Oživme spojení, žádá prezident Německé průmyslové a obchodní komory
Jak pojímá byznys věřící luterán a kritik německých politiků, jenž zároveň šéfuje rodinné firmě s ročním obratem 3,3 miliardy eur i Německé průmyslové a obchodní komoře (DIHK)? Nač mají vsadit české firmy, aby se uplatnily na trhu SRN? Je kancelář přežitkem? O tom promluvil v rozhovoru s týdeníkem EURO Ludwig Georg Braun, předseda správní rady společnosti B. Braun, která se zabývá výrobou a prodejem zdravotnických přístrojů a pomůcek. EURO: Německo je jedním z nejdůležitějších českých obchodních partnerů. Řekněte, nakolik se německé ekonomice daří? BRAUN: Německé hospodářství je v dobré kondici. Jako soukromý podnikatel bych řekl, že v uspokojivé. To je výsledek určitých nutných změn, které uskutečnila předchozí vláda v důsledku rozšiřování světového pracovního trhu a zostřené konkurence. Takzvaná Agenda 2010 Schröderova kabinetu směřovala správným směrem. Naopak musím říci, že současná vláda, jež sklízí plody změn, musí svoji užitečnost teprve prokázat. Zatím udělali i chybné kroky. Přitom s blížícími se parlamentními volbami v roce 2009 už nezbývá moc času, protože prosazení konfliktních opatření v Německu je otázkou až dvanácti měsíců. A rok před volbami nikdo zásadní opatření nedělá. Těch se tedy můžeme dočkat nanejvýš v prvním pololetí roku 2008, později už vzniknou jen kosmetické úpravy. EURO: Jaké jsou hlavní slabiny německého hospodářství?
BRAUN: SPD se nechá provokovat bývalým členem strany Oskarem Lafontainem a chybí jí odvaha bránit a propagovat úspěchy Schröderova kabinetu. Přitom snížení nezaměstnanosti bylo značné, počet lidí bez práce se v Německu snížil o 1,5 až 1,7 milionu na 3,3 milionu. V tak dobré situaci nebyl německý pracovní trh poslední dvě dekády. Příkladem problematického rozhodnutí je navrhovaná výše minimální mzdy, která zřejmě donutí firmy typu TNT nebo Deutsche Post propustit tisíce lidí, neboť jejich podnikatelský model by takové zvýšení nákladů neunesl.
EURO: Jak se vyvíjí spolupráce německých a českých firem? BRAUN: Pokud vím, je excelentní. Historicky máme mnoho společného. V Česku i v Německu existuje dlouhá průmyslová tradice. Podíváte-li se například do sousedního Saska, tam byly tradičními obory textilní a strojírenský průmysl stejně jako ve vaší zemi. Tato spojení, i když byla přerušena, lze znovu oživit. A k tomu také nyní dochází. Považuji za důležité vytvořit podobná spojení i v oblasti vzdělávání, zejména na úrovni vysokých škol. Lze třeba uvažovat o intenzivnější spolupráci mezi Technickou univerzitou v Drážďanech a Vysokým učením technickým v Brně. Vhodné by byly i preferenční dohody o výměně studentů či pedagogů mezi Českem, Bavorskem a Saskem. Na univerzitní úrovni hledá spolupráci i naše společnost B. Braun. Víte, zde mám rodinnou vzpomínku. Můj nejstarší bratr se v Praze v 60. letech účastnil výzkumů kolagenu. Bylo-li možné propojit úsilí vědců navzdory železné oponě, není důvod, proč by dnes neměla být spolupráce intenzivnější.
