Po evropských fondech se mi stýská, říká někdejší česká ministryně pro místní rozvoj a současná eurokomisařka
Jourová? diví se recepční v přízemí bruselského paláce Berlaymont, v němž sídlí Evropská komise. Chytí se až na potřetí, po hláskování jména české zástupkyně v unijní vládě. „Žůrová, oui,“ přitakává francouzsky. Dotyčná čeká v pracovně ve dvanáctém patře. Za okny střídmě zařízené místnosti se na horizontu rýsuje Atomium. Okna stíní kovová konstrukce. „Zvykám si, pomalu a jistě,“ říká bývalá poslankyně a donedávna ještě místopředsedkyně hnutí ANO. „Budeme mluvit česky, nebo anglicky?“ ptá se žena, která se zabydluje v komisi od začátku listopadu
* Země EU včetně Česka odmítly v polovině prosince návrh komise řešící zastoupení žen ve vedení firem. Byl to pro vás „kopanec“, nebo impulz do další práce?
Práce na dosažení vytčeného cíle, jímž je větší zastoupení žen v řídících radách podniků, dále pokračuje. Zprvu to vypadalo, že bude stačit postupovat nelegislativními a nesankčními prostředky, jenže nepřinášelo to ovoce. Proto přistoupila Evropa na to, že to bude řešit legislativou. Já jsem tuto agendu zdědila po svých předchůdkyních, upsala jsem se tudíž k tomu, že na jejich snažení navážu a pokusím se prosadit přijetí směrnice, budeli vůle členských států. V Evropském parlamentu tato vůle je. Znovu opakuji, že byly vyčerpány předchozí snahy řešit problém bez pomoci „tvrdé“ legislativy. A reakce v jednotlivých členských státech, včetně sociálních sítí, jenom dokládají, že je s tím zapotřebí něco dělat, protože předsudky stále existují.
* Pustíte se do dalšího kola přesvědčování těch, kdo jsou proti, hnutí ANO nevyjímaje?
Budu muset, mám to v plánu, jakmile se s kolegy potkám. Požádám je o podporu. A až se bude schylovat k příslušnému zasedání Evropské rady, které bude mít toto téma na stole, tak to udělám oficiálně.
* Už se ví, kdy se rada sejde?
Bude to v březnu, na Radě pro zaměstnanost. Tam bychom to měli znovu otevřít. Momentálně mi chybí asi 12 hlasů. Zjednodušeně řečeno, zbývá jedna velká a jedna malá země. Abych byla konkrétní, budu se snažit přesvědčit i Německo.
* A co ta malá?
Máte na výběr, co třeba Česká republika?
* Jinak řečeno, musíte se zaměřit na Česko a zbytek EU?
Ano, přesně tak.
* Když je získáte na svou stranu a rada to schválí, nepůjde o okamžitou změnu, ale spíše o určité dláždění cesty, je tomu tak?
Je to jistá forma nátlaku na členské země, aby si stanovily cestu, jak k tomu výsledku dojdou. Je jím 40procentní reprezentace pohlaví, které je méně zastoupeno. Není to explicitně o ženách.
* Z čeho se vychází?
Je to tak, že pokud se při výběru vyskytnou kandidáti rovnocenní z hlediska kvalifikace a předpokladů pro danou funkci, má dostat přednost pohlaví, které je méně zastoupeno. Je třeba zdůraznit, že přednost nemá dostat jakákoli žena, nýbrž žena kvalifikovaná a pro danou funkci způsobilá. Já to ani necítím tak, že by to bylo primárně v zájmu rovných příležitostí žen, jako podstatný mi připadá moment rozmanitosti čili zastoupení obou pohlaví, které se ekonomicky projevuje jako blahodárné.
* Přihlíží se tedy k tomu, jaký je „poměr sil“ v dotyčném sboru, v němž se adepti ucházejí o místo. Je to tak?
Ano, jde o proporci v tom orgánu, který se doplňuje. Když tam bude 80 procent žen, přednost dostanou muži. Pokud ovšem takovýto konkrétní případ vůbec je…
* Jaké příští výzvy na vás čekají, co se týče rovného postavení pohlaví?
