Ministerstvo obrany označilo kontrolní zprávu NKÚ za bezpředmětnou
Vzdušný prostor nad Českou republikou mohly klidně hlídat stíhačky zemí NATO, stejně jako hlídají Litvu, Lotyšsko a Estonsko. To je prostě fakt - některé členské státy Aliance existují i bez vlastního nadzvukového letectva. My ovšem máme gripeny.
Kdyby nás sociálnědemokratické vlády nedotlačily k pořízení švédských supersoniků, ušetřili bychom si spoustu problémů. Bez gripenů by například neběželo žádné mezinárodní protikorupční vyšetřování, ministerstvo obrany by se nemuselo obávat další razie a jeho už tak pošramocená pověst mohla být o něco lepší. A co víc, kolik bychom ušetřili společných peněz! Za desetiletý pronájem čtrnácti stíhaček zaplatíme bezmála jedenadvacet miliard korun…
Jenže to není ani zdaleka všechno. Zatím to tu sice nikdo neřeší, ale skutečné potíže nastanou za pár let, až se přiblíží konec desetiletého pronájmu (smlouva končí v září 2015). Za jakých podmínek nám Švédové své gripeny přenechají? Budeme mít vůbec jinou volbu než letadla koupit za cenu stanovenou prodávajícím?
Gripeny tu velmi pravděpodobně zůstanou. Armáda pro ně bude mít připravenu veškerou infrastrukturu, vycvičené piloty a pozemní personál. Přecházet najednou na jiný model by bylo hodně náročné a nákladné. Výrobce gripenů v roce 2004 velmi dobře věděl, co dělá, když nás (rozuměj Špidlovu vládu) dotlačil k rozhodnutí nekupovat, ale pronajmout.
Nejsme tedy vůbec, ale vůbec v dobré situaci. Důsledky Špidlova špatného rozhodnutí se už začínají projevovat. Jednáme teď s Američany o přemístění jejich protiraketového radaru z atolu Kwajalein do brdských lesů. Topolánkova vláda - která se Washingtonu takřka podbízí - přitom za tuhle „službičku“ nemůžeme ani nic pořádného chtít. Kromě zrušení víz, ke kterému by díky našemu členství v Evropské unii zřejmě došlo tak jako tak.
Vláda nemůže požadovat ani špičkové a osvědčené letouny F-16 s pořádnou slevou. Nemůže projevit zájem ani o moderní americké protiraketové systémy, které by náš stát bezpečně ochránily před případným útokem ze vzduchu. Vždyť my přece máme gripeny. Pustili jsme zkrátka z rukou všechny trumfy: Špidla je v Bruselu, my máme gripeny a Američané nám - možná - zruší víza.
Aspoň že je kolem těch letadel pořád veselo. Minulý týden zveřejnil Nejvyšší kontrolní úřad zprávu o armádním taktickém letectvu. Konstatoval, že „neexistuje dlouhodobý výhled rozvoje resortu obrany“, a že v existujících „koncepčních materiálech nebyla zdůvodněna potřeba počtu čtrnácti nadzvukových letounů“.
A má pravdu, ten NKÚ. V druhé polovině devadesátých let začínali vojáci, úředníci, politici a zbrojaři, kteří měli na nákupu stíhaček zájem, na dvaasedmdesáti. Po nákupu stejného počtu českých podzvukových letadel L-159 snížili své požadavky na šestatřicet, později na čtyřiadvacet. A úplně nakonec z toho byl pronájem čtrnácti kousků. Je v tom vůbec nějaká logika?! To samé se ale dělo s tanky T-72, již zmiňovanými cvičnými letadly L-159 a děje se s obrněnými transportéry. Člověk by skoro doufal, že se na ministerstvu obrany už konečně poučí. Marně.
NKÚ prováděl kontrolu armádních letadel v letech 2005 až 2006. Ministerstvo obrany toho využilo a většinu jeho závěrů nyní smetlo se stolu s konstatováním, že realita už je jiná a závěry kontrolního úřadu jsou tedy bezpředmětné.
V „bezpředmětné zprávě“ NKÚ se mimo jiné píše: v období kontroly (duben 2005 až říjen 2006) „dosahovaly letouny poměrně nízkou spolehlivost 2:09 letové hodiny na poruchu, provozuschopnost letounů dosáhla v průměru 53,8 procent… podle smlouvy má být nejméně šedesát procent“.
Ono je vlastně dobře - když už ty gripeny máme - že se rozběhlo rozsáhlé mezinárodní protikorupční vyšetřování. Třeba už kvůli nim půjde někdo konečně bručet.
