Investoři do Česka nejdou za politickou kulturou
Profesor Milan Zelený od počátku devadesátých let prezentuje kritické názory na vývoj v České republice a ani události po sněmovních volbách tento přístup nezměnily. Stále v české realitě nachází projevy třetího světa. Mezinárodně uznávaný ekonom pracuje nyní pro Fordham University, Univerzitu Tomáše Bati ve Zlíně a Xidian University v Xi´an v Číně.
EURO: Výsledkem voleb je napjatá situace a politická nestabilita. To obecně není pro ekonomiku moc dobré. Vidíte na současném stavu alespoň něco povzbudivého? ZELENÝ: Vliv na ekonomiku nebude podstatný. Zahraniční podnikatele do Česka nepřitahuje kultura či úroveň české politické scény. Ta je všeobecně známá. Současná situace nijak nevybočuje z očekávání, podniky již dávno „zabudovaly“ specifičnost české politiky do svých strategických zájmů. Okolí nás nevnímá jako nestabilitu, ale jako normální stav. Ve Spojených státech tomu říkáme Snafu. Povzbudivá je až neuvěřitelná šance přeměnit tuto krizi do konkurenční výhody: toto je pravá chvíle k radikální změně a modernizaci volebního systému, likvidaci územní nerovnosti hlasů, posílení úlohy malých stran, které jsou pro lokální politiku nezbytné, a konečný přechod na přímou demokracii, jež posílí odpovědnost osobní namísto pseudozodpovědnosti stranické. Jaká je demokracie, kde jeden hlas má větší váhu než jiný a kde jeden mandát vyžaduje jiný počet hlasů než druhý? Neúnosné. Úřednická vláda by tuto ostudu mohla změnit, kdyby tím byla jednoznačně pověřena a nestranicky ustavena. Tato šance ovšem v Česku využita nebude, vše se již řeší „co nejdříve“ a „v rámci“ existujícího systému, a tudíž nový volební systém nebude. Voliči to jistě velmi dobře vědí. Osobně bych za pozitivní považoval větší autonomii regionální politiky, aby si tam politici konečně řekli: „Uděláme si to sami.“ A dle toho se i začali chovat. I když zde jsou šance lepší, přesto nevěřím, že se politická samospráva regionů stane nestranickou samosprávou de facto. I když je celá Česká republika jako větší čínské či americké město, v pohodě řízené starostou, noví Baťové se v Česku již delší dobu nerodí.
EURO: Souhlasíte s názorem Václava Klause, že v uplynulých osmi letech v Česku nepřiměřeně vzrostla úloha státu i jeho zásahů do života občanů a chodu ekonomiky, a volby tudíž rozhodovaly o tom, zda bude tento trend pokračovat, nebo zda se ho podaří zvrátit a země bude směřovat ke svobodnější společnosti? ZELENÝ: Souhlasím, i když je nutno dodat, že role státu v České republice nepřiměřeně roste již od roku 1990. Trend byl nastaven již tehdy a nyní prostě sklízíme tu svoji malou “bouři”. Přílišná role státu byla nastavena od samého počátku, regionální autonomie a iniciativy byly trvale dušeny, malé a střední podniky ignorovány. Deideologizace lokální politiky je základem oslabování role státu a vzniku svobodnější společnosti. K takové deideologizaci vůbec nedošlo. Snahy Václava Klause o posílení role národního státu (a tudíž osobního vlivu v Evropské unii) směřují spíše opačným směrem. Svobodná společnost znamená svobodné lokality a regiony, ne svobodný stát. Dle mého názoru, současné volby tuto otázku neřešily, svoboda a autonomie nejsou mezi základními cíli voličů v Česku. Spíše šlo a střet politicky motivované, zastaralé a nemoderní ideologizace na pravici a levici. Voliči prostě podlehli a hrají tuto “hru” politických stran. Mnozí šli volit spíše proti specifickým osobám a osobnostem. Domnívám se, že vyhrocování dichotomie “pravice-levice” je bolestí Evropské unie, staré Evropy. Naděje, že nová Evropa ukáže novou cestu a této pochybné hře se nepoddá, byly v Česku dočasně spláchnuty. Musíme sledovat jiné země nové Evropy.
EURO: Volby rozdělily politickou scénu zřetelně na pravici a levici. Soudíte, že to přispívá k přiblížení standardním poměrům vyspělých zemí? ZELENÝ: Do určité míry jsem na to již odpověděl. Myslím, že dělení „pravice-levice” nás sbližuje s některými zeměmi staré Evropy. Nevýhodu máme v tom, že vyspělejší země mají silněji vyvinutou autonomii lokalit a regionů (viz USA) nebo jsou zkušenější ve využití velkých koalic (viz Německo). Naším úkolem bylo poučit se z chyb druhých, ne z chyb vlastních. Ne pouze slepě kopírovat systémy staré Evropy či dokonce „první republiky“, ale citlivě se vyhýbat jejich slabostem a chybám. Nepodařilo se. Učíme se stále jen z chyb vlastních. Čím více se chceme učit, tím více chyb musíme „nasekat”. Povolební politici jakoby byli plně odhodlání jich „nasekat” co nejvíce – aby se mohli o to více „učit”. Je to zcela specifická interpretace cesty ke „znalostní společnosti”. Současná patová situace umožňuje výron antidemokratických sil, které se snaží „odvolávat” a „přivolávat”, podplácet a korumpovat bez ohledu na volby. To je velmi negativní úkaz třetího světa. Spořádaný převod moci je základem stabilní demokracie.
