Prvními skutečně věrohodnými posly kapitalismu v postkomunistickém Československu byly zahraniční podniky. Jak dnes jejich představitelé posuzují situaci v místě svého působení? Česko-německá obchodní a průmyslová komora v Praze zachytila v průzkumu názory svých členů. Aby nedošlo k omylu – podniky ani jejich institucionální reprezentace nevznášejí vůči Česku žádné požadavky, pouze konstatují. Nepřímo ale také varují.
Význam zahraničních podniků pro české hospodářství je skutečně značný. Jsou nejenom rozhodujícím faktorem zahraničního obchodu, ale také důležitým činitelem ekonomiky vůbec. Zaměstnávají přímo a zprostředkovaně více než jeden milion pracovníků, připadá na ně téměř padesát procent celé průmyslové produkce. Česká republika se bez nich zkrátka neobejde. A přesto dává lehkomyslně v sázku jejich důvěru.
Realisticky viděno, většina zahraničních firem zde zřejmě dosahuje uspokojivých zisků, existují však přetrvávající či nové problémy, které je mohou vést k přehodnocení dalšího působení. Alternativ totiž přibývá. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že tolik skloňovaná ekonomická diplomacie nespočívá jenom ve stále zdůrazňovaném otevírání dveří českým exportérům na zahraničních trzích, ale i v kontaktech s vlastníky podniků v mateřských zemích. Příkladem tohoto pojetí je naštěstí česká diplomacie v Německu, které je jak známo dominantním obchodním partnerem naší republiky.
Možností přibývá
Za Polskem
Zahraniční firmy založily v České republice své pobočky převážně v době, kdy země byla ve střední a východní Evropě jasným premiantem. Navazovala tehdy na své bohaté průmyslové tradice, nedokázala si však svůj historický náskok udržet. Podle průzkumu českoněmecké komory ztratilo Česko poprvé v roce 2013 a letos opět vedoucí postavení nejatraktivnější investiční lokality mezi šestnácti zeměmi regionu. Zařadilo se za Polsko. Toto hodnocení je přitom ještě lichotivé, spočívá v mínění podniků sídlících mimo republiku. Zahraniční podniky působící v tuzemsku posuzují situaci kritičtěji.
Za zvláště závažný český problém označují členové komory právní nejistotu, tedy téma, které je stejně staré jako polistopadová republika. Dvě třetiny podniků projevily svou nespokojenost s právní praxí v zemi. Ještě více respondentů pak registruje značné nedostatky v navazujících zónách – v transparentnosti veřejných zakázek a v boji s korupcí a kriminalitou.
Alarmující výsledky pak přicházejí z oblasti, která patří ve vědomí občanů k přirozeným přednostem národa – řeč je o zlatých ručičkách. Dostupnost kvalifikovaných českých pracovníků je podle názoru podniků mizerná, systém odborného vzdělávání je podle nich problematický. Přičteme-li k tomu výhrady k pracovněprávním předpisům a fakt, že zahraniční podniky přišly hlavně kvůli kvalifikované pracovní síle, přepadá strategicky myslícího člověka úzkost. Zdrcující hodnocení státní správy, daňového systému a politické stability pohled na českou realitu kompletuje.
Udržet přítomné
Česká republika v uplynulých desetiletích preferovala poměrně pohodlnou cestu hospodářského rozvoje pomocí silné prezence zahraničního kapitálu. Období snadného získávání zástupů nových zahraničních investorů ale skončilo. Nyní jde o to udržet v zemi ty, kteří tu už působí. To nebude s přihlédnutím k vysvědčení, které republice právě vystavili, snadná záležitost. Navíc problémy spíše rostou, než aby se zmenšovaly.
Autor je čestným předsedou Sdružení českých podniků v Německu
Čtěte také:
V Česku klesly investice firem, o dalším směru rozhodne podzim
