Historicky poprvé, co prezident Václav Klaus udílí vyznamenání u příležitosti vzniku československého státu, byli letos mezi oceněnými i dva podnikatelé.
Jedním z nich je majitel nejstarší tuzemské firmy – Podzimek a synové. „Není to moje osobní vyznamenání, ale bez patosu je to ocenění celé rodiny a všech pracovníků kolem mne,“ míní Josef Podzimek.
Jste autorem mnoha patentů pro vodohospodářské stavby, ale státní vyznamenání Za zásluhy o stát vám patří jako spolumajiteli stavební firmy Podzimek a synové, která vznikla v Třešti před 112 roky. Původně se ale jmenovala jinak…
Josef Podzimek, stavitel a místopřísežný znalec, před znárodněním Podzimek a syn – což byl můj dědeček a tatínek. Po restituci jsem v duchu tehdejších názvů navrhoval jméno Postav (Podzimek – stavebnictví), ale syn Jan, který byl tenkrát ve Spojených státech, tvrdil, že mu to připomíná spíš oblast sexuologie, a tak obě jeho babičky navrhly, abychom se vrátili k původnímu názvu. Nakonec jsme se dohodli na Podzimek a synové. Přestože se náš starší syn Jan před rokem nevrátil z lyžování v rakouských Alpách, už ten název samozřejmě zůstane.
Proč vy si nestěžujete, že vám ve firmě chybí lidé?
Tak to není. Pracovníků máme stále málo, ale povedlo se nám, aby se naši spolupracovníci cítili přirozenou součástí firmy. Historicky se to v této zemi povedlo Baťovi, kde jeho zaměstnanci, od vedení společnosti až po dělníky, považovali firmu za svoji a byli na ni pyšní. Nám se, doufám, podařilo totéž. Velkou zásluhu na tom mají moji synové – mladší Martin a starší Jan. Martin si vzal na starosti restituce, protože já na to tenkrát neměl čas, věnoval jsem se vodní cestě, a Jan byl na zkušené v USA a teprve po svém návratu převzal vedení firmy Podzimek a synové a dovedl ji k dnešnímu rozkvětu. A nyní pokračuje Martin.
Stále ale mluvíme o stavební firmě Podzimek a synové. Je pravda, že to je vlajková loď celého seskupení firem Podzimek, ale i v textu ocenění stojí: „Jeho firmy dnes úspěšně působí v oblasti stavebnictví, strojírenství, dřevovýrobě a obchodu“. Takže ocenění si zaslouží všechny firmy – od ředitelů po řadové spolupracovníky.
PODNIKATEL A MECENÁŠ
Letos jste také dostali cenu Nejlepší stavební podnik roku, na svém kontě máte pětkrát ocenění Stavba roku. Existuje objekt od vašich stavbařů, který nebyl oceněn, a přesto by si to podle vás zasloužil?
Jindřišská věž, která je stavařsky neopakovatelná. Ta byla na Stavbu roku jenom nominována.V této středověké nejvyšší pražské volně stojící zvonici, která nemá ani jeden úhel pravý, ani jednu stěnu svislou, bez oken, jež by bylo možné využít k dopravě materiálu, jsme udělali samonosnou železobetonovou konstrukci, rychlovýtah, klimatizaci a přitom dodrželi podmínky památkářů.
Pro laika bych řekl, že je to věž ve věži. Kdyby nějaký obr odnesl původní věž, zůstal by na místě stát jedenáctipodlažní věžák. To, co jsme postavili, se nikde nedotýká historické věže a je důkladně založeno pod základy historické zvonice. V žertu říkám památkářům, že až jim bude věž padat, ještě rádi se připojí k té naší. Když pražské arcibiskupství hledalo pro věž využití, zatoužil jsem ji mít a uzavřel smlouvu na 50 let. Proti své vůli jsme se stali mecenáši pražské kultury, protože se tam odehrávají výstavy, divadla a je zde nově instalována zvonkohra od zvonaře Petra Rudolfa Manouška. Ale ani na okamžik toho nelituji.