EURO: Jsou obecně velké koalice pozitivní, protože přinášejí stabilitu, nebo negativní, protože chybí kontrola z opozičních lavic? A jak to vidíte v českých poměrech? ZELENÝ: Velká koalice je úžasná příležitost, jakýsi první krok k odstranění přežilého dělení “pravice/levice” v globální éře. Velká koalice, kdyby měla správně nastavená dlouhodobá pravidla, by mohla vést k oslabení “stranickosti” a soustředění se na potřeby občana. Je to jako v podnikání, kde je kritické soustředění se na zákazníka. Občan globální společnosti v podstatě má zájem nikoli o pravici či levici, o ideologii tu či onu, ale prostě o místní dálnici, ceny elektřiny, prostředí, právní stát, vzdělání a podporu malých a středních podniků v regionu. Prostě jako každý jiný zákazník. Není mu však tohoto základního „luxusu” dopřáno, je zatahován do ideologické hry na „pravici-levici”. Chová se pak také jako ideolog, i když vlastně ideologem není a být nemůže. Kontrola velké koalice by se po oslabení stranickosti přesunula na jednotlivce. Selhání jednotlivce je snadněji postižitelné a napravitelné než selhání strany, přímá demokracie je pro vyspělou společnost vhodnější. V českých poměrech je tedy šance velké koalice nereálná, dokonce i voliči sami se staví proti velké koalici. Nikdo je nepoučil o jejích dlouhodobých výhodách, staví se tak opět sami proti sobě, proti svým hlubším, trvalejším zájmům. Lidé si v Česku často stěžují, že je politici manipulují, že je vedou jinam, než si občané přejí. Není tomu tak. Voliči mají zcela specifické a jasně formulované představy a politici jejich neinformovanost a krátkodobost zájmů prostě a plně odrážejí a využívají. Stačí si sestavit tabulku nejpopulárnějších politiků od roku 1990 a podívat se, o jaké lidi šlo, co dokázali a kde jsou dnes. V České republice se politici „vezou” na výrazné naivitě voličů. Sami podstatnou manipulaci o ovlivňování voličů nepotřebují.
EURO: Volební programy se většinou týkaly daní, penzí či zdravotnictví, zatímco vašeho oblíbeného tématu rozvíjení znalostní ekonomiky jen málo. Zaregistroval jste něco zajímavého v pozitivním, či negativním směru? ZELENÝ: Tohle říkal nedávno dokonce i Václav Havel. Vše se týká krátkodobých daní a dávek a sazeb, málo vzdělání, konkurenceschopnosti, globálních aliancí a dlouhodobé strategie společnosti. On byl ovšem, spolu s Václavem Klausem, dodnes hlavním odpůrcem transformace ke znalostní společnosti. Prostě politici zcela definičně nechápou roli znalostí v moderní společnosti. Česko se znalostní společností nestává, má pouze jedenáct procent vysokoškolsky vzdělaných lidí, a to bez ohledu na slabou úroveň vzdělání samotného. Podle toho vypadají i ostatní sféry veřejných činností, od podnikání až po politiku. Bez vzdělání to v globální společnosti prostě nepůjde. Jediné řešení je izolovat se za hradby pevnosti národního státu. Anebo přestat bezkoncepčně „naslouchat” voličům a vzdělat je, informovat je a přesvědčit je o nutnosti a výhodách znalostní ekonomiky. Nevzdělanost je nejotřesnějším dědictvím komunismu, které však jakoby v Česku nikomu nevadilo. Nejvíce všem vadí jakýsi Paroubek, který je prostým produktem svého prostředí, další z dlouhé řady nejpopulárnějších politiků. To jistě má se znalostní ekonomikou pramálo společného. Posun do prava není žádnou strategií, stejně jako posun do leva, o to se však nyní bude v Česku bojovat dlouhé roky.
EURO: Považujete reformu českého daňového systému a snížení daní za nezbytnou? ZELENÝ: Myslím, že je potřebná a snad i žádoucí, ale ne nezbytná. V českých podmínkách, kde jsou podnikatelský duch, národní kapitalismus, znalostní ekonomika a globální strategie na tristní úrovni, by nedopadlo snížení daní na správnou, úrodnou půdu. Za současných podmínek by snížení daní vedlo spíše ke zvýšení spotřeby jak konzumní, tak podnikatelské. Účelem snižování daní ve vyspělých zemích je stimulace podnikání a konkurenceschopnosti, ne spotřeby. Nestačí tedy „opisovat” a napodobovat strategie vyspělých zemí. V nevhodném prostředí může mít zdánlivě tatáž strategie zcela opačné následky. Makroekonomové příliš nepomohou, zabývají se státním přerozdělováním hodnot vytvořených jinými. Někdo však musí hodnoty vytvářet! Ve spotřební společnosti není nutné další spotřebu stimulovat, zatímco v podnikatelské, znalostní společnosti je výhodné stimulovat další investice do podnikání a znalostí, do tvorby hodnot. Spotřeby je a bude v ekonomice vždy dost, přesně tolik, kolik její stav dovolí. Znalostí a podnikatelského ducha však není a nebude nikdy dost.