Mám za úkol přijít s novou verzí úpravy mateřské dovolené, což je opět poněkud zjednodušující název. Měli jsme návrh na směrnici o mateřské dovolené z roku 2008, který říkal, že má být minimálně 18 týdnů placené dovolené ve výši sto procent předchozího platu, ale už to trvá hrozně dlouhou dobu a tato direktiva pořád není schválená. Nicméně od roku 2008 se toho hodně změnilo, řada států už tyto požadavky splňuje, aniž by směrnice platila. Pustily se do toho z vlastního uvážení, nesplňuje to asi osm zemí. Dospěli jsme tedy k závěru, že pokud máme směrnici, která má platit plošně, půjdeme na to asi nějakou měkčí cestou. Nejspíše cíleným doporučením těm zemím, které požadavky na dobu mateřské a výši platby nesplňují. V mezičase budeme spolu s komisařkou Marianne Thyssenovou (pro zaměstnanost, sociální věci, dovednosti a pohyb pracovních sil – pozn. red.) hledat evropskou úpravu pro zlepšení možností opětovného vstupu matek a otců z mateřské či rodičovské dovolené na trh práce.
* Jaká je úspěšnost návratu žen-matek zpět do práce; máte statistiky?
Přesná čísla momentálně nemám. Známe zato případy, kdy se ženě nabídne po návratu něco jiného s cílem, aby odešla, a pak jsou tam případy, kdy si to ta žena zkomplikuje sama…
* Čím?
Například tím, že s ohledem na velké vytížení doma si dá menší předsevzetí, vezme horší práci. Zajímavý je také názor některých podnikatelek, které tvrdí, že pokud jim žena při konkurzu po mateřské vypráví o svých dětech, tak ji nechtějí. Třebaže jsou samy matkami a dobře vědí, že ty ženy jsou problémů s dětmi logicky plné…
* Co na vás čeká v ostatních částech portfolia?
Předem chci říci, že spojení zbylých dvou oblastí, ochrany spotřebitele a spravedlnosti, vidím jako velkou výhodu. Spotřebitelská politika vyžaduje kvalitní legislativu, právní řád se ke spotřebitelům vždy choval tak, že ochraňoval slabší stranu, což je právě spotřebitel. Zastavila jsem práci na společné úpravě pro obchody na internetu. Když jste výrobcem jablonecké bižuterie a chcete přes internet prodávat do několika zemí náhrdelníky, musíte se řídit smluvními podmínkami platnými v jednotlivých evropských zemích. Neexistuje něco jako jednotná smluvní pravidla, která by teprve sjednotila evropský trh pro tento typ přeshraničních obchodů. Což s sebou pro toho obchodníka nese náklady na právníky, překlady atd. Byla proto navržena směrnice jako alternativa k 28 národním úpravám. Návrh je ale velmi kompromisní, má hodně slabin a může působit zmatek v právním řádu. Proto jsem práce na něm zastavila a chystám se přijít s novým návrhem pro sjednocení smluvních podmínek pro přeshraniční obchody. Máme-li mít jednotný digitální trh, musíme se pokusit o jeden formát smlouvy pro nákupy na internetu. To je v plánu na rok 2015. Když se to podaří, přestanou platit geografické hranice a můžete nakupovat odkudkoli z obýváků. Všude budete mít stejné smluvní podmínky a možnosti právní ochrany.
* Předpokládám, že s tím úzce souvisí ochrana dat spotřebitelů…
Ochrana dat je nutná podmínka, nejen u nákupů na internetu. Je to pro mě asi nejtěžší věc, úplně nová, je tam náročná právní stránka věci, je třeba mít novou legislativu, protože ta stará je z roku 1995. Čekalo se na reformu ochrany dat, kterou jsem taky zdědila a dotahuji, musím se seznamovat s ochranou dat ve vztahu k otázkám bezpečnosti. Při jednáních s USA požadujeme informace, kam proudí evropská data, za jakých podmínek a k čemu si je bere tamní národní bezpečnostní služba. V Evropě je vysoký standard ochrany dat, ptáme se tedy legitimně. Požadujeme stejně vysoký standard na území USA. A pak je tady digitální byznys. Chtějí se se mnou scházet šéfové velkých internetových firem a správci serverů. Snažím se do toho byznysu proniknout, zjistit, jakou mají data hodnotu, z hlediska obchodního i právního pojetí. Ptáme-li se, zda jsou data něco, s čím se dá obchodovat, zní odpověď ano, ale s výhradou, že jde o osobní data, jejichž ochrana je v Evropě základním lidským právem.
* Co je hlavním úsilím v ochraně dat? Zabránit jejich zneužívání?
