Česko-německý podnikatel Johann Budig se výrazně zasloužil o průmyslový rozvoj Svitav. V průběhu 19. století založil ve městě bavlnářský podnik a stál také u vzniku zdejší tabákové továrny, která zaměstnávala přes tisíc lidí.
Hotel Městský dvůr nanáměstí Míru.Autor: Městské muzeum a galerie Svitavy
Počátky textilní výroby na Svitavsku sahají až do 16. století. K nejstarším a nejrozšířenějším řemeslům zde patřilo tkalcovství vlny a lnu, které později doplnilo ještě zpracování bavlny. Opravdový rozvoj Svitav ale přišel teprve po otevření železnice Brno – Česká Třebová roku 1849. Město se stalo důležitým průmyslovým centrem Moravy a díky velkému zájmu investorů získalo dokonce přezdívku „západomoravský Manchester“. K významným podnikům zde patřily textilní továrny Heinricha Klingera, bratří Ettlů nebo firma L. Baudisch & Sohn. Největší autoritou místního bavlnářství byl ale česko-německý podnikatel Johann Budig, který koncem 19. století zastával i funkci starosty města.
Plátno pro armádu
Johann Budig se narodil roku 1832 v Moravské Třebové (15 kilometrů východně od Svitav). Po studiích v Litomyšli absolvoval právnickou fakultu vídeňské univerzity, právu se ale nevěnoval. Zlákalo ho textilní podnikání, roku 1866 se proto vrátil na Moravu a ve Svitavách založil firmu Budig & Co.
S bavlněnými a lněnými plátny zpočátku pouze obchodoval, po vybudování jemné přádelny s tkalcovnou se ale pustil i do vlastní výroby a slavil úspěch. Odbyt zajišťovaly především zakázky pro rakouskou armádu a počet zaměstnanců firmy brzy přesáhl stovku.
Roku 1889 se do rodinného podnikání zapojili Budigovi synové Maxmilian a Friedrich a název podniku se změnil na „Johann Budig & Söhne“. Od roku 1893 se pak oba bratři podíleli také na vedení firmy.
Muž na radnici
Podnikatelský úspěch přinesl Johannu Budigovi nejen značné jmění, ale také všeobecnou vážnost a úctu. Stal se členem obecní rady ve Svitavách a v letech 1878 až 1884 a 1893 až 1902 byl dokonce starostou města. K jeho nejvýznamnějším činům v této funkci patřilo navázání kontaktu se svitavským rodákem Oswaldem Ottendorferem, vydavatelem listu New Yorker, který městu věnoval dvacet tisíc zlatých na výstavbu sirotčince a ústavu pro choré.
Roku 1876 byl Budig zvolen také poslancem Říšské rady ve Vídni za volební obvod Moravská Třebová – Svitavy. I zde byl platným členem, roku 1879 proto pozici bez problémů obhájil. Zpočátku zastával zájmy konzervativců, později se přiklonil k umírněné levici. Působení ve vysoké politice ukončil ze zdravotních důvodů roku 1885.
Tabáková mise
Kromě textilního podnikání se Budig aktivně podílel také na založení největšího svitavského podniku – státní tabákové továrny. Výroba byla zahájena roku 1874 a sortiment tvořily zpočátku hlavně doutníky. Počet zaměstnanců rychle rostl a roku 1894 pracovalo pro firmu již 1250 lidí.
Po vzniku Československa nastoupilo do továrny české úřednictvo, dělníci byli ale stále především Němci. Ve třicátých letech 20. století byl podnik vybaven moderními cigaretovými stroji a produkce se zvýšila až na 250 milionů cigaret ročně. Chod podniku ochromila až druhá světová válka, v níž byla zničena většina vybavení. Počet zaměstnanců klesl na šedesát a výroba se znovu rozjížděla jen velmi pomalu. Nakonec se někdejší nejúspěšnější svitavský podnik změnil v pouhý tranzitní sklad Tabákového průmyslu Kutná Hora a v jeho objektech se již prováděla pouze kartonáž. Dnes je majitelem závodu královéhradecká společnost Mocero, která budovy pronajímá.
Součást monopolu
JOHANN BUDIG
(1832 - 1915)
Narodil se 1. května 1832 v Moravské Třebové. Po studiích práv ve Vídni odešel roku 1866 do Svitav, kde založil bavlnářský podnik „Budig & Co.“, později změněný na „Johann Budig & Söhne“. Ve městě vybudoval přádelnu s tkalcovnou, ve kterých pracovalo přes sto lidí. Roku 1874 se zasloužil o vznik státní tabákové továrny a aktivně se účastnil veřejného života. Od roku 1860 byl členem obecní rady ve Svitavách, v letech 1878 až 1884 a 1893 až 1902 starostou města a v letech 1876 až 1885 poslancem Říšské rady ve Vídni. Zemřel 8. října 1915.
Roku 1915 Johann Budig zemřel a vedení bavlnářské firmy převzali synové Maxmilian a Friedrich. V podnikání ale pokračovali už jen do roku 1932, kdy skomírající textilní závod prodali. Maxmilian poté odešel do Německa a vykonával i funkci prezidenta Rakouské průmyslové a obchodní banky ve Vídni.
Po druhé světové válce se všechny svitavské textilní továrny staly součástí národního podniku Vigona, který patřil k největším bavlnářským podnikům v republice a byl monopolním výrobcem pracovního oblečení, technických tkanin a dámských šatovek. Změny po roce 1989 ale nepřežil a roku 1995 zanikl.
Rodinu Budigů tak dnes ve Svitavách připomínají už jen tři budovy, které nechal Johann Budig vybudovat koncem 19. století. Jsou to v současnosti nefunkční hotel Městský dvůr na náměstí Míru, vila v Máchově aleji, kterou využívá místní muzeum, a vila v Dimitrovově ulici, sloužící jako justiční palác.
Prameny: Historická encyklopedie podnikatelů, Městské muzeum a galerie Svitavy
