Ani bájná Sibyla by se nemusela stydět za titulky, které zrodila mediální interpretace nedávné asijské cesty šéfky MMF. Indická ekonomika poroste rychleji než Čína, hlásal jeden z typických nadpisů. Věta vytržená z kontextu propracovaných projevů Christine Lagardeové je vskutku prorocká. Může být totiž pravdivá, pokud vezmeme v úvahu široký interval tempa růstu čínské ekonomiky.
Na povrchu vše vypadá příznivě. Například čínská poptávka po luxusním zboží, pravda, neroste jako dřív. Přesto, když jedna evropská značka mírně snížila ceny kabelek, vytvořili Číňané, či možná spíše Číňanky, před prodejnami dlouhé fronty. Pokud by se někdo probudil v Číně po 40 letech, a neprožil by tedy éru rozvoje od ekonomických reforem Teng Siao-pchinga, byl by jistě v poměrně příjemném šoku.
Přesto tento obrázek nelze vnímat jen optimisticky. Čína totiž 40 let nespala. Během této doby nejen znatelně vzrostla životní úroveň, ale také očekávání obyvatel. A rovněž zadluženost a zranitelnost ekonomiky v důsledku dlouhodobé snahy stabilizovat hospodářský růst. Tím obtížnější bude tolik očekávaná přestavba čínské ekonomiky, jejíž další růst by měl vycházet z udržitelnějších základů a neměl by nadále tolik spoléhat na investice.
Poptávka po luxusu navíc odráží nerovnost zvýrazněnou růstem příjmů v cyklických odvětvích, jako jsou například reality. Tyto části ekonomiky dosud těžily z růstu zadlužení, a mohou proto být dost náchylné k hospodářskému zpomalení.
Zranitelnost roste
Akciová zteč
Obecně je ochota směňovat hotovost za zboží a aktiva nejen luxusní povahy také odrazem přesycenosti hospodářství likviditou. Bez ní by se zhroutilo. Tyto levné zdroje financování přitom dosud nepřímo umožňovaly zabránit krachu některých často vysoce zadlužených a ne zcela efektivních polostátních podniků, developerských firem či místních vlád.
Přebytečná likvidita zatím „prosakovala“ především v ochotě domácností „spořit“ v neobsazených obytných nemovitostech. Jejich počet může být jen odhadován, konkrétně na více než 50 milionů. Patrně tak bude nadlouho dopředu pokryta rostoucí poptávka vyplývající z urbanizace.
Nedávno se zájem drobných investorů přesunul k akciím a vyhnal jejich ceny v domácí měně za necelý rok o více než 90 procent vzhůru. Někteří analytici varují před bublinou. Jiní uklidňují, že pro Čínu již žádná měřítka neplatí. Ani jedno však na klidu nepřidá. Kdy přesně skončí dosavadní růstová fáze, samozřejmě nikdo neví.
Zjevně ale postupně klesá počet méně sofistikovaných investorů, kteří by ještě mohli nově vstupovat na trh a kupovat akcie za stále vyšší ceny, a tím umožňovat jejich další růst. Mezi akcionáři totiž rychle roste podíl teenagerů nebo negramotných či málo vzdělaných investorů.
Oddalování bolesti
Úřadům se zatím stále daří bránit tomu, aby nedávné problémy některých developerů se splácením závazků vedly k řetězové reakci a vynuceným výprodejům aktiv, které by sektor rozhodily. Podle kritiků se ale jedná o umělé oddalování restrukturalizace, jež bude později jen bolestnější.
Bylo by poněkud naivní věřit ve snadnou a rychlou reorientaci od investic ke spotřebě v případě hospodářství, v němž se dlouhodobě hromadily produkční kapacity v odvětvích, jež po zpomalení realitního boomu nebudou v dosavadním rozsahu zapotřebí.
Obrátit se však vůči Číně zády by bylo pro zbytek světa střelou vpálenou do vlastní nohy. Nic totiž není více v zájmu celého světového společenství než pomoci Číně pokračovat v její dlouhodobé modernizaci.
Autor působí na VŠE v Praze
Čtěte také:
Z čínských firem se stávají obři. Na burze překonávají Facebook nebo Amazon
Čínské akcie na sedmiletých maximech, letos rostou už o 20 procent
Čínské internetové firmy Weibo a Alibaba míří na burzu v USA