EURO: Přesvědčoval jste německé firmy, aby nečekaly na zlepšení podmínek v Německu a raději investovaly ve střední a východní Evropě. Učinily tak? BRAUN: Přesněji řečeno ještě před rozšířením EU jsem povzbuzoval německé podniky, aby využily šance, které jim rozšíření nabízelo. Aby byla firma na trhu úspěšná, musí tam být přítomna co nejdříve. Nemám přesnou statistiku, ale určitě do ČR i dalších zemí přišla řada našich menších firem. Nicméně nikdy jsem nechtěl, aby se zahraniční levnější síla využívala jako hrozba pro německé zaměstnance. Na druhé straně přemístění náročné výroby do země s nižším náklady na pracovní sílu může zvýšit konkurenceschopnost celé firmy a tím zachovat místa i v SRN. Rozšíření nabízí šance i českým podnikům. Mají-li dobré nápady a kvalitu, určitě mají na německém trhu šanci.
EURO: Hovořil jste o Sasku a Bavorsku. Je Česko atraktivní i pro vzdálenější firmy ze severního Německa? BRAUN: Samozřejmě že firmy z příhraničních regionů to měly lehčí. Ale i investoři ze severu si našli cestu. Příkladem je právě B. Braun. Nicméně je pravda, že severoněmecké společnosti nejdříve směřovaly do Polska. Investiční aktivita německých podniků v jednotlivých zemích střední a východní Evropy souvisí i s globálním vývojem v té které branži. Příkladem je třeba výroba nábytku, která se kvůli snižování nákladů postupně přesunula z ČR do Polska a dnes směřuje dále na východ. Ještě dramatičtější vývoj prodělal textilní průmysl.
EURO: Které sektory české ekonomiky jsou pro německé firmy zajímavé? BRAUN: Rozhodně strojírenství či nástrojařství. Opět se vracíme k tradičním oborům, v nichž byla vaše země dobrá. Jen je třeba propojit historickou zkušenost s moderní technikou. Pak můžete úspěšně vyrábět třeba i průmyslové roboty. Jsem přesvědčen, že právě z důvodu tradice zamířilo do ČR hodně německých středně velkých firem.
EURO: Někteří experti tvrdí, že Česko je na průmyslu příliš závislé… BRAUN: I v Německu znějí podobné hlasy. Ovšem vyšší podíl služeb na hrubém domácím produktu nelze nařídit. Po službách se musí vytvořit poptávka, což může souviset s výměnou generací. Že by si někdo kupoval některé jednoduché služby jako praní nebo čištění oděvů, nebylo v SRN ještě před dvaceti lety běžné. Dříve takové věci vnímaly ženy jako svou úlohu a představa, že by si nechaly vyprat, nebyla společensky úplně přijatelná. Podobně se vyvíjí poskytování služeb firmám, takzvaný outsourcing, kdy řada společností nakupuje původně vlastními silami prováděné činnosti od externích dodavatelů.
EURO: A daří se v Německu zvyšovat podíl služeb? BRAUN: Jak jsem již řekl, poptávka po službách musí vzniknout přirozeně. Inspirovat se tím, co funguje, lze například v Americe, jež je zemí služeb. Velkou podporou pro další expanzi služeb je internet, který umožňuje služby digitalizovat a také často využívat on-line. Na druhé straně internet může opakování některých typů nápadů omezovat. Například nemá smysl pokoušet se postavit nový „Google“. Ten sektor je již obsazen s takovou dominancí, že by opakování nápadu stálo příliš. Naopak zkušenosti ze služeb místního rozsahu lze úspěšně přenášet mezi trhy.
EURO: Od trhu služeb přejděme k trhu práce. Německo omezuje možnosti Čechů pracovat v Německu. Je to správné? BRAUN: Rozhodně ne. To bylo bohužel čistě politické rozhodnutí. Osobně jsem zastáncem otevření trhu práce a mám pocit, že německá ekonomika další ochranu nepotřebuje. Ustrašení politikové chtěli mít argument pro voliče, kteří se obávají, že jim Čechové či jiné národnosti vezmou práci. To je nesmysl. Kdo chce v Německu pracovat, práci najde. A tedy i Čech, ale zároveň musí akceptovat naše podmínky. Nemůžete bydlet v Česku, žít za české ceny a pracovat v SRN. To může fungovat poblíž hranic, ale právě příhraniční regiony se přizpůsobují nejrychleji.
