Časy, kdy Česko platilo za levnou montovnu plnou dělníků u pásu, jsou dávno pryč. S tím, jak se platy v tuzemsku pomalu dotahují k evropskému průměru, se zde Němci rozhlížejí spíše po kvalifikované pracovní síle a investorech. Již jen vzhledem k velikosti německého trhu by se měl do hry zapojit také český kapitál, který donedávna platil za zcela marginální. České investice jsou u našich západních sousedů stejně vítané jako pracovní síla. „Možnost volně si hledat zaměstnání je šancí pro celé německé hospodářství,“ říká k nedávnému otevření pracovního trhu Philipp Rösler, politik Svobodné demokratické strany (FDP), který krátce po svém nástupu do funkce spolkového ministra hospodářství poskytl týdeníku Euro rozhovor prostřednictvím e-mailu.
EURO: Když byli nedávno na návštěvě v Praze ministři hospodářství Bavorska a Saska, lákali i české investory. Do kterých oblastí by čeští podnikatelé měli v Německu investovat?
Statistiky říkají, že v česko-německém obchodě dominují automobily a automobilové díly, stroje, elektrotechnika a elektronika. Jestli ale investovat do té které branže a obzvlášť v regionech sousedících s Českem, musejí zvážit sami investoři. Aktuální studie nicméně dokládají, že Německo je z hlediska investic nejlepší adresou v Evropě. Přesvědčivým argumentem není jen hospodářská stabilita – případné investory láká také velikost trhu. Kromě toho je Německo velmi dobře začleněno do světového hospodářství, takže firmy mohou profitovat ze stálé výměny vědomostí, výrobků a odborných sil uvnitř jediného velkého světového společenství.
EURO: Třetina českého exportu míří za německé hranice. Nakolik je naopak český trh atraktivní pro německé firmy?
Loni náleželo Česko mezi šest zemí EU, které v zahraničním obchodě s Německem docílily přebytku. Ještě v roce 2008 ale importy z Německa české vývozy do Spolkové republiky převážily. Německo se tedy po krizi stalo atraktivním odbytištěm českých výrobků. Platí to i naopak – Česko je lákavým trhem i pro naše firmy. V regionu střední a východní Evropy je Česko hned za Polskem – ale přitom ještě před Ruskem – na druhé pozici a celosvětově obsazuje dvanáctou příčku. Vaše země má dlouhou průmyslovou tradici a zůstává pro investory samozřejmě zajímavá.
EURO: Prvního května padly poslední bariéry pro zaměstnávání lidí z východní Evropy. Zejména stavební firmy a odbory ale mají obavy, že to povede k cenovému dumpingu. Má důvody k obavám i spolková vláda?
Volný pohyb pracovních sil je pro nás důležitou součástí hospodářské integrace Evropy. Osobně vidím volný pohyb pracovníků jako šanci pro německé hospodářství, protože tímto mechanismem je možné zajistit si kvalifikovanou pracovní sílu, a tím i posílit naši konkurenceschopnost. Také například Ústav pro pracovní trh a výzkum povolání (IAB) předpovídá, že hospodářský efekt volného pohybu bude pozitivní. Zároveň ale bedlivě sledujeme další vývoj.
EURO: Japonská jaderná katastrofa vyvolala v Německu rychlou reakci – vláda se rozhodla odstavit několik atomových reaktorů od sítě. Znamená to, že éra atomu v Německu končí?
Cíl spolkové vlády je obsažen v našem energetickém konceptu: chceme postupně opustit jadernou energii jako přechodnou technologii, a pokud možno co nejrychleji přejít do éry obnovitelné energie. To je strategický směr, který nám vytyčil kompas naší budoucí energetické politiky.
Jaderná katastrofa v Japonsku představuje pro Německo přelomový okamžik. Energetické otázky je třeba zvažovat komplexně. Pokud budeme chtít jadernou energii opustit rychleji, musíme k tomu mít odpovídající předpoklady. Například musíme urychlit výstavbu distribučních sítí – a to i v přeshraničním měřítku. Pro obnovitelné energie potřebujeme vybudovat nové skladovací technologie. Do celkové koncepce náleží také opatření, kterými jsou energetická výkonnost, úspora proudu díky využití inteligentních sítí nebo úspora tepla v budovách. A nesmíme zapomínat ani na evropskou dimenzi této debaty. Je určitě dobře, když Brusel vyžaduje transparentní prověření rizik a bezpečnosti všech jaderných elektráren v EU.
EURO: Takže se domníváte, že Německo se po roce 2021 obejde bez jaderné energie, jak to kdysi plánovala koaliční vláda sociálních demokratů a zelených pod vedením Gerharda Schrödera?
Především je třeba jednat na základě faktů. Prvním krokem jsou právě bezpečnostní prověrky, teprve pak je možné něco podnikat. Naším cílem je, aby Německo i v budoucnu mělo bezpečnou a hospodářsky únosnou energii, která ale zároveň bude ekologická.
EURO: Zelené energie se stále dotují. Státní příspěvky na solární energii nicméně postupně klesají. Kdy podle vašeho názoru nastane doba, kdy budou dotace již zbytečné?
Ceny solárních zařízení šly v posledních letech citelně dolů. A v některých technologiích – mám na mysli například střešní panely – jsme již na hranici rentability. Cíl dosáhnout parity v připojení k síti proto máme na dosah ruky. V budoucnu se musíme detailně zabývat tím, v kterých případech a v jaké výši jsou dotace opravdu nutné.
EURO: Německo hraje prim nejen ve využívání zelených energií, ale také v záchraně eura. Myslíte si, že současné plány dokážou společnou měnu dlouhodobě ochránit?
Pakt Euro plus doplňuje dnešní nástroje hospodářské a rozpočtové spolupráce Evropské unie. Jeho jádrem je řešení problémů současné krize: nízká konkurenceschopnost některých členských zemí. Právě v nich musíme rychleji a energičtěji prosazovat reformy. Novou kvalitu hospodářsko-politické spolupráce proto podporuji. Určitě pomůže zajistit Evropě stabilitu.
EURO: Česko doposud nemá žádný pevný termín pro zavedení eura, vláda vyčkává. Přinesla by společná měna za současné situace Čechům vůbec nějaké výhody?
Euro je jako společná evropská měna důležitou součástí společného trhu zemí EU. Jednotná měna ulehčuje vzájemné hospodářské vztahy. V zásadě jsou proto všechny členské země povinné připravit takové podmínky, aby euro mohlo být zavedeno. Dnešní finanční krize v některých zemích eurozóny je pro všechny zúčastněné poučením. Je třeba pečlivěji dbát na to, aby podmínky pro zavedení společné měny byly stanoveny také s ohledem na jejich dlouhodobou udržitelnost.
Philipp Rösler (38)
- Narodil se v Soc Trangu v tehdejším Jižním Vietnamu, ve věku devíti měsíců ho adoptoval německý pár z Dolního Saska.
- Jako voják z povolání získal v roce 2002 titul Dr. med., armádu opustil ve funkci štábního lékaře.
- V letech 2003 až 2009 byl poslancem za Svobodnou demokratickou stranu (FDP) v dolnosaském sněmu, od února do října 2009 místopředsedou dolnosaské vlády.
- V říjnu 2009 se stal v kabinetu kancléřky Angely Merkelové spolkovým ministrem zdravotnictví, 12. května 2011 přešel na post spolkového ministra hospodářství a technologií, o den později se stal předsedou FDP, 16. května pak kariérní vzestup dokončil funkcí vicekancléře.
- Je ženatý, má dvě dcery.