Může být. Je tu však ještě silnější apel ve smyslu „moje data jsou mojí součástí, je to moje identita“. Když s nimi někdo zachází tak, že se z vás stane bezprávný objekt, jehož data běhají po světě, je to špatně. To se nesmí stávat, to je hlavní princip evropské ochrany dat. A je tam ještě jedna věc, která se mě osobně dotýká, a to právo být zapomenut. Soudní spor vedený proti španělské pobočce Googlu ukázal, že máte právo žádat, aby byly odstraněny špatné informace o vás, aby byla odstraněna vaše uměle sestavená identita, kterou vytvořil robotický vyhledávač často z mylných či záměrně očerňujících zdrojů. Na Google přichází údajně každý den tisíc žádostí o odstranění takovýchto dat.
* Není chyba také v nás?
Bezesporu. Sebelepší právní norma nezabrání excesům a zneužití. Každý jedinec si musí být vědom nebezpečí. Nemůže posílat svá data na všemožné sociální sítě, sdělovat přes ně informace, které by nesvěřil ani kamarádovi. A nesmí věřit všemu, co se objeví na internetu.
* Průsečíky ve vašem portfoliu jsme probrali, co styčné body s ostatními členy komise?
Co se týče práce komise jako celku, musím hlídat tři priority: první jsou základní lidská práva, druhou spotřebitelská témata, třetí postavení žen. Udělala jsem opatření, že budu mít pro zajištění každé z těchto priorit na svém „ministerstvu“ (oborová generální ředitelství komise, DG – pozn. red.) odpovědné lidi, kteří budou sledovat, co se kde v komisi chystá. Abychom případné nepatřičnosti nebo nedostatečně zaručené zájmy spotřebitelů atd. včas odchytili. Aby se dejme tomu v energetickém balíčku nezapomnělo na práva odběratelů a jejich ochranu. Aby měl spotřebitel silné slovo v telekomunikační legislativě. Vystupujeme jako pomyslní advokáti těch, kteří jsou nějakým způsobem zranitelní, což jsou spotřebitelé, mohou to být ženy nebo nějak handicapované skupiny obyvatel Evropy ohrožené diskriminací a podobně.
* Kolik ředitelství byste takto potřebovala pokrýt, máte na to vůbec lidi?
Dobrou polovinu mám (celkem je jich 36 – pozn. red.). Lidé jsou, navíc velmi kvalitní.
* Stýská se vám po problematice evropských fondů?
Ano, stýská… Ale nové věci, které dělám, jsou též velice zajímavé.
* Hovoříte anglicky, zdejší prostředí je však převážně frankofonní. Nemáte potřebu začít mluvit i francouzsky?
Občas mám některé podklady ve francouzštině, jejich význam pochopím díky pasivní znalosti španělštiny a rumunštiny… O mluvení to ještě není, ale snažím se. Francouzsky mě učí při prostojích během cestování můj řidič. A přiznávám, že i v angličtině mi pořád ještě nejde vychytávání jistých slovních nuancí, s nimiž jsem si docela ráda hrála v češtině a v české politice.
* Jste tady v Bruselu více Žůrová, či Džourová?
Žůrová. Ostatně mé jméno je prý odvozeno od jistého napoleonského vojáka, který se zapomněl někde na Moravě. Tedy od francouzského slova „jour“, to je „den“.
Věra Jourová (50) • V roce 1991 promovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a nastoupila do Městského kulturního střediska v Třebíči. V letech 2001 až 2003 působila jako vedoucí odboru regionálního rozvoje Krajského úřadu Kraje Vysočina, posléze se stala náměstkyní ministra pro místní rozvoj Jiřího Paroubka. • 2003 až 2006 byla členkou ČSSD. V roce 2006 strávila kvůli kauze Budišov více než měsíc ve vyšetřovací vazbě; korupce se neprokázala, stíhání bylo v roce 2008 zastaveno. S čerpáním evropských fondů radila v Rumunsku, Gruzii, Bělorusku a Moldavsku. • Před pěti lety neúspěšně kandidovala do Evropského parlamentu za Evropskou demokratickou stranu. • V roce 2012 dokončila studium na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Předloni stála ve volbách do Poslanecké sněmovny v čele kandidátky hnutí ANO za Kraj Vysočina. Loni se stala ministryní pro místní rozvoj. • Od 1. listopadu 2014 je po Pavlu Teličkovi, Vladimíru Špidlovi a Štefanu Fülem čtvrtým českým zástupcem v Evropské komisi. • Je rozvedená, má syna Adama a dceru Markétu. Kvóty pro složení vedení firem jsou formou nátlaku na členské země, aby si stanovily cestu k požadovanému výsledku. Tím je 40procentní reprezentace méně zastoupeného pohlaví. Není to explicitně o ženách.
O autorovi| Igor Záruba, zaruba@mf.cz