Mnislav Zelený Šlapeme a šlapeme a nemůžeme se zastavit. A zapomínáme být šťastní, říká etnograf a cestovatel Mnislav Zelený
Etnograf Mnislav Zelený se proslavil především svými pobyty mezi amazonskými indiány. Kmen Jawalapiti jej dokonce adoptoval a dal mu jméno Atapana, pod kterým vystupuje a publikuje. V poslední době pobouřil své kolegy teoriemi o bělošském genofondu, který může příliv milionů uprchlíků zničit. „Teď jsou údajně někde ve Švédsku kurzy pro muslimy, jak se chovat k ženám. To si myslí, že oni během kurzu změní svoje tisícileté zvyky? To je nesmysl,“ říká cestovatel, který je přesvědčen, že dřív než imigranti naši civilizaci patrně zahubí pokrok. A nový život vzejde z Amazonie, jejíž obyvatelé si uchovali čistotu.
* Dáváte rozhovory už jen na hřbitově. Proč?
Patří to k nám. Ty, kteří nás vytvořili, bychom měli přinejmenším uctívat a nezapomínat na ně. My také za chvíli odejdeme a přiřadíme se k nim. Velice často se hovoří o kontinuitě. Máme takových termínů plnou pusu, ale nikdo se podle toho nechová. Kontinuita je nejen o tom, co bude, ale i co bylo. Když člověk prochází hřbitovem, působí to místo nejen magicky, nádherně, dýchá i naší historií a neměli bychom na to zanevřít. Otázku našeho vztahu ke smrti a k tomu, co bude, bychom neměli ignorovat. Myslím, že ti indiáni, ke kterým jezdím už 45 let, to mají vyřešené. Zato my ne. Strašně rychle jsme si zvykli, zvlášť v poslední době, na smrt zapomínat, což je vidět na tom, jak se snažíme smuteční obřady zkracovat, až likvidovat a žádným způsobem se smrtí nezaobírat.
* Takže naše nechuť loučit se s mrtvými nemusí být motivována jen ekonomickými důvody, jak si to vysvětlují pohřební ústavy?
Ono je to jedno s druhým. My jsme samozřejmě čistě materiální společnost. Když ale nejsme ochotni pustit korunu, vztah k předkům se redukuje na to, jak se jich rychle zbavit. Jako bychom se jich štítili… Dotknout se mrtvého, kdo to dnes udělá? Myslíme si, že smrt není součástí života. A to je velký omyl. Smrt je součástí života, je vyvrcholením života, je to vlastně jeho cíl. Ano, smrt je naším cílem.
* Proč ji tedy nedokážeme přijmout?
Vytěsnili jsme jakoukoli spiritualitu, duchovno a smrt s tím samozřejmě souvisí. Nic pro nás není posvátné. Obřady by měly být posvátné. Rituály tvoří život, jinak se z něj stane jen čistá honba za mamonem. Tu honbu jsme povýšili na cíl našeho života, což je tragédie. Nějaké štěstí, klid a pohoda – i ta pohoda ze smrti v rámci jakéhosi obřadu, který k nám patří, jako to zažívají indiáni – zmizely.
* Indiáni netruchlí a nijak zvlášť se smrti nebojí. To je přirozené?
Nebojí. Oni jsou tak vychovávaní odmalička. Oni se zhruba od pěti do patnácti let připravují na iniciaci – šaman je připravuje na všechno, co je v životě čeká. Na manželství, způsob lovu, dějiny kmene, historii… A součástí příprav na iniciaci je, že šaman podá chlapcům drogy, které jim vyvolají halucinace. Vnímají pak duchovní svět, poznávají své nevědomí za mluvené asistence šamana, který jim vše vysvětluje, až dojdou k nejvyššímu stupni poznání a to je jejich vlastní smrt. Každý musí zemřít a šaman je dostává potom zpátky. Drogy vyvolají něco jako psychickou smrt, jak říká Stanislav Grof, kdy dochází ke spojení s přírodou, kosmem, archetypálními postavami. To všechno ten mladík nasává. Samozřejmě při tom občas někdo zemře. Vezme víc drog a zemře.
* Zkusil jste to také?