EURO: Mluvíte o příhraničí. Vyskytly se obavy, že otevření schengenského prostoru poškodí v místě podnikající menší německé a rakouské firmy. Může to nastat? BRAUN: Myslím, že ne. Cenové úrovně se na obou stranách hranic rychle vyrovnají. A když bude mít český obchod lepší nabídku, není důvod, proč tam nejít. Německá prodejna bude muset přemýšlet, jak přilákat zákazníky zpět.
EURO: Jste představitelem hospodářské komory. Mají takové instituce místo v moderní ekonomice? BRAUN: Ano. Když se nějaké firmy snaží formou lobbismu prosadit své zájmy, malé firmy jsou ve zřejmé nevýhodě a velké korporace mohou prosazovat zájmy na úkor menších. Proto jsem zastáncem povinného členství v hospodářské komoře, neboť tak můžeme zastupovat zájmy celého německého hospodářství. Působení je pak vyrovnanější, nejedná se o zájmy jedné branže či skupiny podniků. To je rozdíl proti oborovým svazům, kde se vliv členských společností řídí dle jejich velikosti a výše příspěvků. Proto má každý člen DIHK pouze jeden hlas a všechny hlasy mají stejnou váhu, ač se členské příspěvky liší.
EURO: K byznysu: kdysi jste prohlásil, že se na vývoj cen akcií na burze klade přílišný důraz… BRAUN: Burzy často ohodnocují výkon firmy směrem dopředu. Kdo ale může předvídat budoucnost? Dříve finanční trhy reagovaly až po vyhlášení výsledků či jiných významných změn. Dnes je ale svět natolik transparentní, že se analytici snaží ještě před oznámením výsledků zjistit, jak se kótované firmě daří. A na domněnky, které nemusí vždy odpovídat realitě, se klade přehnaný důraz. Kapitálové trhy vytvářejí na management tlak, aby byly výsledky každého čtvrtletí naprosto perfektní. Manažeři veřejně obchodovaných firem jsou nuceni myslet v horizontu kvartálů, což omezuje manévrovací prostor a rozhodování. Když se jednou kurz vydá dolů, je obtížné trend zvrátit. Na druhé straně samozřejmě pravidelné ohlašování výsledků přináší vysokou míru transparentnosti. I management naší rodinné firmy B. Braun pravidelně reportuje. Nicméně nemusíme čísla veřejně obhajovat nebo okamžitě srovnávat s konkurencí. Toho jsme zproštěni a máme daleko více času na podnikání.
EURO: Vaše společnost má jednoho vlastníka – rodinu Braunů -, nicméně většinu světových korporací vlastní drobní investoři či různé fondy s minimálními podíly. BRAUN: Tento stav vnímám jako nebezpečný. Investiční společnosti záměrně drží podíly do pěti procent nebo do takové výše, která je nevystavuje riziku uskutečnit povinnou nabídku převzetí. Přitom některé firmy mají více takových akcionářů, jež jsou často majetkově propojeni a jednají ve shodě. Řada těchto investičních společností získává nepřiměřené výnosy a z firem - a jejich zaměstnanců - se stává hrací míč. S podniky se někdy zachází jako s produkty. Finanční investoři se mohou chovat nezodpovědně. Z čistě ekonomického pohledu nelze samozřejmě nic namítat, ale takový přístup absolutně neobstojí z etického pohledu. Navíc z národohospodářského hlediska mohou náklady působení investorů přesáhnout jejich přínos, proto se vlády snaží jejich působení často omezovat zákony.
