Firma J. Schreiber& Neffen patřila koncem 19. století k významným sklářským podnikům habsburské monarchie. Založil ji roku 1844 český brusič Josef Schreiber ve Vídni, výroba ale probíhala v severomoravském Rapotíně, kde od roku 1829 fungovala Karlova huť.
Autor: RapoSklo
První zprávy o sklářských hutích na Šumpersku pocházejí z poloviny 15. století. Třicetiletá válka ovšem zasadila zdejší výrobě těžké rány. Od roku 1769 fungovala v Andělských žlebech sklárna Karla Seewalda, již po osmi letech ji ale převzali majitelé zdejšího panství Žerotínové. Roku 1779 se výroba přesunula do Anína a podnik dostal název Karlova huť.
Počátkem 19. století prodali Žerotínové panství i se sklárnou Liechtensteinům, kteří roku 1829 přeložili výrobu do Rapotína. Podnik vznikl v místech někdejšího ovčína a sestával ze dvou tavicích pecí a kmenárny (výrobny sklářského kmene). Dodával suvenýry pro lázeňské hosty v Jeseníku a jeho produkce patřila k nejkvalitnějším na Moravě.
Po roce 1845 přestali mít Lichtensteinové o vedení sklárny zájem a začali hledat nájemce. Prvním se stal Johan Schrenk z Vrbna, již roku 1857 ho ale vystřídal vídeňský obchodník Josef Schreiber.
Strýc a synovec
Narodil se roku 1819 v Dubu nad Moravou v rodině sedláka. Po ukončení obecné školy odešel do Vídně, kde se vyučil brusičem skla a sklenářem. Oženil se s dcerou svého mistra, který byl zároveň obchodníkem se sklem. Získané věno vložil do podnikání a roku 1844 si založil vlastní sklenářskou a brusičskou živnost i obchod se sklem a skleněnými výrobky.
Jeho podnikání se natolik rozšířilo, že bylo nutné poohlédnout se po vlastní sklárně. Roku 1857 proto přijal nabídku Lichtensteinů a stal se nájemcem sklářské hutě v Rapotíně. Vedení svěřil dvaadvacetiletému synovci stejného jména a podnik se začal slibně rozvíjet.
Najatí verbíři přivedli zkušené skláře z Vysočiny, většinou Němce. Bylo mezi nimi ale i několik Čechů, pro jejichž děti zařídil Schreiber ml. školní výuku v češtině.
Sklářská expanze
Ve sklárně se zpočátku vyrábělo především tabulové a užitkové sklo. Později se sortiment rozšířil také o sklo barevné, které se brousilo přímo v Rapotíně nebo ho firma dodávala jako surovinu severočeským sklárnám.
JOSEF SCHREIBER (1819-1879)
Narodil se 13. dubna 1819 v Dubu nad Moravou v rodině sedláka. V mládí odešel do Vídně, kde se vyučil brusičem skla. Roku 1844 založil vlastní sklenářskou živnost, která se do několika let rozrostla na velký podnik. Roku 1857 získala firma do nájmu sklárnu v severomoravském Rapotíně. Zpočátku vyráběla hlavně tabulové sklo, později se přeorientovala na sklo osvětlovací. Její vedení svěřil Schreiber stejnojmennému synovci a sám se věnoval především obchodu ve Vídni. Podnikání ukončil roku 1866, kdy odešel na odpočinek. Zemřel 14. srpna 1879.
Ani provoz na dvou pecích ovšem nestačil poptávce, proto si již roku 1859 firma pronajala další hutě – ve Svaté Sidonii u Zlína a ve Svätom Štefanu na Slovensku. K nim brzy přibyly také sklárny v Prosekanci u Proseče, v Čejči na Moravě a brusírna ve Světlé nad Sázavou.
Roku 1866 předal Josef Schreiber senior veškeré podniky synovcům (rapotínskému Josefu Schreiberovi a bratrům Göpfertům) a odešel do ústraní. Firma se změnila na veřejnou obchodní společnost a začala používat název J. Schreiber & Neffen.