Já to v roce 1972 chtěl zkusit, ale šaman říkal: Ne, ne, tobě to nepřísluší. Spousta cizinců to zkouší, já ne. Je to vykrádání jejich kultury, všechno jsme jim vykradli a nyní i jejich duševní vlastnictví a udělali jsme z toho kšeft. Z drog máme kšeft, protože my jsme požitkáři a chceme si jen užívat. Nemůžeme pochopit pravou přítomnost a používání drog. Vůbec nechápeme, že je to součást duchovní výchovy. Já četl několik odborných pojednání a dočetl jsem se, že všechny ty moudré knihy knih – ať už je to talmud, korán, nebo bible – nejsou přípravou na život, ale na smrt.
* Kolika let se dožívají indiáni?
Do zhruba 14 let mají 30- až 40procentní úmrtnost. Ti ostatní už jsou pak pořád zdraví. Rozhodně neumírají ve třiceti nebo čtyřiceti, jak se traduje… Já se po desítkách let vrátil k indiánům a se všemi jsem se sešel! Těm, se kterými jsem kamarádil tenkrát, bylo kolem 70 let jako mně a všichni jsou zdravější než já. Jedí zdravé jídlo, ryby, ráno je uloví, za dvě hodiny je jedí, tapíra, maso, maniok… Všechno bio. Tam je to bio totiž po tisíce let. Mají čistý vzduch, nekontaminovanou vodu, nemají stres. My z bia udělali zase hlavně kšeft. My až padneme na hubu, sami sebe zničíme, oni přežijí. Pokud je nevyhubíme. Tam bude lidská banka, odkud opět vzejde život.
* Doktor je přítelem člověka, ale největším nepřítelem lidstva. Jak tomu mám rozumět?
Často se mě lidé ptají, jestli šaman léčí. Říkám, že léčí jen občas. Proč by léčil, když jsou všichni zdraví, že? Já jezdím k indiánům do Amazonie 45 let a vidím, jak to funguje. My si tady vytvořili posvátné krávy. Takzvanou demokracii, lidská práva, snižování dětské úmrtnosti… a spoustu dalších takových věcí. Myslíme si, že tak to má být. Ale proč? To jsou přeci věci, které jsme si vymysleli, ale vůbec nejsou přirozené. To jsou jen slova, slova, slova. Proč by to nemohlo být úplně jinak? To je začátek konce. Vlastní genofond zničíme tím, že se každého snažíme zachránit, protože máme málo dětí. Dřív i u nás bylo deset až 15 dětí a vydrželo to nejsilnější. Je to kruté, ano, ale amazonské indiány vychovává krutá příroda. My jsme vychováni judaistickou a křesťanskou filozofií a tam jsou otázky jinak postavené. Bohužel lidstvo tímto skončí.
* Proč jste si tak oblíbil právě indiány? Žil jste v mnoha kulturách…
Nevybral jsem si je náhodně. Postupem let mi docházelo, že žijí velice prostě. Nemají majetek, za ničím se neženou. Jsou soustředění na to, aby byli šťastní a veselí. Jsou spirituálně na výši, věří na spoustu věcí, které je posilují, a proto je jejich život pohodový, klidný. My se jim vysmíváme, že žijí ze dne na den. Ano. Mají čas pozorovat přírodu. My ten čas nemáme. Jen pár vědců ji pozoruje, ale ostatním lidem ty souvislosti okolí a kosmu unikají. Já se vždycky na svých přednáškách ptám: Vážení přátelé, kolik znáte jménem hvězd či souhvězdí? Jen pár! Indiáni jich znají čtyři stovky. Umějí pojmenovat všechno. Patří to k jejich životu. Nejen louky, lesy, zahrady, ekologie, ze které se stalo politikum, nic jiného. Když já porovnávám naši a jejich civilizaci, zjišťuji, že jejich je přirozená a naše tak přízemní, nepřirozená.
* Abychom mohli být šťastni, nesmíme nic mít?
Takhle jsem to neřekl. Já jsem řekl, že oni nic nemají a ani nechtějí mít. Čím víc mám, tím víc mám problémů, tím víc se za něčím ženu. Je třeba být skromnější. My se ale vrháme do kolotoče ekonomiky, abychom měli víc a víc. Jsme jako myši ve válci – šlapeme a šlapeme a nemůžeme se zastavit. A zapomínáme být šťastní. A my si myslíme, že to štěstí můžeme mít, jedině když jsme bohatí. To je základní omyl naší civilizace.
* Nebojíte se, že vaše indiány zničíme tím, že jim ukážeme, co všechno mohou mít?
