Zavržený pražský developer a exstarosta Prahy 1 Petr Hejma se vrací do politiky
Petr Hejma nemá čas. Exstarosta Prahy 1 za ODS a jeden z prvních tuzemských developerů právě uspěl ve volbách v Praze 1, jen dnes polomrtvou ODS vyměnil po letech v politice za Starosty a nezávislé, takže se nyní účastní i povolebních vyjednávání. Navíc dokončuje nový developerský projekt. Když si s ním domlouváte rozhovor, posílá SMS v půl druhé ráno s omluvou, že měl partajní předsednictvo.
Do poslední chvíle také mění čas i místo schůzky. „Mám jednání s architekty.
Zkoušíme dělat development jako protipól satelitům, chceme vyvinout i nové seniorské bydlení. Nechodím do masových věcí,“ napůl se omlouvá i vysvětluje před naším rozhovorem. V kavárně pak během rozhovoru celou dobu pendluje mezi dvěma stoly a neustále volá mobilem.
Pravidla pro všechny S developmentem začínal pětačtyřicetiletý rodák z Prahy 1 a vystudovaný ekonom hned začátkem 90. let, kdy po krátké zkušenosti v realitce ve Stuttgartu založil rodinnou firmu. Na poli za Prahou postavil rodinné domky, na kolonádě v Mariánských Lázních repliku nájemního secesního domu a v metropoli byla jeho prvním velkým projektem sportovní hala Brumlovka. „Do politiky jsem vstupoval už jako velmi etablovaný podnikatel.
Mám za sebou dost obchodů, které mi vydělaly velké množství peněz. Více než desítky milionů korun. Mé podnikání je výhoda v tom, že je jistota, že jsem neúplatný,“ komentoval Hejma v roce 2008, toho času ještě coby starosta Prahy 1, své – tehdy nově povinné – majetkové přiznání.
Přiznání slušného majetku ho neochránilo. Developmentem sice vydělal velké peníze, současně se ale kvůli němu stal i snadným politickým terčem; označení „developer“ se totiž v posledních letech stalo podobnou nadávkou jako jednu dobu třeba „podnikatel“. Díky své profesi tak Hejma zažil i velkou ironii: v celopražských volbách proti němu bojovali také kandidáti z Trojkoalice (Strana zelených, KDU-ČSL a STAN), za niž z 26. místa kandidoval. Lídři zelených Petr Štěpánek a Matěj Stropnický zkusili být vtipní, když řekli, že ve volbách „brání Prahu proti developerům“ tím, že je Hejma na nevolitelném místě.
Za Trojkoalici dokonce kandidovala v Praze 4 i šéfka hnutí Náš Braník Adéla Gjuričová, jež pořádala protestní petici proti Hejmovu developerskému projektu Obytný soubor Braník. Na rozdíl od Hejmy, který ve volbách v Praze 1 získal z kandidátů sdružení My, co tady žijeme (KDU-ČSL, STAN a Iniciativa občanů) nejvíc preferenčních hlasů, však neuspěla. Jak se tedy developer cítí na společné kandidátce s lidmi, kteří developerům vyhlásili válku? Vždyť šéf formace Štěpánek mimo jiné řekl, že letošní volby rozhodnou, jestli Praha bude městem občanů, nebo developerů.
„Může se to zdát divné, ale je to příležitost, abychom společně nastavili pravidla developmentu, a po tom voláme i my. Bohužel někteří developeři se snažili stavět i na místě parků, což mohlo vést k dojmu, že se všichni snažíme něco zničit. Development ale neznamená nic jiného než rozvoj. Zásadní vada Prahy je, že pořád ještě nemá dokončený územní plán. To dává prostor k různým kličkám,“ vysvětluje Hejma.
Podle něj je ovšem stejně špatné, když se z boje proti developerům stane nejen politický program, ale i byznys: někteří právníci totiž automaticky napadají všechny developerské projekty, za což inkasují honoráře. Je to podobně vděčný byznys za peníze jiných jako exekuce. „Územní plán musí být společenská dohoda mezi vlastníky pozemků, občany a těmi, co řídí město. I pro developery je lepší, když vědí, v jakých mantinelech se můžou pohybovat. Každý zpochybněný nebo pozastavený projekt je stojí nemalé peníze,“ říká Hejma. Ostatně i v Braníku podle něj žije spousta lidí, kteří si přejí, aby se tam stavělo, protože jde o zanedbané území. „Jenže občanská sdružení často řeknou, buď to postavíte podle nás, nebo vůbec,“ dodává.
Až příliš pokusný králík Hejma vstoupil do ODS v roce 2004 a už o dva roky později se stal jejím volebním lídrem v Praze 1. „V současné době si připadám jako pokusný králík, kterého lidé z byznysu sledují, jak jeho politická kariéra dopadne.
