Novela cizineckého zákona přihrála pojišťovnám stovky milionů korun
Na „své“ Vietnamce si Češi rychle zvykli. Sem tam ještě někdo zavtipkuje nad legračně znějící češtinou, všichni ale dobře vědí, že asijské večerky mají otevřeno dvanáct hodin denně a u pultu se střídá celá rodina. Vietnamský živnostník sice posílá své děti do českých škol a platí stejné daně jako třeba český instalatér odnaproti, pokud jde ale o doktora, raději sáhne po lidové medicíně. Na rozdíl od podnikajícího Čecha totiž nemá nárok na služby veřejného zdravotního pojištění a musí se spoléhat na to, co mu jeho komerční pojišťovna proplatí. A nejen on, ale i studenti nebo děti a rodinní příslušníci všech podnikajících cizinců z nečlenských zemí EU, což dohromady dává téměř sto tisíc lidí. Takzvaných výluk, tedy situací, kdy pojistka nemoc nebo úraz nepokryje, jsou desítky. Stačí například, když si cizinec dá skleničku alkoholu při silvestrovské veselici a ujede mu noha na ledu nebo se připlete do skrumáže na demonstraci. V obou případech si zaplatí ošetření ze svého. Pojišťovna VZP (PVZP), dceřiná firma Všeobecné zdravotní pojišťovny, která dominuje trhu s pojištěním cizinců, má dokonce ve stanovách, že neproplatí ani následky „událostí vzniklých při činnostech na místech k tomu neurčených“. Jinými slovy: pád při joggingu v lese je v pořádku, po chodníku se už ale běhat nedoporučuje. Smůlu mají i dlouhodobě nemocní. Komerční pojistka jim nekryje léčbu cukrovky, nemohou chodit na dialýzu a neuvidí ani korunu z příspěvku na elektrický vozík nebo třeba jen obyčejné brýle. Od Nového roku se přitom živobytí cizinců v Česku podstatně zkomplikuje. Zatímco loni ještě za komerční zdravotní pojištění platili cizinci ze zemí mimo EU v průměru pět tisíc korun ročně, tedy výrazně méně než čeští zaměstnanci, letos budou muset sáhnout do kapsy hlouběji. Na základě novely cizineckého zákona, která narychlo tři dny před Vánocemi prošla napodruhé parlamentem a jen pár hodin před Štědrým dnem ji podepsal prezident, si budou muset cizinci namísto současné neodkladné péče koupit takzvanou komplexní péči. Ta je u většiny komerčních pojišťoven podle loňských ceníků k mání za 30 tisíc korun ročně. S cenami šla výrazně dolů prozatím pouze PVZP, která si od Nového roku účtuje roční sazbu za dospělého ve výši 18 tisíc korun. Vyčíslení roční sumy je přitom zcela na místě – zatímco zaměstnancům stát strhává zdravotní pojištění měsíčně a podnikatelé platí čtvrtletní zálohy, po cizincích s živnostenským listem chtějí komerční pojišťovny peníze na celou dobu povoleného pobytu naráz a předem. Podle novely zákona to znamená, že čtyřčlenná rodina si musí připravit každý rok jednorázově téměř 70 tisíc korun.
Dárek pod stromeček
„Vytváří se tím neúměrný tlak na cizince, z něhož stát navíc nic nemá. Paragraf o povinnosti platit komplexní péči je vánoční dárek komerčním pojišťovnám, které budou moci z cizinců vymačkat stamiliony, ne-li miliardy,“ varuje Pavel Čižinský, právník sdružení ProAlt, které se zabývá cizineckou problematikou.
Přesnou hodnotu poslaneckého dárku vyčíslit nelze. Částku, kolik se od cizinců vybere a kolik naopak smluvním zdravotnickým zařízením za své klienty zaplatí, pojišťovny tají. Pokud ale budeme vycházet ze současné ceny, která začíná na 18 tisících korun na osobu a rok, a vezmeme-li v potaz, že zákonnou povinnost nařizující komplexní péči musí od Nového roku splnit na sto tisíc cizinců, znamená to, že v pokladnách českých komerčních pojišťoven přistanou bezmála dvě miliardy korun.
Kolik z toho firmám, jako je PVZP, Uniqa, Victoria Volksbanken, Slavia nebo Maxima zůstane na účtech? Dosavadní jednička na trhu, Pojišťovna VZP, takové údaje zveřejňovala, ale jen do roku 2008. Z nich vyplývá, že i po započtení proplaceného krytí a administrativních nákladů zůstala v pokladně nejméně polovina vybraného pojistného od cizinců. Ani u PVZP ale zájemce o přesná čísla nepochodí. „Nic takového nám standardy České národní banky v účetnictví neukládají. A navíc ta čísla stejně někteří aktivisté vytrhávali z kontextu. My nejsme automat, máme provozní i likvidační náklady,“ vysvětloval týdeníku EURO výkonný ředitel PVZP Robert Kareš. Podle něj novela ulehčí především lékařským zařízením, která budou mít větší jistotu, že jim peníze vynaložené na péči o cizince někdo vrátí.
