Vedení Ústeckého kraje připravuje krizový scénář bez současných dopravců
Pavel Knecht, ředitel Dopravního podniku Ústeckého kraje (DPÚK), působí odhodlaným dojmem: „Za tuhle firmu budu bojovat do posledního dechu, já to nevzdám…“ Situaci firmy dokonce přirovnal k příběhu Milady Horákové, kterou mocní bezdůvodně poslali na popraviště. Autobusová dopravy na Ústecku byla sice po čtyřdenním kolapsu 4. srpna obnovena, vše ale nasvědčuje tomu, že ve sporu o peníze mezi vedením kraje a místním soukromým dopravcem jde pouze o dočasný klid zbraní. Stanoviska se nesblížila. I ředitel Knecht nevylučuje, že se krize bude opakovat. Zatím autobusy jezdí, protože podnik dostal od kraje šestnáct milionů korun, ale tyto peníze vydrží pouze na dvacet dnů provozu.
Osobní spor.
Dělat ve sporu arbitra není lehké, protože jde o velmi specifický právní a ekonomický problém. Přitom meritum věci se až tak složitě nejeví. Dopravní podnik chce více peněz na úhradu prodělečných linek (takzvaná prokazatelná ztráta), přičemž argumentuje tím, že zvýšené prostředky potřebuje hlavně na obnovu vozového parku. Kraj oponuje, že jiní dopravci v jiných krajích si vystačí s daleko méně penězi než s 39 korunami za kilometr, o které si Dopravní podnik nedávno řekl (viz tabulka). “Těch 39 korun byl jenom návrh, ve skutečnosti by to bylo nějakých 37 Kč. A že ostatní mlčí? Někdo být první musí, ostatní firmy čekají, jak to tady dopadne. My se striktně držíme zákona, nechceme po silnicích jezdit se starými vraky,“ naznačuje ředitel Knecht, že výsledek může být precedentem pro jiné přepravce. Jedním dechem však dodává, že jeho podnik jezdí i v dalších krajích, třeba ve Středočeském, a tam prý vše probíhá bez problémů. Z jeho slov lze dovodit, že spor s ústeckým hejtmanem Jiřím Šulcem je již v osobní rovině. Knecht jej v souvislosti s některými jeho výroky v tisku během rozhovoru několikrát označil za lháře.
Chtějí ještě jednou tolik, co loni.
Vraťme se k základním pojmům. DPÚK je dopravcem na území Ústeckého kraje, který je oprávněn provozovat linky na základě licencí, jež mu udělil místně příslušný dopravní úřad. Právní rozbor, který týdeníku EURO krajský úřad poskytl, uvádí, že licence jsou vydávány zcela nezávisle na takzvaných závazcích veřejné služby. A to i „běžným komerčním“ dopravcům na plně vytížených ziskových linkách. Ústecký kraj uzavřel s DPÚK k vybraným linkám, nikoliv však ke všem, smlouvu o závazku veřejné služby. Dopravní podnik má po vymezenou dobu určité linky a spoje v režimu závazku veřejné služby“ provozovat, kraj zase hradit prokazatelnou ztrátu. Smlouva byla uzavřena na léta 2005 a 2006, přičemž ve vztahu k roku 2006 nebyl určen konkrétní rozsah plnění ani podmínky úhrad. To mělo být v dodatku ke smlouvě, který se ale nepodařilo uzavřít. Dopravní podnik chtěl 313 milionů, přičemž v roce 2005 mu kraj hradil za podobný rozsah dopravy jen 181 milionů. „DPÚK požadoval téměř dvojnásobné navýšení dotací a zahrnutí nových linek a spojů, o jejichž provoz v závazku veřejné služby neměl kraj zájem,“ hovoří se ve stanovisku Ústeckého kraje. Dopravní podnik oponuje: „Požadovali jsme částku přesně v souladu s nařízením vlády, více ani požadovat nemůžeme, také ale nemůžeme požadovat méně. Navýšení částky způsobila potřeba obnovy vozového parku přesně v souladu s legislativou.“
Smlouva vypovězena, povinnosti trvají.
