Jeden z našich nejžádanějších učících profesionálů Jan Juhaniak se stal vítězem Chervo Shoot Out 2002 na hřišti Astoria GC v Cihelnách u Karlových Varů.
EURO: Co bylo prvním popudem k tomu, abyste se stal profesionálem?
JUHANIAK: Někdy v listopadu nebo prosinci 1989 mě oslovil Goldy (Hanuš Goldscheider, tehdejší prezident ČGF – pozn. red.) a Míra Němec s myšlenkou založit Asociaci golfových profesionálů České republiky a pozvali mě na její ustavující schůzi. Nebyl jsem si jistý, jestli se chci stát profesionálem a jestli na to vůbec mám… Možná jsem si uvědomoval ty rozdíly v herní kvalitě, které třeba neviděli někteří jiní… V průběhu roku 1990 jsem ještě hrál amatérskou ligu v Německu a podařilo se mi tam neprohrát jediný zápas.
EURO: Pochyboval jste poté ještě někdy?
JUHANIAK: Ne. Na podzim roku 1990 mě oslovili jedni podnikatelé z Rakouska, kteří se tehdy podíleli na výstavbě Spolany Neratovice, a pozvali mě na „konkurs“ na klubového profesionála do golfového klubu Kematen, který vlastnili nedaleko Linze. Ve „hře“ byli ještě dva angličtí profíci. Šli jsme hrát na klubovou devítku a k mému k překvapení si nakonec vybrali mě. To jsem si považoval jako určité potvrzení svých schopností a od té doby jsem už nepochyboval…
EURO: A jak to pokračovalo?
JUHANIAK: Dva roky jsem působil v Kemantenu a pak jsem dostal nabídku do exkluzivního klubu Maria Theresia, vzdáleného jen několik minut od Kematenu. Tam mají luxusní osmnáctijamkové hřiště, všechno kolem toho klubu je velmi prestižní a uznávané. Nabídku jsem přijal. Bylo to dokonce asi o čtvrt hodiny blíž domů do Čech… V roce 1996 jsem dostal nabídku od GC Karlštejn a usadil se tam na pozici Head Pro…
EURO: Z Karlštejna jste ale loni odešel. Proč?
JUHANIAK: (pauza) No, nechtěl bych nikoho urazit ani se nikoho dotknout. Karlštejnu přeji všechno jen to nejlepší…
EURO: Kde vás zájemci o lekci najdou teď?
JUHANIAK: Půlku středy, čtvrtek, pátek a sobotu mě najdou v Motole a zbývající dny v GC Beřovice, kde vedu Golfovou akademii.
EURO: Začínajícím golfistům často připadá 400 Kč za 30minutovou lekci mnoho. Pracoval jste jako profík v zahraničí, jak se díváte na odměňování učících profesionálů u nás?
JUHANIAK: V rozvinutých golfových zemích vesměs berou profesionálové za lekce v kurzovním přepočtu nesrovnatelně větší peníze, ale takhle se to nedá porovnávat. Každopádně je fakt, že začínající profesionálové u nás by měli dobře rozvážit, jak vysokou částku požadují za svou výuku. Věřím, že Česká PGA by tenhle proces měla nějak regulovat a že by si profesionálové měli účtovat podle svého profesionálního vzdělání…
EURO: I mezi čtenáři týdeníku EURO je hodně relativně začínajících golfistů. Jak mají trénovat?
JUHANIAK: Záleží na osobních cílech a ambicích každého. Někdo udělá zelenou kartu a už se u trenéra nikdy neukáže. Pokud se ale někdo chce vyvíjet dál a co nejrychleji, měl by s trenérem spolupracovat. Samozřejmě je třeba trénovat i o samotě bez profesionála, ale jednu lekci týdně bych doporučil všem. Optimální stav je sám hrát nebo trénovat zhruba čtyřikrát týdně a jedna lekce. Jsem tak trochu fajnšmekr a věřím, že klasický rekreační golfista nemusí mít skvělé rány a fantastické výsledky na všech jamkách, ale jeho švih, hra, styl a projev musí vypadat golfově…
EURO: Mezi českými profesionály lze vypozorovat dva typy ambicí bez ohledu na statut. Hráčské a učící. Měl jste ambice vyniknout v mezinárodním měřítku jako hráč?
JUHANIAK: Na Qualifying School (každoroční turnaj, z něhož určitý počet nejlepších postupuje na například European Tour – pozn. red.) jsem nikdy nejel jako hráč, ta ambice mi chyběla. Jel jsem tam ale jako divák, což bylo výborné poučení a škola. Sledoval jsem zrovna ten ročník, ze kterého vzešli Michael Campbell a Stephen Gallagher. Možnost hrát jsem nechával těm mladším…(smích). Nějaké mezinárodní úspěchy mám ale na turnajích učících profesionálů. Každopádně větší množství profesionálních turnajů u nás bych rozhodně uvítal.
EURO: Co považujete za svou nejlepší a nejhorší stránku coby golfový hráč?
JUHANIAK: Nejhorší asi je, že mi schází motivace k vlastnímu tréninku. Když už trénuji, tak asi tak 50 míčů nějakou wedžkou. A tou nejlepší je asi schopnost se zkoncentrovat, aniž bych uvedl tělo a mysl do křeče.
EURO: Kdo je váš nejlepší žák?
JUHANIAK: Asi nejlepší hráč, který byl mým žákem, je Miroslav Holub. Přišel ke mně na Karlštejn s HCP 8 a pod mým vedení ho stáhl až na nulu. Když přišel, měl talent a píli, ale jeho golf neměl řád a strategii a také mu chyběla určitá kreativita v krátké hře. Po návratu z USA po prvním roce za mnou přišel a děkoval, že jsem ho vedl správným směrem. To byl moc fajn pocit.
Před několika lety jsem dělal mentora tehdy začínajícímu profesionálovi Petru Štrougalovi, vzal jsem ho k sobě na rok do Marie Theresie, byla to vynikající spolupráce. Petr se poté vrátil a vede si u nás výborně.
EURO: Jak se vám hrálo na Chervo Shoot Out 2002?
JUHANIAK: Ta akce se mi moc líbila. Dostal jsem pozvání, reprezentoval jsem Diners Club, se kterými mám dlouhodobou smlouvu o golfové výuce. Hru jsem začal trochu nesoustředěný, minul jsem první green v regulaci, ale zachránil par. Předpokládal jsem, že stejně s největší pravděpodobností dojde k rozstřelu. Před druhou ranou jsem dokonce chvilku uvažoval, že si druhou ránu zahraji tak, abych třetí hrál z místa, odkud se bude hrát ta rozstřelová rána. Nakonec to dopadlo tak, že moje třetí byla zhruba stejně dlouhá jako ta rozstřelová, a tak jsem si při rozstřelu věřil.
EURO: Proměnil jste na poslední jamce asi pětimetrový putt na vítězné birdie a šedesátitisícovou částku. Puttoval jste někdy na víc peněz?
JUHANIAK: Ne, to rozhodně ne. Ale několik profesionálních turnajů u nás jsem vyhrál o ránu. Ihned po proměnění tohohle vítězného puttu mě prolétlo hlavou, že když už do konce roku žádný jiný nedám, tak to nevadí, hlavně, že jsem dal tenhle.
