Nejhorší pro byznys a celou společnost je, když se parlament přestane zabývat sám sebou a usnese se, že udělá něco pro lidi.
Začátek roku bývá obdobím věštění z křišťálových koulí. Zamyšlení nad tím, co čeká nás a naše peníze v nadcházejícím roce a co nás nemine, je tím zajímavější, že právě žijeme v době, kdy se u nás potkávají silná ekonomika s růžovými perspektivami a rozvrácená politika s perspektivně velmi slabou vládou v nesmiřitelné válce s opozicí, s trestně stíhaným premiérem, smutným výhledem na prezidentskou volbu a s vysokou možností předčasných voleb, po nichž to může být jen horší.
Jako by nás život chtěl přesvědčit o pravdivosti teorií, že nejhorší pro byznys a celou společnost je, když se parlament přestane zabývat sám sebou a usnese se, že udělá něco pro lidi.
Brzda, plyn
Jestli to platí, tak letos by to mohlo být opravdu dobré. Jenže všechno má své jenže. Ono to totiž už hodně dobré je a další lidovou moudrostí, s níž je třeba vstupovat do nového roku, je ta o tom, že žádný strom neroste do nebe. Uvědomit by si to dříve, než narazí zátylkem na kořeny u paty toho stromu, měli asi především ti, kdo dnes nakupují prapodivnou digitální komoditu nazývanou bitcoin a příbuzné zboží. Ale i ti, kdo v našem průzkumu doporučují investice do dnes už dost vysoko ohodnocených akcií. A činí tak v době, kdy je jasné, že musí dojít - a u nás a třeba i v USA již dochází - k normalizaci měnové politiky, což není nic jiného než masivní posun úrokových sazeb vzhůru. Bude opatrný a pomalý, ale bude nepochybně hodně cítit.
Trhliny v krásném světě. Co může v roce 2018 zastavit růst?
U nás zasáhne zejména trh nemovitostí, kde současná cenová úroveň není už možná rok adekvátní úrovni příjmů, a i když platy rostou o osm procent, tak nemovitosti o osmnáct, a nůžky se tím dále rozevírají. Hodně to zabolí zejména mladé rodiny se středními příjmy.
Nechceme malovat rohatého na každé nároží. Je samozřejmé, že při správné měnové a fiskální politice lze po letu k nebesům hladce přistát na nějaké klidné hladině dalšího udržitelného růstu. Nicméně přiznejme si, že v téhle disciplíně jsme se dosud zrovna jako mistři světa nepředvedli, a jestli naopak něco umíme, tak je to hanebná procyklická politika, tedy šlapat na plyn v nejvyšší rychlosti před zatáčkou a brzdit, když jedeme krokem.
Pozor na nos
Je skutečností, že rozpočet na příští rok v podobě, v jaké byl připraven a schválen, je pro cyklický až hrůza. Navyšování platů ve státním sektoru a rozdávání všem s nedostatečnými kapitálovými výdaji v době pětiprocentního růstu HDP je absurdní. Žel, bankovní rada jeho dopady zatím, zdá se, podceňuje stejně jako proinflační rizika a bubliny na trzích aktiv a je ve zvyšování sazeb velmi střídmá, ukolébána zřejmě dočasným zchladnutím inflace v listopadu.
Svým způsobem lze tu opatrnost chápat v souvislosti se svázáním české ekonomiky s německou a s dalšími ekonomikami eurozóny. ECB dál pokračuje v expanzivní politice při vědomí toho, že fiskální kondice velké části členských zemí je mizerná a zcela závislá na frankfurtských rotačkách a rizika v bankovním sektoru Itálie, ale zřejmě i dalších zemí jsou stále velmi vysoká. Každé přitažení měnových opratí pak představuje něco jako přeběhnutí blbě zamrzlého rybníka. Ale stejně by to v ČNB chtělo trochu více odvahy.
Každopádně když vyrážíme na tu letošní jízdu, která začíná pěkně fofrem a z kopce, tak si sice můžeme výskat, ale každopádně bychom si měli dávat bacha, aby to neskončilo odřeným nosem. Nebo i hůře.
Přečtěte si komentáře Pavla Párala:
