35/2000). Situaci podniku navíc komplikuje mlčení Evropské komise. Ta musí dát souhlas k vyplacení 250 milionů marek, které podniku slíbila spolková vláda. Udělení pokuty a otálení komise může s velkou pravděpodobností znamenat konec samostatné existence Philippa Holzmanna a jeho prodej. Doma se nevede. Od letošního ledna se nad děním u Philippa Holzmanna zavřela mediální voda. Informace, které se týdeníku EURO o tomto mezidobí podařilo zjistit, jsou tyto: Holzmann zatím neplní restrukturalizační záměry. Interní firemní zpráva uvádí, že v prvním čtvrtletí byl hospodářský výsledek záporný, v květnu prakticky vyrovnaný. Detailní čísla chybějí, ale za prvních šest měsíců roku se operativní výsledek koncernu odchyluje od předpokládaných cílů o 54 milionů marek. Co bylo v plánu, není jasné. Ví se také, že objem zakázek v Německu spadl o šestadvacet procent na 2,7 miliardy marek. „Na tuzemském trhu panuje značná nerovnováha mezi kapacitami a poptávkou. Ziskové zakázky jsou výjimkou. Peníze se dají vydělat jenom na náročných projektech, sdělil týdeníku EURO vrchní analytik Německého stavebního svazu Josef Hladik. Příznivé jsou naopak podnikové ukazatele ze zahraničí. Objem zakázek stoupl v prvním pololetí v porovnání se stejným obdobím loňského roku o třicet procent na 4,9 miliardy marek. Významnou injekci Holzmann přece jen dostal – 125 milionů marek od finančního ústavu Kreditanstalt für Wiederbau, v němž má rozhodující slovo stát. Půjčka, která zbavila podnik akutních problémů s likviditou, není součástí Schröderova balíku. „Jde o úvěr za běžných komerčních podmínek. Souvislost mezi váháním Bruselu a tímto úvěrem je zřejmá, soudí Hladik. Podmíněný optimismus. Na srpnové valné hromadě management Holzmanna oznámil, že červnová a červencová čísla vykazují mírný zisk. Ke konci srpna opustilo firmu 4200 lidí. Dva tisíce se přeškolují, 1600 osob odejde po prodeji podnikových účastí. Nezáleží však pouze na hospodaření podniku. Dosud se neuskutečnil plánovaný prodej pozemků a nemovitostí. Ty měly od Holzmanna odkoupit věřitelské banky. Z předpokládaného výnosu chce firma uhradit už poskytnuté úvěry ve výši zhruba jedné miliardy marek. Úmluva uvízla na mrtvém bodě, důvodem jsou odlišné cenové představy obou stran. Evropská komise téměř současně s konáním valné hromady oznámila, že má vážné pochybnosti o sanační schopnosti Holzmanna. Der Spiegel vypátral, že průmyslové a finanční přednosti restrukturalizace budou zkoumat najatí externisté. Právě na jejich posudku bude záležet, zda se Holzmann čtvrtmiliardové pomoci od státu vůbec kdy dočká. Negativní verdikt z Bruselu by vztahy mezi Holzmannem a věřitelskými bankami ještě přiostřil. Spekulace, že dříve či později bude lépe či hůře sanovaný Holzmann stejně na prodej, proto nabývají na síle. Ošidná intervence. Resuscitace Philippa Holzmanna, největší operace tohoto druhu v Německu za posledních sedm let, zůstává nejistá. Zjevně problematická je masivní finanční pomoc, kterou nabídl úpadkovému podniku kancléř Schröder (EURO 48/1999). Státní intervence, vedená snahou chránit pracovní místa, byla od začátku silně kritizována. Německý stavební svaz ji označil za bezohlednou vůči malým bankrotářům. Šéf Evropské centrální banky Wim Duisenberg dokonce Schrödera obvinil z podkopání důvěry v euro. Vztek netajily ani stavební odbory IG Bau. Ty pohoršila dohoda závodních předáků s vedením koncernu, že na sanaci přispějí sami zaměstnanci. Akcionáři se přesto vloni rozhodli dát oživení zelenou. Schválili snížení základního kapitálu a jeho následné navýšení vydáním nových cenných papírů (EURO 7/2000). Třicetiprocentní vlastník Holzmanna, belgický holding Gevaert, se úpisu neúčastnil a jeho podíl spadl na třináct procent, Deutsche Bank posílila z patnácti na 28 procent. „Stavební firma má dost sil, aby z budoucích zisků zaplatila staré úvěry a ztráty, uvedl tehdy Hinrichs. Deutsche Bank, kterou by přišla revitalizace na půldruhé miliardy marek, až tak optimistická nebyla. A už tenkrát se mluvilo o tom, že Holzmanna prodá. Padlo i jméno kupce – švédská Skanska AB.