Když dobře, tak mě budou následovat další,“ řekl týdeníku Euro před volbami v roce 2006. Pro ODS, opilou tehdy mocí, to byly zlaté časy: v Praze vyhrál Pavel Bém s rekordním výsledkem 54,5 procenta, což se pro něj záhy ukázalo jako osudná kletba; Hejma pro změnu zvítězil s téměř 40 procenty a stal se starostou Prahy 1. Oba patřili k vycházejícím hvězdám ODS. Hejma určitě netušil, jak šeredně pokusným králíkem se stane.
ODS v Praze 1 vládl Filip Dvořák, zákulisní hráč par excellence a mistr politického klientelismu. A taky si zde trénoval napoleonský politický marketing Vít Bárta, jehož Věci veřejné (VV) skončily ve volbách v nejlukrativnější městské části druhé. Byla to špatná karma: VV měly boj proti ODS v programu, takže šly po Hejmovi už od začátku; Dvořák, jenž Prahu 1 považoval a stále považuje za vlastní teritorium, ho chtěl pro změnu vodit zezadu. Když se mu to nedařilo,
spojil v listopadu 2009 síly právě s VV a nechal Hejmu odvolat, údajně kvůli špatnému hospodaření. Snad v rámci boje proti klientelismu se na stejném zasedání zastupitelstva nechal i s pomocí VV sám zvolit starostou.
Karolína Peake, jedna ze zlatých holek VV, tehdy cynicky vysvětlila svůj hlas pro Dvořáka tím, že čím hůř pro voliče, tím líp pro VV v nadcházejících volbách. Jedna z nejhorších politických partií byla moc na Kateřinu Klasnovou, která jako jedna z mála pro Dvořáka nehlasovala.
Hejma navíc až během pozdějšího soudního procesu s Bártou zjistil, že ho někdejší guru VV nechal coby „veřejného nepřítele“ sledovat. „Když jsem byl jako svědek na policii, díval jsem se na fotky své rodiny. Sledovali mě už od rána, kdy jsem vozil děti do školky. Nahrávali mě i na chatě,“ vzpomíná Hejma s trpkým úsměvem.
Kariéra pokusného králíka tím však neskončila.
ODS v Praze 1 později Hejmu vyloučila ze svých řad, sama ale přišla o licenci a musela se nově založit. Až smírčí výbor strany nakonec vrátil Hejmovi členství. Ten už o ně ale nestál. „Byl to pro mě všechno otřesný zážitek. Poprvé jsem se zamýšlel, jestli to mám zapotřebí, protože tím trpí i moje rodina. Když mi pak vrátili členství v ODS, vrátil jsem jim to zpět. Tím jsem se s ODS v Praze 1 vypořádal,“ říká nyní. Podle něj ve straně stále zůstávají lidé, kteří ji berou jako podnikatelský projekt. A zvlášť v Praze 1, kde nezreformovaná ODS nadále podpírá vládnoucí koalici.
Motivace pravdou Vstupuje tedy nyní Hejma podruhé do stejné řeky, navíc včetně stejných politických triků? Před volbami například našli obyvatelé Prahy 1 ve schránkách padělaný rozhovor s ním, kde mluví hůř než parta z VyVolených po mejdanu. Nedávno někdo založil pod jeho jménem falešnou webovou doménu. „Neberu to jako stejnou řeku. Ta by to byla, kdybych se znovu snažil za každou cenu dostat na pozici starosty. Já se teď ale vracím, abych nejdřív pomohl vybudovat nový politický subjekt. Do budoucna bych se nebránil převzít v rámci něj zodpovědnost za řízení města,“ plánuje Hejma.
Před deseti lety určitě nebyl prvním pokusným králíkem z podnikatelského prostředí, jenž zamířil do politiky. A stejně tak nebyl ani první, kdo v ní špatně skončil – viz Václav Fischer, jenž zbankrotoval a na jehož senátorská léta všichni rychle zapomněli. Hejma je však jedním z mála, kteří se nyní do politiky úspěšně vracejí. Navíc v době, kdy stále více lidí vzhlíží právě k podnikatelům jako k politické spáse země, takže nyní máme prvního podnikatele ministrem financí i vicepremiérem. S jakou lekcí se Hejma vrací?
„Dokonale jsem tehdy neznal lidi, kteří se tvářili, že stojí za mnou. Až později jsem zjistil, že za mnou někteří stáli jen proto, aby si mým prostřednictvím hájili své zájmy. Každý podnikatel časem zjistí, že se politika nedá řídit jako firma, protože v ní převládají skupinové zájmy.
Když v ní někdo míří k úspěchu, hned mu začnou házet klacky pod nohy, protože se bojí, že se jim vymkne z kontroly,“ popisuje Hejma svou politickou zkušenost. Nic z toho jej ale od politiky neodrazuje. „Všechny ty události mě naopak motivovaly, byl jsem přesvědčený o své pravdě. A navíc jsem zvyklý bojovat!“ dodává.
Někteří developeři se ale bohužel snažili stavět i na místě parků, což mohlo vést k dojmu, že se všichni snažíme něco zničit. Každý podnikatel časem zjistí, že se politika nedá řídit jako firma, protože v ní převládají skupinové zájmy.
O autorovi| petr holec, holecp@mf.cz
