Josef Seidel patřil na přelomu 19. a 20. století k nejvýznamnějším fotografům Šumavy. V Českém Krumlově vydával unikátní pohlednice a za dobrým záběrem neváhal ujet řadu kilometrů na lyžích či motocyklu.
První zmínka o fotografické živnosti v Českém Krumlově pochází z roku 1884, kdy si místní fotograf Gotthard Zimmer začal vést knihu zakázek, tzv. Findbuch. Tentýž rok si také postavil zděný dům, který nahradil původní dřevěný ateliér.
Nových prostor si ale příliš neužil. Již roku 1886 zemřel a vdova Karolina musela pro udržení podniku hledat vhodného vedoucího. Nedávno vyučený a zapracovaný Josef Wolf odešel na zkušenou do světa, šanci proto dostal Josef Seidel. Zkušený fotograf, který předtím působil v Kroměříži, Vídni či Liberci, nabídku roku 1888 přijal a stal se Zimmerovým nástupcem. Ateliér později odkoupil a do roku 1905 z něj vybudoval moderní fotografický závod s vlastním vydavatelstvím.
Sedmihradská inspirace
Josef Seidel se narodil roku 1859 v Lísce u České Kamenice v rodině skláře. Vyučil se malířem skla a porcelánu a koncem sedmdesátých let 19. století se vydal na vandr po Čechách, Rakousku i Sedmihradsku (dnešním Rumunsku).
|JOSEF SEIDEL (1859-1935)|
| Narodil se 2. října 1859 v Lísce u České Kamenice na Děčínsku. Vyučil se malířem skla a porcelánu, v Sedmihradsku se ale seznámil s výrobou fotografií, která ovlivnila jeho další kariéru. Roku 1888 se stal vedoucím ateliéru v Českém Krumlově, ze kterého vybudoval jeden z nejmodernějších a nejlépe vybavených fotografických podniků v jižních Čechách. Vydával vlastní pohlednice, experimentoval s barevnou fotografií a za nejlepšími záběry jezdil na lyžích, kole i motocyklu. Zemřel 21. října 1935. |
Roku 1880 se v transylvánské Kluži seznámil s fotografem Veresem, který se neúspěšně pokoušel exponovat snímky na sklo. Jeho problém Seidel brzy vyřešil a zároveň si osvojil různé fotografické postupy, které se mu později hodily. V moravské Kroměříži krátce pracoval jako retušér, jeho hlavním cílem ale byla Vídeň.
Do rakouské metropole se nakonec dostal i přesto, že měl prošlé povolení a v Salcburku ho zadržela policie. Zaměstnání získal v jednom z vídeňských ateliérů a po večerech si doplňoval vzdělání.
Už jako zkušený fotograf pak pracoval ještě v Liberci a maďarské Šoproni, odkud roku 1886 zamířil na Šumavu.
Šumava v obrazech
Roku 1888 převzal vedení bývalého českokrumlovského ateliéru Gottharda Zimmera a brzy dosáhl značných úspěchů i věhlasu. Vedle portrétní fotografie se věnoval hlavně fotografování Českého Krumlova a dalších měst a vesnic v širokém okolí.
Jeho práce vynikala vysokou kvalitou, ačkoliv při ní často experimentoval. Už na počátku 20. století dělal panoramatické fotografie a jako jeden z prvních českých fotografů tvořil i barevné snímky technikou autochromu. Nejlepší záběry vydával na pohlednicích a roku 1891 je začal ve spolupráci se slezským fotografem Adalbertem Rehnertem kopírovat také na diapozitivy formátu 8 x 8 cm.
Přírodu se snažil zachytit ve všech ročních obdobích, za nejlepšími motivy proto jezdil v létě na bicyklu a v zimě na lyžích. Na delší cesty si pak roku 1905 pořídil dokonce motocykl Laurin & Klement.
Chrám fotografie
Počátkem 20. století založil i vlastní nakladatelství, které v různých formátech a nákladech (nejčastěji od sta do tisíce kusů) vydávalo jeho pohlednice. Původní ateliér ale takovému nárůstu práce přestával vyhovovat, roku 1905 proto proběhla jeho nákladná přestavba.
Na místě původního domu vznikla nová secesní budova určená výhradně fotografickému provozu. Ve zvýšeném přízemí byla přijímací kancelář, v níž se sjednávaly termíny focení a výroba pohlednic. V dolní části objektu byla kopírna s archivem a ve druhém patře vlastní ateliér, který byl nejdůležitější a také nejdůmyslněji zařízenou místnosti celého domu. Vedle fotoaparátů a různých dekorací zde návštěvníka upoutal především speciální skleněný strop, který propouštěl světlo tak, aby nevrhalo stíny do tváří. Seidel si ho objednal u berlínské firmy C. H. Ulrich a zaplatil za něj tehdy nemalou částku 2300 marek.
Fénix z popela**
Roku 1935 Josef Seidel zemřel a prosperující podnik převzal syn František. Firma měla v té době jedenáct zaměstnanců a byla rozdělena na tři sekce: portrétní, amatérskou a pohlednicovou.
František pokračoval v otcově podnikání do roku 1949, kdy byla jeho živnost zrušena a část archivů zabavena komunisty. Nadále fotil, původní ateliér ale nesměl využívat a trápení měl i v osobním životě. Jeho snoubenka musela jako česká Němka opustit republiku a vrátit se mohla až koncem 50. let, kdy už bylo pozdě na založení rodiny.
Manželství tedy zůstalo bezdětné, stárnoucí podnikatel se ale satisfakce přesto dočkal. Dům mu byl po roce 1989 vrácen a on v něm mohl aspoň v klidu dožít. Po jeho smrti získalo objekt město, které cennou stavbu citlivě opravilo a roku 2008 otevřelo pro veřejnost jako muzeum.
Prameny: Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích, Seidel.cz, Wikipedia.cz
