Atraktivnost Jihočeského kraje je dána hlavně méně narušenou přírodou a množstvím kulturních památek. Území kraje mělo a stále má charakter spíše rekreační než průmyslový.
Atraktivnost Jihočeského kraje je dána hlavně méně narušenou přírodou a množstvím kulturních památek. Území kraje mělo a stále má charakter spíše rekreační než průmyslový.
Na tvorbě hrubého domácího produktu v České republice se Jihočeský kraj podílí pouze 5,5 procenty. V přepočtu na jednoho obyvatele ale dosahuje 89 procent republikového průměru a patří mu čtvrtá pozice (po Praze, Plzeňském a Jihomoravském kraji).
Sídelním městem jsou České Budějovice, kde vzniká největší podíl HDP celého kraje. Mezi nejméně ekonomicky rozvinuté části kraje patří hlavně oblast příhraničí. Možnosti podnikání snižuje mimo jiné existence Národního parku Šumava a dalších chráněných území, kde musejí být podnikatelské aktivity v souladu s ochranou přírody. O to větší prostor je zde však pro rozvoj cestovního ruchu. Mezi největší turistická lákadla patří vedle Šumavy a Lipna také
dokončení na následující straně památky zapsané do seznamu kulturního dědictví UNESCO - Český Krumlov a Holašovice.
Ačkoliv kraj býval dlouhodobě vnímán jako zemědělská oblast s rozvinutým rybníkářstvím a lesnictvím, od minulého století se začal rozvíjet i průmysl se zaměřením na zpracovatelské činnosti. Průmyslová výroba se koncentruje především v českobudějovické aglomeraci, výraznější podíl průmyslu je rovněž v okresech Tábor a Strakonice. Také Jihočeský kraj patří k těm, kde si mnoho subjektů stěžuje na chybějící dálniční spojení.
Na konci loňského roku žilo v kraji 625 712 obyvatel. Na jeden kilometr čtvereční jich připadalo v průměru 62, což je nejméně v Česku. Největší hustotu obyvatelstva má samozřejmě Českobudějovicko, kde žije čtvrtina obyvatel kraje - více než 95 tisíc v samotných Českých Budějovicích. Dalšími velkými městy jsou Tábor, Písek, Strakonice a Jindřichův Hradec. V pěti největších městech žije více než třetina Jihočechů.
Míra nezaměstnanosti činila letos v dubnu 7,31 procenta. Nejmenší byla na Českobudějovicku (4,52 procenta), nejvyšší na Českokrumlovsku, kde s 10,09 procenty přesáhla republikový průměr. Průměrná hrubá měsíční mzda vloni dosahovala 16 262 korun, za průměrem Česka tak zaostávala o 2323 korun.
Podstatnou část hranice kraje -celkem 323 kilometrů - tvoří státní hranice s Rakouskem a Německem. To na jedné straně ještě více přispívalo k nižší průmyslové vyspělosti příhraničních oblastí, na druhou stranu to však znamenalo zachování cenných přírodních celků. Po roce 1989 mohl region obnovit zpřetrhané vztahy s dlouholetými sousedy z druhé strany hranice, což mimo jiné znamenalo i příchod řady investorů.
BUDĚJOVICKÝ KRAJ V ČÍSLECH (údaje k 30. 9. 2004)
Rozloha kraje: 10 057 km2
Počet obyvatel: 625 712 (k 31. 12. 2004)
Sídelní město: České Budějovice
Míra nezaměstnanosti: 7,31 % (duben 2005)
HDP na obyvatele: 210 756 Kč (rok 2002)
NEJVĚTŠÍ MĚSTA JIHOČESKÉHO KRAJE podle počtu obyvatel
1. České Budějovice 94 622
2. Tábor 36 013
3. Písek 29 801
4. Strakonice 23 347
5. Jindřichův Hradec 22 666
6. Český Krumlov 13 942
7. Prachatice 11 789
8. Milevsko 9 271
9. Třeboň 8 839
10. Týn nad Vltavou 8 309
11. Vimperk 7 965
12. Dačice 7 947
13. Sezimovo Ústí 7 375
14. Soběslav 7 286
15. Kaplice 7 193
16. Blatná 6 690
17. Vodňany 6 657
18. Veselí nad Lužnicí 6 569
19. Bychyně 5 695
20. Protivín 5 036
Pramen: ČSÚ (k 31. 12. 2004)