FIRMY SPJATÉ SE JMÉNEM JOSEF PODZIMEK
• V Třešti: Podzimek a synové, Strojírny Podzimek, Dřevovýroba Podzimek
• V Praze: P&S, PPPP, Podzimek reality, L’Ocelot, Vodní cesty, Jindřišská věž
• Roční obrat celkem: 1,2 mld. Kč
• Roční obrat firmy Podzimek a synové: 938 mil. Kč
Jak se neziskové aktivity snášejí s podnikáním?
Často se říká, že jediný důvod podnikání je zisk, což s těmito aktivitami nejde dohromady, nejsou komerčně zajímavé. Ale my věříme, že je také důležité, abychom se cítili dobře my i naši spolupracovníci. Je třeba oba postoje vyvážit, což děláme festivalem v Třešti, Jindřišskou věží a celou řadou dalších kulturních a sportovních aktivit. Například Strojírny Podzimek a P&S v rámci akce Praha 2000 – evropské město kultury postavily pro divadlo bratří Formanů divadelní loď Tajemství. Také plovoucí socha Kurta Gebauera u Národního divadla byla ze stejné „dílny“.
Když hovoříme o financích, myslíte, že se vašich firem dotkne světová krize?
Myslím, že to nebude zásadní problém, ale bude to obtížnější. Příliš mě to nebere a moc o tom nepřemýšlím. Protože mám rád aforismy, tak bych tady použil jeden od Napoleona: Odvaž se a pak se uvidí. Každý chce nyní vědět, jak to dopadne, chce mít jistotu, chce být o krok dál. Ono to fakt nejde. Nedá se o případné krizi přemýšlet, musí se pracovat a nějak ji překonat – přežít.
NOVÝM RODNÝM LISTEM JSEM ZMĚNIL TŘÍDNÍ PŮVOD
Žil jste s tím, že někdy dostanete firmu zpět? Věřili vaši rodiče, tak jako mnozí, že vláda komunistů nebude věčná?
Matka vzala rok 1948 jako řez, s nímž se nedá nic dělat, takže já absolutně s rodovým majetkem nepočítal. Matka nastoupila jako pomocná dělnice do fabriky a své děti, mne a mé dvě starší sestry, vedla k tomu, abychom vystudovali vysoké školy. Nikdy nevzpomínala, nevracela se zpět. Když došlo k restitucím, otec už nežil a já se ptal matky, které objekty jsou naše. Ona ani přesně nevěděla.
Měli jsme štěstí, že firma nezměnila profesi a nezměnila ani půdorys. Tak jak to vzali v roce 1948, tak to vypadalo v devadesátých letech, dokonce tam byl dál i stavební podnik, proto tvrdím, a Akademie věd to přiznává, že s největší pravděpodobností hraničící s jistotou jsme nejstarší česká stavební firma. Nikdy nezměnila zaměření a teď opět patří stejné rodině.
JOSEF PODZIMEK
Narodil se 28. května 1937. Vystudoval Fakultu inženýrského stavitelství v Praze, obor vodohospodářský. Profesní život spojil hlavně s organizací Labe – Vltava, která se později změnila na Povodí Vltavy. Se svými syny, Janem a Martinem, založil Strojírny Podzimek, P&S a.s., Dřevovýrobu Podzimek a další firmy. Jeho celoživotním hobby je propagace projektu evropského významu, vodního koridoru Dunaj – Odra – Labe, který by propojil Česko s Černým, Severním a Baltským mořem. K dalším koníčkům patří fotografování, které zúročil v knize Praha stověžatá, a cestování za technickými kuriozitami.
Je neuvěřitelné, že se vám s vaším buržoazním původem podařilo vystudovat vysokou školu.