Kraj prohlašuje, že za dané situace neměl jinou možnost než smlouvu vypovědět. Výpověď začala běžet 1. února a skončila 1. května. Dopravní podnik se ale domnívá, že alternativu měl: dodržovat platnou legislativu a nepoužívat prostředky určené na dopravní obslužnost k jiným účelům. Firma poukazuje i na skutečnost, že výpověď byla dána dříve, než bylo uzavřeno koncesní řízení na nového dopravce. DPÚK se proto ptá, jak chtěl hejtman Šulc řešit dopravní obslužnost, když neměl zajištěnu žádnou náhradu. Kraj současně s výpovědí smlouvy opakovaně upozornil DPÚK na skutečnost, že je sice nadále oprávněn poskytovat dopravní služby na linkách, k nimž má licence, ale tento provoz po výpovědi již nebude v závazku veřejné služby a kraj nebude provoz dotovat. Ve stanovisku zaslaném antimonopolnímu úřadu ale firma sdělila svůj právní názor, že závazek veřejné služby výpovědí smlouvy nezaniká, stejně tak dle ní nezanikají povinnosti kraje hradit prokazatelnou ztrátu. DPÚK jezdil dál a dál za to také žádal peníze. Ústecký kraj DPÚK také upozorňoval, že po vypršení výpovědi smlouvy může provoz na příslušných linkách a spojích ukončit, ale musí to tři měsíce předem oznámit krajskému úřadu a požádat o odnětí licencí. Dopravce tvrdí, že tříměsíční lhůta se na tento případ vůbec nevztahuje.
Když dostali šanci, začali couvat.
Rada Ústeckého kraje 27. března rozhodla o vyhlášení koncesního řízení, v rámci kterého byl následně ve všech patnácti spádových oblastech kraje vybrán nový dopravce - firma ČSAD Česká Lípa. Ta v soutěži požadovala nejmenší úhradu prokazatelné ztráty – 27,57 Kč/km. DPÚK chtěl dle oblastí od 34,67 do 43,73 Kč/km. Dopravní podnik přitom považuje za porušení zákona, že v soutěži byla jediným kritériem cena, vůbec se například nehledělo na kvalitu vozového parku.
S ČSAD Česká Lípa byla 2. června uzavřena nová smlouva o závazku veřejné služby, firma se v ní zavázala všemi prostředky usilovat o získání příslušených licencí. Kraj si ale služby u nového dopravce v té době ještě neobjednal, prý s ohledem na přetrvávající nejistotu, kdy nebylo zřejmé, zda si dopravní podnik přeje či nepřeje pokračovat v provozu. „Udělení licencí přece nezáleží na přání dopravce, jde o správní řízení dopravního úřadu. Dokládá to protizákonný postup kraje. Svým jednáním by se dostal do situace, kdy by byly vydány dvě licence na stejné nekomerční linky,“ namítá Dopravní podnik.
DPÚK 1. srpna autobusy zastavil. Ústecký kraj okamžitě reagoval objednáním alternativní dopravy u ČSAD Česká Lípa, přičemž předpokládal, že českolipský podnik v souladu se svými smluvními povinnostmi převezme licence, o něž v červnu požádal, a zahájí na linkách provoz. Ten však nakonec vzal žádosti o licence zpět. Kraj upozorňuje na majetkové propojení dopravního podniku a ČSAD (EURO 32/2006) a tvrdí, že firma ČSAD svým krokem „efektivně zabránila zajištění dopravní obslužnosti a umožnila DPÚK nadále Ústecký kraj vydírat“.
Najdeme si jiné firmy.
Kraj stále vychází z deklarované připravenosti českolipského ČSAD zahájit provoz 9. září. Řízení o udělení licencí byla nakonec zahájena „z úřední povinnosti“. Když ČSAD jezdit nezačne, je kraj připraven uplatnit sankce a zároveň prý najde alternativní řešení bez účasti dopravního podniku i ČSAD. Je zřejmé, že mezi oběma stranami je vykopán hluboký příkop, který by snad ještě mohl pomoci překlenout nějaký nezávislý prostředník. Šance je malá. Vzájemná komunikace je kromě výměny dopisů téměř nulová, obě strany se stále přou, co bylo příčnou a co až následek. Téměř to připomíná situaci na Blízkém východě.
Za kolik jezdí autobusy Průměrná výše úhrady prokazatelné ztráty z veřejné autobusové dopravy v některých krajích
- Jihočeský kraj 30 Kč/km
- Vysočina 28 Kč/km
- Středočeský kraj 28,50 Kč/km
- Karlovarský kraj 29,25 Kč/km
- Liberecký kraj 28,84 Kč/km
- Moravskoslezský kraj 29,70 Kč/km
- Ústecký kraj 39 Kč/km
Pozn.: Není zřejmé, zda byli do hodnoty uváděné v Ústeckém kraji započteni i další dopravci, kteří v kraji působí. Dopravní podnik obsluhuje jen asi 80 procent linek. V rámci výběrového řízení požadoval úhradu 39 Kč/km, ovšem k faktickému placení nedošlo.
Pramen: Tabulka poskytnutá Ústeckým krajem
