Lídrem tuzemského trhu stavebního spoření je za prvních šest měsíců letošního roku Českomoravská stavební spořitelna (ČMSS). Na nově uzavřených smlouvách se podílela 36,7 procenta. ČMSS patří do skupiny Československé banky, která drží 55 procent jejího základního jmění. Zbylých 45 procent ovládá evropská jednička Bausparkasse Schwäbisch Hall. ČMSS je přitom s více než dvěma miliony klientů nejen jedničkou českého trhu, ale podle počtu uzavřených smluv i druhou největší evropskou stavební spořitelnou. Marketingový ředitel ČMSS Rostislav Trávníček (37) s týdeníkem EURO hovořil o vývoji na trhu stavebního spoření, stavu českého bytového fondu a cykloturistice.
EURO: Stavební spoření má v současnosti v Česku uzavřeno asi šest milionů klientů. Jaký očekáváte další vývoj?
TRÁVNÍČEK: Výsledky za letošní první pololetí naznačují, že trh začíná být nasycený. Nově se uzavřelo necelých 273 tisíc smluv, což odpovídá 47,5 miliardy korun. Penetrace přesahující 60 procent obyvatelstva se přitom ukázala jako hranice i v Rakousku a Německu, odkud stavební spoření pochází. K rozmachu tohoto druhu spoření přispěl hlavně loňský rok, kdy přibylo 2,5 milionu nových smluv. To souviselo se změnou zákona o stavebním spoření. Nerozhodnutí klienti chtěli využít vyšších státních příspěvků.
EURO: Co by mělo přitáhnout nové zájemce?
TRÁVNÍČEK: Přicházejí jednak kvůli úvěrům a jednak kvůli zhodnocení, které je u stavebního spoření stále největší – asi 6,9 procenta. Penzijní fondy je nabízejí do výše 4,5 procenta a termínované vklady ještě výrazně méně.
EURO: Poskytování úvěrů v minulosti u stavebních spořitelen nepatřilo k nejvyhledávanějším produktům…
TRÁVNÍČEK: V posledních dvou letech však došlo k výraznému zvýšení zájmu. V roce 2002 uzavřela ČMSS úvěrové případy v hodnotě 8,8 miliardy, loni to bylo 17,6 miliardy. To představuje více než stoprocentní nárůst. Za prvních šest měsíců letošního roku jsme dosáhli na úvěry za devět miliard. Celkově šest domácích stavebních spořitelen půjčilo v prvním pololetí 81 tisícům klientů více než 17,4 miliardy korun.
EURO: Do čeho zákazníci investují peníze z úvěrů nejčastěji?
TRÁVNÍČEK: U ČMSS vedou s 36 procenty modernizace a rekonstrukce, následuje koupě starší nemovitosti s 31 procenty a s 24 procenty pořízení nového bytu nebo rodinného domku. Zbylých devět procent tvoří ostatní případy v oblasti bydlení. Podobná struktura se objevuje také u ostatních stavebních spořitelen.
EURO: Alternativou úvěrů jsou hypotéky. Jak odoláváte jejich masivnímu nástupu?
TRÁVNÍČEK: Příčinou dynamičtějšího růstu hypoték jsou zejména příznivé úrokové sazby, ale ty již dosáhly svého dna a po krocích České národní banky se začínají zvedat. Průměrné zvýšení úrokových sazeb hypotečních úvěrů činilo v uplynulých dnech asi 0,5 procenta. Přitom se dosud průměrný úrok u hypoték pohyboval pod pět procent podobně jako u úvěrů ze stavebního spoření. Hypoteční banky se však dostaly na tyto úroky krátkodobými fixacemi, což fungovalo jako významný marketingový tahák. Stavební spořitelny zato mohou poskytovat pevnou sazbu na celou dobu splácení úvěru.
EURO: Jaký je stav tuzemského bytového fondu?
TRÁVNÍČEK: Velmi špatný. Například podíl budov postavených před rokem 1945 činí asi 42 procent bytového fondu, zatímco v Německu, Rakousku či Itálii to je asi 29 procent. Problémem není pouze jeho zastaralost, ale také počet bytů, kde je situace obdobná. Trvale obydlených bytů na tisíc obyvatel je v Česku pouze 372, v sousedním Německu 445. Aby došlo k dorovnání rozdílu mezi oběma zeměmi, bylo by třeba v Česku postavit asi 630 tisíc bytů. To při výstavbě ve výši asi 36 tisíc bytů ročně, což odpovídá letošnímu počtu zahájených bytů, zabere přibližně osmnáct let. Lépe na tom je i Maďarsko s 405 byty na tisíc obyvatel, hůře naopak Polsko s 306 byty. Zastaralost bytového fondu odráží i vnímání lidí – 55 procent obyvatel Česka cítí potřebu investovat do renovace bydlení. Přitom k zajištění vyrovnaného stavu na trhu bydlení, tedy aby byty neubývaly, by bylo třeba ročně dokončit padesát tisíc bytů. Loni to bylo však jen něco přes 27 tisíc.
EURO: Česká vláda přijala národní strategii cyklistické dopravy. Považujete podporu tomuto druhu dopravy za dostatečnou?
TRÁVNÍČEK: Mám zkušenosti ze studia v Belgii, kde je kolo normální dopravní prostředek a ve všech městech včetně těch nejmenších jsou cyklostezky. A to neznamená, že se část silnice označí jako cyklostezka, jako je tomu často u nás. V Česku bohužel situace není dobrá. Například v Praze a okolí cyklostezky prakticky neexistují. Přesto jsou regiony, jako je Národní park Podyjí, Lednicko-valtický areál či Šumava, které kvalitní infrastrukturou pro cyklistiku disponují. Ale pořád je to strašně málo. Přitom tento druh dopravy napomáhá i rozvoji místní ekonomiky. Například na jižní Moravě se počet turistů na cyklostezkách každoročně zvyšuje a kromě Čechů tam potkáte i Rakušany, Holanďany a další národnosti.