Ano. Samozřejmě všechny ty situace, třeba v Africe, jsou tragédie. Ale před mnoha a mnoha lety tam lidé byli v pohodě a byli šťastní. Ano, žili na hlíně jako ti amazonští indiáni, nic moc neměli, probíhaly tam místní boje a války, ale byli spokojení. Najednou jsme přišli my a začali jim říkat, co jim všechno chybí – a oni zjistili, že nic nemají, a začali být nešťastní. To je, jako když vyšel Adam s Evou z ráje. Teď se to pochopitelně obrací proti nám. A dobře nám tak. Protože my jsme chamtivci a chceme vydělávat všude a na všech.
* Když už jsme jim to udělali, neměli bychom je teď přijmout? Vy říkáte, že ne, že zničíme bělošský genofond…
Jinými slovy patří nám to. Co byla koloniální politika? Vykrádání kontinentů a Západ na tom zbohatl. A ten se s námi tenkrát nedělil. Takže my jsme se nenamočili, je to jeho vina. Západ to tak necítí, ale holt dějiny se točí a třeba lidé z jiných kontinentů budou pro změnu kolonizovat nás. My se s tím svezeme, protože jsme v EU.
* Vaše teze o zničení bílého genofondu pobouřily kolegy z vědeckých ústavů. Dokonce vás nazvali nacistou…
Jistě, a taky Mengelem a podobně. Ale jasně, oni musejí získávat peníze z EU, žijí z různých tendrů a podpor. Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Já je chápu a nemám jim jejich ostrá slova za zlé. Kamarádi i z vysokých akademických postů jsou na mé straně, ale jen mezi čtyřma očima. Já si můžu kecat, jak chci, nejsem nikým placený… Co je to současná korektní politika? No lhaní. Když se bojím říct někomu pravdu, budu mu říkat korektně nepravdu. V politice se musí chlácholit, aby se lidé nepobouřili. Podobně jako když letadlo padá, říkají stevardky, že se nic neděje. Aby nevznikla panika. Takže aby nevznikla panika v Evropě, mažou nám med kolem huby.
* Vy říkáte, že nás imigranti budou nenávidět, že integrace do naší společnosti nemůže fungovat. Proč?
Jistěže ano. Vidíme to na konkrétních případech ve Francii. První generace, řekněme, je vděčná, že je na tom líp než dřív, ale ta druhá a třetí bude vždycky marginalizovaná – mimo pár schopných jedinců – a tam začnou problémy. A proto vždycky budou proti nám.
* Takže se kultury míchat nedají?
To jsou tisíce let vývoje. Nemůžeme člověka, který je vychovaný nějak svými tradicemi, zvyky, vírou změnit. Teď jsou údajně někde ve Švédsku kurzy pro muslimy, jak se chovat k ženám. To si myslí, že oni během kurzu změní svoje tisícileté zvyky? To je nesmysl.
* A není možné, že s menším počtem uprchlíků by to mohlo fungovat?
Ale to já všude píšu a přednáším. Ano, s menším počtem ano. Je to o přizpůsobení se. Vždyť i já se těm indiánům musel přizpůsobit. Já tam nemohl tahat konzervy vepřového. Přede mnou tam byla výprava z Německa a ti se tam štítili jíst jejich jídlo, že prý mají špinavé misky. Vytáhli si svoje a náčelník je vyhnal domů. Já přišel s pokorou a přizpůsobil se. Proto mě přijali a proto mě mají rádi. Kdybych byl nabubřelý běloch, jako jsou tihle nabubřelí muslimové, co jen natahují ruce – živte nás, tak by mě nepřijali. Ale mě přijali černoši v brazilském Salvadoru i muslimové. Já žil i v Íránu, jezdil jsem do muslimské vesnice a bylo to super. Já uznávám všechny víry. Všechno má ale své místo. Vzniklo to na základě životního prostředí, které determinuje kulturu, a daná kultura vznikla z něčeho. Na základě životního prostředí. To jsou tisícileté vývojové stupně, fenomény a ty nemůžeme změnit jen tak a v takovém návalu.
* Takže integrace ano, ale pouze ve velmi omezené míře?
Ano, když přijde tisíc migrantů, tak se propojí, přizpůsobí, integrují. Nemají ten tlak davů vlastní kultury v zádech. A pro nás je to vítaná očista krve, přínos nových invencí, myšlenek. Já dávám příklad Lejly Abbasové. Super! Ale když těch Lejl přijde deset tisíc najednou, už to začíná být problematičtější. Oni přeci navíc přicházejí do země pohanských psů. Jak by nás mohli mít rádi? Ke křesťanským Syřanům máme blíž a i ta integrace bude přirozeně lepší.
