Mangan je minerál běžně se vyskytující v zemské kůře známý pro svoje výživové benefity. V poslední době se o něm ale stále častěji mluví v souvislosti s bateriemi do elektromobilů, pro jejichž výrobu se používá. A právě oblast jižní Afriky je podle CNN na mangan celosvětově nejbohatší, ačkoliv ze statistik Mezinárodního institutu manganu vyplývá, že jeho zpracování paradoxně probíhá v 98 procent případů jinde, nejčastěji v Číně.
Od kvalitní oceli po baterie do elektromobilů
S rostoucí poptávkou po manganu se nejspíš outsourcing zpracovatelských aktivit částečně změní. Už nyní se o to snaží například společnost Manganese Metal Company, která sídlí v Jihoafrické republice, konkrétně ve městě Mbombela. Ročně je do této rafinerie přivezeno zhruba 80 tisíc tun manganu, ze kterého se vyrábí především vysoce čistý elektrolytický manganový kov (EMM) – jedna z hlavních slitinových komponent pro výrobu oceli.
Generální ředitel společnosti Louis Nel ovšem zdůrazňuje, že během poslední dekády došlo k výraznému nárůstu zájmu o jiný druh manganu – o takzvaný rafinovaný mangan. Děje se tak zejména kvůli zvyšování poptávky po lithium-iontových bateriích, jež souvisí s rozmachem elektromobilů. Budoucnost jeho využití tedy vidí právě zde. „Globální růst prodejů elektrických vozů si žádá suroviny pro výrobu jejich baterií a mangan je jejich klíčovou součástí, proto aktuálně tolik táhne,“ řekl CNN.
Výzva pro celé odvětví
Podle Aloyse d'Harambureho, výkonného ředitele zmíněného institutu, se v současnosti až osmadevadesát procent této suroviny využívá v ocelářském průmyslu a pouze dvě procenta najdou uplatnění při výrobě baterií. Nutno navíc podotknout, že na produkci dobíjecích baterií připadá jen další maximálně jedno procento z toho. Což je o to zarážející, vezme-li člověk v úvahu zjištění Mezinárodní energetické agentury (IEA), podle níž se poptávka po lithium-iontových bateriích v souvislosti s rostoucími prodeji elektroaut zvýšila v roce 2022 meziročně o celých 65 procent.
Možností produkce baterií je samozřejmě více, ale právě chemická kombinace lithia, niklu, manganu a oxidu kobaltu tvoří dle IEA šedesátiprocentní podíl na trhu. Proč? Důvodů je několik.
Sám Nel považuje za ten nejzásadnější tepelnou stabilitu – mangan totiž do značné míry dokáže výkyvům zabránit, a navíc je cenově dostupný. Jenže ani to ještě neznamená výhru. „Překážkou je například fakt, že baterie spotřebovává mangan ve formě chemikálie,“ podotkl d'Harambure a dodal, že z 90 procent se tato surovina zpracovává v Číně, ačkoliv zároveň platí, že po celém světě nyní roste tlak na to, aby podobných zařízení vznikalo víc. Kromě jižní Afriky jsou tak další zpracovatelské závody v plánu například v Mexiku, ve Spojených státech nebo v Austrálii.
S velkým množstvím zásob manganu má sice Jihoafrická republika potenciál stát se ve výrobě vysoce čistého síranu manganatého lídrem, podle d'Harambureho ovšem proces znesnadňují tamní problémy s elektřinou a jejími rostoucími cenami a také fakt, že země otevírá zařízení na chemické zpracování manganu jen pomalu i kvůli nedostatku místních klientů: „Vždy je výhodné, aby byly zpracovatelské závody umístěny co nejblíže k zákazníkovi, protože dražší je výroba chemikálií než jejich přeprava.“
Na cestě k udržitelnosti?
Navzdory zmíněným překážkám plánuje vedení Manganese Metal Company využít potenciálu spojeného s elektromobily a svoji působnost v zemi rozšířit. Společnost podle všeho chystá výstavbu komerčního závodu za 25 milionů dolarů (přibližně 587 milionů korun), který by měl ročně vyrobit až pět tisíc tun síranu manganatého v kvalitě pro autobaterie. Dokončení továrny přitom chce firma stihnout do 18 měsíců, takže se spuštěním produkce počítá na rok 2026.
„Díky přístupu k tomuto strategickému kovu má Afrika jisté výhody,“ komentoval plány Nel s tím, že zpracování manganu zároveň vytvoří i spoustu pracovních příležitostí a podpoří ekonomický růst regionu. Už nyní přitom celý region z manganu částečně těží, neboť je v rámci tohoto sektoru zaměstnáno více než 20 tisíc lidí.
„Mangan je navíc nezbytný pro výrobu několika dalších technologií zelené energie včetně solárních panelů a větrných turbín. Používá se také k čištění odpadních vod a extrakci znečišťujících látek z půdy a vzduchu,“ uzavřel d'Harambure.