EURO: Vy jste prý dokonce označil private equity fondy za „kobylky“. BRAUN: To nebylo mé vyjádření, tak je označují politici. Působení private equity fondů však není rozhodně jen negativní – existují i případy, kdy fondy pomohly ochránit firmy před platební neschopností a krachem. Dokážou provést rychlý obrat z červených do černých čísel a pak firmu dále prodávají strategickému investorovi.
EURO: Jaké výhody má vlastnictví rodinné firmy proti veřejně obchodovaným podnikům? BRAUN: Rodinná společnost má dlouhodobou perspektivu i stabilnější strukturu, nemůžete být totiž vystaveni skrze burzu převzetí ze strany akcionáře. Úspěch záleží především na tom, jak dokáže být rodina jednotná. Navíc rodinné firmy musejí více sázet na organický růst, což je i náš případ. Narozdíl od veřejně obchodovaných firem máme poněkud omezenější přístup k cizímu kapitálu, který si ony mohou opatřit na burze. Takové společnosti však často zjistí, že rostou hlavně akvizicemi a ne příliš organicky. My jsme poslední větší akvizici uskutečnili v roce 1997.
EURO: B. Braun praktikuje systém, při němž zaměstnanci nemají pevná pracovní místa a jejich zasedací pořádek se mění každodenně dle projektů. Platí to i pro nejvyšší management? BRAUN: Ano, ani já, ani zbytek vedení B. Braun nemá již pár let vlastní kanceláře. Koncept uplatňujeme i v dalších zemích včetně Česka. Chceme tím maximálně odbourat hierarchii, jež se v tradičním systému kanceláří vytváří.
EURO: Jste věřící křesťan, každý den zasíláte třiceti tisícům zaměstnanců krátké e-maily označené „Myšlenky dne“. Jak jde dohromady víra s manažerskými činy, například propouštěním? BRAUN: Nikdo nemůže garantovat úspěch. Vnímám však svou roli jako závazek vůči spolupracovníkům. A třeba propouštění může být projevem nutného přizpůsobení se vzniklé situaci. Přitom se však musíte snažit pomoci propuštěným lidem s obstaráním jiného místa. I proto, že své zaměstnance znáte lépe než nějaký dočasný poradce pro oblast lidských zdrojů. Pro mne jako křesťana je rovněž důležité postupovat eticky a s respektem vůči ostatním.
EURO: Běháte též maratony. Co vám sport dává? BRAUN: Hlavně dobrou kondici, lepší zvládnutí pracovní zátěže a možnost vyčistit si hlavu. Nesportujete-li osamoceně, dokážete se lépe uplatnit i ve společnosti dalších lidí. A právě absenci této schopnosti vidím jako velkou budoucí hrozbu. Dnes děti „chatují“ nebo hrají hry s lidmi z druhého konce světa, o nichž nic nevědí. Tím se značně omezují jejich sociální dovednosti; s některými komunikujete denně a nic o nich nevíte! To považuji za špatné, a proto i firma B. Braun podporuje vytváření komunit, které pomocí sportu posilují zejména u mladých sociální chování.
CV:
Ludwig Georg Braun (64)
V roce 1963 maturoval v německém Melsungenu. Následovala praxe v Deutsche Bank, poté pracoval ve Velké Británii a USA a v letech 1968 až 1971 řídil farmaceutickou společnost Laboratorios Americanos v Brazílii. V roce 1972 se stal členem vedení firmy B. Braun, pět let nato byl jmenován předsedou správní rady. Od roku 2001 je prezidentem Německé průmyslové a obchodní komory (DIHK). Je zastáncem liberalizace německé ekonomiky. Kvůli svým postojům se dostal do sporu s politickou stranou SPD, která jeho povzbuzování německých firem k investicím ve střední a východní Evropě označila za nevlastenecké a nezodpovědné. Roku 2001 získal čestný doktorát na Universität Freiburg a v roce 2006 titul profesora od spolkové země Hesensko.
L. G. Braun je věřícím luteránem. Je ženatý, má pět dětí.