* Jeden recept asi neexistuje…
Myslíme si, že penězi se všechno vyřeší. Že to zaplácneme. Ale kulturní věci se nedají uplatit. To jsou vlastně duchovní záležitosti, ty obřady a rituály, ale my na to kašleme, myslíme si, že ekonomika to zvládne. Řekneme si: Vyrobíme tisíc perfektních aut. A vyrobíme je. To ano, ale nemůžeme vyrobit tisíc integrovaných muslimů. I když si to evropští politici myslí. Ale kdoví, co je za tím? U nás totiž nic není transparentní.
* Vy jste se do Amazonie k indiánům, kteří vás adoptovali, vracel po 26 letech. Jak se indiáni pod vlivem mobilů, antibiotik, motorek a traktorů změnili?
Už mají mobily, televize a další naše vymoženosti. Mladí mohou odejít do měst, když chtějí. Ale proč by to dělali? Vždyť by tam z nich byli jen kriminálníci a prostitutky zneužívané bělochy. Tam nemají šanci uspět. U kmene mého náčelníka Aritany je situace vynikající. Má obrovskou přirozenou autoritu a vysvětluje jim to. Co jim u jejich kmene chybí? Nic. Loví, baví se, pracují tak akorát, nijak zvlášť tvrdě, mají spousty žen, tance, zápasy…
* O čem se indiáni běžně baví?
Oni jsou strašně ukecaní mezi sebou, ve styku s cizinci naopak velmi uzavření. Já jsem si zprvu myslel, že se vzletně baví o bitvách, o kosmu… Ale ne. Od rána do večera se chlapi baví o ženských: kde, kdo s kým, proč… Tisíce let stejné téma. Ženské naopak o chlapech. Tohle je základ existence. Kdyby si neustále nepovídali o vztazích, o sexu, vyhynuli by. Tam se musí pořád rodit.
* Jak si indiáni vybírají manželky? Mohou mít indiáni tolik žen, kolik uživí?
Ano, ale musejí se o ně starat. Jeden starší náčelník mi říkal, že v poslední době mají ti kluci jen jednu, protože nejsou tak schopní, jako byli ti starší.
* Proč indiáni odmítají moderní léčbu, přestože je pro ně už dostupná?
Když jsem tam zachránil starého indiána, který už umíral – dal jsem mu antibiotika –, odsoudil mě šaman k ostrakizaci. Neměl jsem to dělat. Když má umřít, tak ať umře a basta. Já šamana vlastně pokořil, snížil jeho autoritu. Člověk se musí starat sám o sebe. Neexistuje tam LDN, oni vydrží hodně. Mojí adoptivní matce Airice je 90 let. A našel jsem ji na poli. Vidím sedmdesátiletého poloslepého indiána, který jde, a jeho děti mu nepomůžou. Já to prožil na vlastní kůži. Namohl jsem si tam záda a nikdo mi nepomohl.
* To je také přirozené?
Je to tak správně. To je magie slova. Slovo je mocná čarodějka. Kdyby se mnou mluvili jako s nemocným, nemoc by jen podporovali. To, že se mnou jednali jako se zdravým, je obrovská podpora. Žádná lítost. Ta problémy jen prohlubuje. Máme nemocnou společnost v úpadku. Podívejte se, co máme. Máme chytré mobily, auta, pokrok, pokrok, pokrok, pokrok… Ale pokrokem spějeme k záhubě. O tom se neradi bavíme, protože neradi slyšíme o smrti. Jenže společnost roste, aby zemřela. Můj přítel, stařešina Germán z kmene Jekwana to řekl nádherně, když pozoroval skupiny indiánských mladíků, jak se ožírají pivem a potácejí se: „Ti jsou ztraceni!“ Zkusme nebýt ztraceni. A jako člověk, aby žil dlouho, musí žít zdravě, i naše civilizace, aby ještě chvíli vydržela, měla by žít zdravě. To znamená: zpomalme tempo ekonomického růstu vedoucí ke konci. Třeba tím, že nebudeme podléhat reklamě a kupovat vše, co vidíme. Pokusme se něco nemít.
Myslíme si, že smrt není součástí života. A to je velký omyl. Smrt je součástí života, je vyvrcholení života, je to vlastně jeho cíl. Ano, smrt je naším cílem. Co je to současná korektní politika? No lhaní. Když se bojím říct někomu pravdu, budu mu říkat korektně nepravdu. V politice se musí chlácholit, aby se lidé nepobouřili.
O autorovi| Hana Boříková, borikova@mf.cz
