Galerie, která neposkytuje žádné záruky, je špatná
Pouze prestižní galerie jsou schopny nabízet ověřenou tvorbu a z hlediska investic i zajímavé umění. Je ale třeba vědět, co tuto prestiž určuje. Jedním z jejích podstatných požadavků je neměnnost galeristovy představy, jaké umění chce klientům nabízet. To znamená, že galerista nestřídá svůj program z roku na rok, aby se přizpůsobil poptávce či trendům, ale snaží se uvést na trh výtvarné umění, kterému věří. Je to jeho bytostný obchodní zájem. Přední světové galerie drží v tomto směru tradici, přesahující i několik desítek let. Během času dokázaly prodávat své umělce téměř z nuly za mnohanásobné částky. Takto postavená prestiž tvoří v očích zákazníků důvěryhodnost galerie. Jméno výstavní síně je proto v některých případech závaznější a významnější než jméno umělce, kterého taková galerie prezentuje. Je to pochopitelné, neboť galerista je ten, kdo především nese riziko a exkluzivní smlouvou zaručuje umělci existenční jistotu. Tento systém u nás ještě nefunguje, neboť poptávka po současném umění je malá. Většinou mají přední čeští galeristé jen stabilní okruh takzvaných kmenových či spolupracujících umělců, které se snaží na uměleckém trhu nabízet. Týká se to galerií, jako je třeba pražská Behémót, Via Art, Navrátil–Litera, olomoucká galerie Caesar, plzeňská Trigon gallery a brněnská galerie Ambrosiana. Zvláštní postavení mají v tomto směru galerie MXM a Jiří Švestka, které disponují velmi loajálními umělci. Ti v Česku většinou vystavují v galerii, která je zastupuje. Neexistence závazné smlouvy umožňuje mnohým výtvarníkům obchodní fluktuaci. Tu domovská galerie trpí v případě, že její kmenový autor prodává svá díla alespoň ve stejně renomované galerii. I zde by ale měly platit určité podmínky. Často se totiž stává, že jinde nabízí autor své práce za nižší ceny, což poškozuje galeristu, který tohoto umělce zastupuje. Nedůvěru by měla vzbudit každá síň, která prodávala výtvarníky nízké kvality a najednou se snaží prezentovat umělce, kteří si renomé získali v prestižních galeriích. Takový autor se ve spolupráci s druhořadou výstavní síní značně diskredituje. Stává se totiž nečitelným a prestižní galerie o něj obvykle ztratí zájem. Tomuto typu síně by se měl zájemce o hodnotné umění vyhnout, neboť je zřejmé, že galerista jen spekulativně manévruje na trhu a nemá vlastní představu. Tyto otázky vyvolávají diskusi, bohužel málokdo si uvědomuje obchodní aspekty takové strategie. Jde totiž především o ochranu klienta, neboť prioritním požadavkem je čitelnost uměleckého trhu. Právě prestižní galerie nabízí zákazníkovi především svoji značku tvořenou tradicí. Za ní se skrývá nesnadná cesta, úspěchy i odmítání, ale především přesvědčení a vize jejího majitele. Galerie, které chtějí využít pouze snadné cesty lobbyingu, neposkytují klientům žádné záruky. Druhořadé galerie samozřejmě tvrdí, že v umění záruky neexistují, a snaží se tím vytvářet snadný manipulační prostor pro výhodné pozice na trhu. Pochopitelně na úkor těch, kteří věří v systematický růst na základě kvalitní nabídky. Obchod s uměním má ale možná pří–snější kritéria než kterýkoliv jiný.
Výstava DRAHÉ KAMENY A MINERÁLY. Ve dvou výstavních sálech Městského muzea a galerie v Lomnici nad Popelkou mohou návštěvníci na více než 200 m2 obdivovat různé minerály či jejich vybroušené a naleštěné řezy. Pocházejí ze sbírek muzea a místních sběratelů. Český ráj je od pradávna nalezištěm drahokamů a tamní obyvatelé se dosud zabývají nejen jejich těžbou a sběrem, ale i řezáním a broušením. Výstava bude otevřena do 7. srpna 2001.