Podobně argumentoval i ministr vnitra Radek John v Senátu. „Úprava, kterou navrhujeme, je pro zdravotnická zařízení výhodnější, než byla dříve. Všichni víme, co se tady dělo,“ řekl před měsícem v horní komoře. Na první pohled je věc jasná – v roce 2009 zůstaly v nemocnicích po cizincích dluhy ve výši 44,5 milionu korun. A jelikož toho komplexní pojistka kryje mnohem více, kliniky by si mohly polepšit. Jenže ani z pohledu lékařů nemusí být novela opravdu přínosem – drtivá většina dluhů vůbec nezávisí na typu pojistky. Typickým příkladem neproplacené léčby je onemocnění, které vzniklo před uzavřením pojistky, nebo léčení úrazů po požití alkoholu. A takové případy nepokryje ani sebelepší komerční pojištění. Přesto jde vzhledem k celkovému objemu plateb spíše o výjimečné situace. Potvrzuje to i Jiří Boháč, produktový manažer Victoria Volksbanken. „Hodnota zdravotní péče, kterou jsme našim klientům z důvodu výluk z pojištění či porušení povinností odmítli proplatit, byla vesměs zanedbatelná,“ říká na tvrzení, že si teď nemocnice polepší.
Čechy Čechům
Částka osmnáct tisíc korun za rok, kterou si účtuje PVZP, je však plně srovnatelná s tím, co na zdravotním pojištění zaplatí státu průměrný zaměstnanec. Ani komplexní péče nicméně nezajistí cizincům stejný standard, na jaký jsou zvyklí Češi. Pořád jde o komerční produkt, kde si pojišťovny mohou stanovovat nejrůznější výjimky a stát jim do toho nemá co mluvit. Paradoxně je to právě ministerstvo vnitra, které pojistku kryjící komplexní péči vyžaduje jako podmínku pro povolení k pobytu. Nabízí se přitom jednoduché řešení, kdy by cizinci nemuseli platit velké sumy předem, a stát by na tom ještě vydělal – nechat vietnamské nebo ukrajinské živnostníky platit stejné zdravotní pojištění, jaké odvádějí čeští podnikatelé. Robert Kareš si ale myslí, že v praxi by to beztak nikdy nefungovalo. „VZP si nechala zpracovat studii o cizincích, kteří mají živnostenský list i trvalý pobyt, což je opravňuje využívat veřejné zdravotní pojištění. Osmdesát procent z nich pojištění neplatí. Zaplatí jednu dvě zálohy a víc o nich úřady neslyší,“ varuje. Se zrovnoprávněním cizinců nesouhlasí ani poslanec za ODS Marek Šnajdr, který byl jedním z těch, kdo sněmovnou narychlo protlačili paragraf o komplexní péči, s nímž přitom ještě loni v říjnu ministerstvo vnitra nesouhlasilo. „Úroveň zdravotní péče ve třetích zemích je nevalná. Veřejné zdravotní pojištění je citlivě nastaveno a my musíme chránit české občany, aby ho někdo nezačal neúměrně zatěžovat,“ vysvětlil týdeníku EURO zákonodárce, který je mimo jiné předsedou správní rady VZP ČR.
Státem dotovaná komerce
Pro VZP je shodou okolností novela zákona o pobytu cizinců jako stvořená – právě její komerční sekce má totiž nejširší síť smluvních zařízení a komplexní péči nabízela již v minulosti. Mnohé pojišťovny o nové ustanovení, které by jim přihrálo stamiliony, vlastně ani nestojí. Musely by totiž podstatně rozšířit své pole působnosti a na expanzi ani na reklamní kampaň, aby přilákaly nové klienty z řad cizinců, nemají peníze. „Komplexní pojištění žádný problém spojený s poskytováním zdravotní péče cizincům neřeší. Dosavadní produkt, tedy pojištění pro případ akutní a neodkladné péče, je dostačující,“ argumentuje Jiří Boháč z Victoria Volksbanken. Šéf PVZP Robert Kareš ovšem spekulace, že by snad poslanci jeho společnosti něco narychlo „přihráli“, zásadně odmítá. „My máme pověst bídáků, kteří vydělávají na cizincích. Jako by to byla ostuda, když na smluvní bázi nabízíme nějaký produkt. Nikdo už nevidí, že cizinecké pojištění je velmi nestálé. My se proto chceme specializovat také na jiné produkty,“ uzavírá ředitel dceřiné společnosti VZP ČR. Doufejme, že další produkty už budou opravdu čistě komerční. Takové, kde se tržby opírají o dobrý byznysplán, a ne o povinnost, která vyplývá ze zákona.