V životě jsem měl mimořádné štěstí, setkal jsem se s řadou vynikajících lidí, kteří mi pomohli. Například než jsem šel na střední školu, tak třídní učitelka zazvonila doma a přinesla křestní list, kde stálo, že jsem synem velkoprůmyslníka, kmotr je velkoobchodník a tak dál. Navrhla, ať nechá maminka vystavit normální rodný list a slíbila, že mě pak doporučí na stavební průmyslovku. Tímto krokem se mi změnil třídní původ, stal jsem se synem pomocné dělnice a nočního hlídače. Tak jsem se dostal na střední i vysokou školu.
Měl jste asi vůbec štěstí na moudré ženy, maminkou počínaje a kterou konče?
S manželkou příští rok oslavíme zlatou svatbu. Opravdu si myslím, že rozhodující pro to, jak firmy fungují, jak jsou muži schopni se jim věnovat, jsou jejich ženy. I naše firmy vděčí za svoji prosperitu mojí ženě Haně a snachám Kateřině a Verunce. Jak firmy půjdou dál, záleží na ženách, protože muži potřebují mít zázemí. Při tolika firmách a záběru je logicky rodina ošizena.
MOJE SRDCE BIJE PRO PRŮPLAV DUNAJ – ODRA – LABE
Cenu jste získal za obnovení a seskupení firem Podzimek, ovšem značná část vašeho profesního života je spjata s vodohospodářskými stavbami a hlavně s Povodím Vltavy. Prosazujete dokonce propojení Dunaje, Odry a Labe.
Dokonce jsem spoluzakládal a působil jako generální ředitel firmy Ekotrans Moravia, která měla ve stanovách za hlavní úkol propagaci a realizaci této vodní cesty. Pak došlo k restitucím a nyní, když firmy běží, mám čas se vrátit ke své lásce a dále pracovat na myšlence, o níž hovořil již Karel IV. Velkým zastáncem a propagátorem průplavu Dunaj – Odra – Labe byl i Tomáš Baťa. Jeho výstavba byla zákonem schválena v roce 1901 s dobou realizace 1904 až 1924. Následovaly dvě světové války a bolševik. Já se teď snažím myšlenku alespoň udržet nad vodou a ochránit území v trase vodního koridoru.
Věříte, že je šance uskutečnit tuto křižovatku tří moří?
Hluboce tomu věřím. Jestli se to pohřbí, tak je to největší zločin na této republice. Jsme jediná země Evropské unie, která není buď přímo, nebo moderní vodní cestou nepřímo spojená s mořem. Přitom držíme v ruce klíč k Evropě – Moravskou bránu, nejnižší místo na rozvodí Dunaje a Odry. Doprava tvoří u každého zboží až 40 procent konečné ceny, lodní doprava je nejekonomičtější, nejekologičtější, a my se vlastní malostí dostáváme do izolace. Je škoda, že se po stu letech hroutíme a tvrdíme, že je to moc náročné, gigantické dílo. Karla Peijs, koordinátorka Evropské komise pro vodní cesty, v úvodu knihy Křižovatka tří moří tvrdí, že by bylo rozumné začít již nyní s přípravou tohoto záměru a zajistit jeho realizaci v nejkratším možném termínu.
Jaká by byla cena a návratnost tohoto vodního díla?
Osm miliard euro by stála výstavba s tím, že peníze by už přinášela v průběhu výstavby, která se odhaduje na 27 až 35 let. K návratnosti nákladů vložených do realizace a provozu by došlo už tři roky před dokončením průplavu. Tvrdím, že by se Česko mělo alespoň pokusit zažádat až o 85 procent dotací z unijního Fondu soudržnosti na tento evropský projekt. Od roku 2013, kdy se staneme plnohodnotnou zemí Unie, budeme dostávat finance pouze na nadnárodní projekty a Dunaj – Odra – Labe je právě takové dílo s mezinárodním dosahem.