Ozdravný požár
V červenci 1871 rapotínská huť vyhořela, rozvoji podniku to ale spíš prospělo. Josef Schreiber ml. získal od pojišťovny náhradu a mohl přistoupit k modernizaci provozů. Využil přitom vynálezu drážďanského inženýra Friedricha Siemense, který nahradil přímé topení v pecích zplyňováním pevných paliv v generátorech. Jejich regulací bylo možné dosáhnout vyšších teplot a zkrátit dobu tavicího procesu.
Sklárna měla navíc štěstí, že byla napojena na nově vybudovanou železnici ze Zábřehu do Sobotína, která navazovala na dráhu Praha-Olomouc. Tím byl zajištěn odvoz výrobků a odpadla náročná doprava povozy.
Rozmach firmy neustal ani v letech 1873 až 1878, kdy v Rakousku-Uhersku nastala hospodářská krize. Sklárna tehdy zaměstnávala 158 dělníků, z toho 44 dětí.
Úspěch na výstavách
Roku 1880 Josef Schreiber ml. sklárnu od knížete Liechtensteina koupil a vybudoval další dvě hutní haly – Eduardovu a Josefovu. Počet sklářských pecí firmy se tím zvýšil již na šestnáct. Podnik se přitom úspěšně účastnil i řady světových výstav, na nichž získal četná ocenění. V Londýně roku 1862 to byl diplom, v Paříži roku 1867 velká stříbrná medaile, v Moskvě roku 1872 zlatá medaile a ve Vídni roku 1873 čestný diplom.
JOSEF SCHREIBER ML. (1835-1907)
Synovec Josefa Schreibera se narodil 8. března 1835 v Charvátech na Olomoucku. Navštěvoval školy v Olomouci a sklářem se vyučil u strýce ve Vídni. Roku 1857 se stal ředitelem sklárny v Rapotíně, kterou výrazně rozšířil a zmodernizoval. Po požáru roku 1871 přešel závod na vytápění plynem a rozmach přinesla i výroba osvětlovacích těles. Kvůli nedostatku kapitálu byla ale roku 1897 firma změna na akciovou společnost. Josef Schreiber ml. přestal mít na její vedení vliv a z podniku vystoupil. Zemřel 17. listopadu 1907.
Právní forma veřejné společnosti s osobním ručením společníků se však časem ukázala jako málo pružná. Roku 1897 proto přišla přeměna na akciovou společnost.
Reorganizace závodu na počátku 20. století pak přinesla další změnu – do Rapotína se soustředila výroba skel pro elektrická svítidla. Na užitkové sklo se specializovaly jiné firmy a výroba tabulového skla byla zcela zastavena.
Pád RapoSkla
Za druhé světové války pece v Rapotíně na čas vyhasly, hned roku 1945 se je ale podařilo opět zprovoznit. Roku 1949 vznikl samostatný podnik Rapotínské sklárny, o deset let později začleněný do národního podniku Osvětlovací sklo.
V letech 1964 až 1968 došlo k rozsáhlé modernizaci, při které byla rozšířena hutní výroba a vybudovány nové rafinační provozy. Vznikla linka na výrobu Petriho misek a roku 1969 začal fungovat i poloautomat na strojní foukání skla. Produkce směřovala především na Střední východ, konkrétně do Kuvajtu, Iráku a Íránu.
Změna nastala teprve po roce 1989. Rozpad socialistického bloku měl za následek výrazný pokles odbytu a záchrana podniku závisela na úspěšné privatizaci. Závod se změnil na akciovou společnost a jeho vlastníkem se stal Vítězslav Kvapil. Zpočátku se mu dařilo výrobu udržet, a dokonce rozšiřovat. Nástup současné hospodářské krize ale znamenal pád a firma RapoSklo skončila roku 2008 v konkurzu.
