Nikolaus Seiwald
Ke změně na postu obchodního rady Rakouské republiky pro Česko došlo počátkem července. Michaela Angerera nahradil po osmi letech Nikolaus Seiwald, který do Prahy zamířil ze stejné pozice v Abú Dhabi. Seiwald, absolvent vídeňské Vysoké školy zahraničního obchodu, je zkušeným diplomatem – kromě Spojených arabských emirátů zastupoval rakouské zájmy v někdejší Jugoslávii, Sovětském svazu, Indii a Zimbabwe. Týdeník EURO hovořil s Nikolausem Seiwaldem o jeho působení v Emirátech, vývoji ekonomických vztahů mezi Českou republikou Rakouskem a světové energetické krizi.
EURO: Strávil jste sedm let v Abú Dhabi. Jak se zde prosazují rakouské společnosti? SEIWALD: Emiráty se těší silnému ekonomickému růstu, ten dosahuje ročně až osmi procent. Když jsem do Abú Dhabi přišel, působilo zde jen čtrnáct rakouských firem, nyní je to přes sedmdesát. Objem našeho exportu se během sedmi let ztrojnásobil a SAE se staly nejdůležitějším rakouským obchodním partnerem na Blízkém východě. Ročně se zde proinvestuje až sto miliard dolarů, rakouské podniky získaly dobrou pozici například v dodávkách aut a stavební výrobě. Na tamním stavebním boomu se podílíme hlavně dodávkami stavebních materiálů a technologií. Arabští zákazníci mají jedno specifikum – skvěle se zde prodává vše, co se třpytí, tedy zejména sklo využívané při vybavování interiérů nově stavěných budov. Významným dodavatelem skla jsou rakouské firmy, při těchto zakázkách kooperujeme s českým sklárnami a české sklo často tvoří většinu dodávky.
EURO: Znamená to tedy, že po značně hektickém působení v SAE jste si vybral Prahu jako klidnější destinaci? SEIWALD: Rozhodně ne. Česko je v rakouské obchodní diplomacii známo jako navýsost aktivní a náročná pozice. Někteří kolegové pozici v Praze dokonce odmítli, zdálo se jim, že práce je zde až přespříliš. HDP České republiky roste ročně téměř o sedm procent a já mám rád výzvy, takže jsem nabídku přijal. V Česku má nyní zastoupení přes 2500 rakouských firem a vzájemný obchod každoročně roste. Během prvních pěti měsíců tohoto roku se rakouský export zvýšil o 8,8 procenta, naopak český vývoz do Rakouska poklesl o 6,6 procenta. To je ale zřejmě jen dočasný výkyv – objem vzájemného exportu a importu je dlouhodobě vyrovnaný. Od roku 1999 existoval určitý přebytek na české straně, letos se bilance zřejmě vyrovná a ročně lze počítat se zvyšováním vzájemného obchodu o asi pět procent.
EURO: Jste v Česku teprve krátce. Už víte, co bude prioritou vaší mise? SEIWALD: Hlavní důraz budu klást na propagaci těsnější spolupráce českých a rakouských firem. Také se zaměříme na posílení pozice rakouských společností jako dodavatelů technologií na zlepšení životního prostředí. Zde je Rakouská republika v Evropě na špici, máme jedny z nejčistších řek v Evropě a jezera s pitnou vodou. Navíc do této oblasti do Česka poplynou každoročně stamiliony eur z evropských fondů. Z Arábie mám zkušenost, že základem rozvoje obchodu je kvalitní síť kontaktů. Data, informace najdete na internetu. Co tam nenajdete, jsou ty správné kontakty a osobní vztahy, jež jsou pro úspěšné podnikání nesmírně důležité. Proto chceme rozšířit počet setkání rakouských a českých podnikatelů na výstavách výrobků a dodavatelských veletrzích. Již nyní má Česko s 25 takovými akcemi ročně mezi středoevropskými zeměmi primát. Přesto každý rok přidáme dva až tři nové projekty.
EURO: Rakousko je v Česku silně zastoupeno v pojišťovnictví a bankovnictví. Bude tento trend pokračovat? SEIWALD: Určitě. Existuje řada středních a menších finančních ústavů, zejména ze západních spolkových zemích, které mohou do Česka přijít. Při jednáních v Tyrolsku, Štýrsku a Vorarlbersku jsem zaznamenal ze strany místních finančních domů velký zájem o vstup na zdejší trh. Zájem se však neomezuje jen na finančnictví, firmy zvažující podnikání ve vaší zemi působí v mnoha oborech. Předpokládám, že místo současných zmiňovaných 2500 zastoupení jich může být brzy až 2800 – každoročně asi o sto více. Sdíleli jsme totiž dlouhá století stejný školský systém, díky tomu nabídka českých pracovníků dobře koresponduje s potřebami rakouských zaměstnavatelů. V Česku lze navíc vyrábět a podnikat výrazně jednodušeji než v tradičních outsourcingových zemích, jako jsou Čína a Indie. Rozdíly v mentalitě jsou daleko menší a navíc zde dokážeme dosahovat vysoké kvality.
EURO: Svět čelí energetické krizi. Hledají Česko a Rakousko nějaká společná řešení? SEIWALD: Kontakty mezi českými a rakouskými producenty energie existují i na mezivládní úrovni. Když se Rakousko vzdalo jaderné energie, zkouší jiné cesty. Orientujeme se na alternativní paliva, jako je tvrdé dřevo, které je dnes levnější než ropa. Již nyní vytápíme celé vesnice teplem získávaným centralizovaným spalování dřevěných briket. Obnovitelné zdroje používáme i při výrobě pohonných hmot, povinný podíl extraktu ze sóji či řepky činí dvanáct procent. Dříve bylo nutné produkci bionafty dotovat, to teď již neplatí. Naopak prostředky se vracejí, hranice návratnosti leží přibližně u 30 dolarů za barel.
