ODS vyvolala rozruch, když se postavila proti trvalému přijetí syrských uprchlíků. Stranický šéf Petr Fiala jde ve svých úvahách ještě mnohem dál
Přezdívá se mu „nudný profesor“, ale když dojde řeč na zahraniční politiku, Petr Fiala ožije. Nezapře své celoživotní hobby. Na konci ledna se v knihkupectvích objeví jeho kniha s výmluvným názvem Na konci bezstarostnosti, která nese ještě výmluvnější podtitul Co nechceme slyšet o Evropě, národních zájmech a zahraniční politice. Fiala, zdá se, našel téma, na němž se chce profilovat. Balancuje přitom na velmi tenké hranci mezi národními zájmy a xenofobním populismem. Nepřekročit ji je často nad síly i mnohem zkušenějších politiků.
Setkali jsme se jen pár hodin předtím, než vláda schválila přijetí malé skupiny syrských uprchlíků. Z parlamentních stran se proti postavily jen ODS a Úsvit Tomia Okamury.
* Co si myslíte, že je v současnosti pro Česko větší problém – krize na Východě, nebo (po vyvraždění redakce magazínu Charlie Hebdo) islámský extremismus?
Oba jsou to problémy. To, co se odehrává na Ukrajině, má potenciál globálního konfliktu, a to z několika důvodů. Ten jeden je zjevný. Je to prostě tradičně geopoliticky citlivé místo. Konflikty tam mají globální rozměr, přičemž je do toho zapojeno Rusko, tedy jaderná velmoc s imperiálními ambicemi od nepaměti. To je jeden faktor. Vzhledem k tomu, co se tam odehrálo, tedy porušení mezinárodního řádu, dohod a obsazení území, které nebylo výsledkem mezinárodní debaty, tak to je věc, která ohrožuje světový řád a spolu s tím Českou republiku. To, co se odehrává s radikálním islámem, to je nový fenomén. Bohužel zase v klíčovém geopolitickém místě, to znamená na Blízkém východě. Už to označení „blízký“ znamená, že to má dopad na Evropu.
* Myslíte si, že islám samotný je problém?
My tady čelíme novému fenoménu. Jsou v něm naplněny charakteristiky politického náboženství, respektive ideologie. My nečelíme islámu jako náboženství, čelíme politické ideologii radikálního islámu, což je nesmírně nebezpečné. Dnes už disponuje prostředky, územím a zázemím, což nás ohrožuje. A je tu ještě jeden nový prvek. Stoupenci radikálního islámu jsou lidé, kteří žijí mezi námi na území Evropské unie, nebo jsou dokonce jejími občany. To je věc, s níž se budeme těžko vyrovnávat.
* Je možné to nějak řešit? Přece jenom je to početně významná komunita.
Neexistují jednoduchá řešení. Kdo říká, že jsou, tak lže. Debata probíhá ve všech zemích EU a není snadná. Bez toho, že si sami budeme připomínat svoje hodnoty a principy, na kterých evropská civilizace vyrostla, si neporadíme. Jsou řešení, která se nabízejí. Musíme zpřísnit pravidla pro migraci. To je nepochybně věc, kterou je potřeba udělat. Musíme zesílit tlak na integraci. Když řeknu, že multikulturalismus selhal, tak se mě spousta lidí ptá proč. Kdybychom sledovali evropskou debatu, tak to víme. To se říkalo už před pěti lety. Multikulturalismus selhal v tom, že se nedaří ani v druhé a třetí generaci přistěhovalců dosáhnout toho, aby žili svým způsobem života, ale současně respektovali hodnoty společnosti, ve které žijí a z níž mají spoustu výhod. Souvisí s tím i přijetí bezpečnostních opatření a posílení činnosti bezpečnostních služeb, abychom dokázali těm, kteří jsou ve styku s radikálním islámem, razantně čelit a chránit se před nimi.
* Islamisté, jak sám říkáte, disponují značným územím. Je možné je porazit jen v Evropě?
Nezbude nám nic jiného než se pustit do intenzivnějšího boje s radikálním islámem a musíme ho porazit na jejich území, rozbít jejich základny, odříznout je od finančních zdrojů. Když je neporazíme, porazí oni nás. Nijak se tím netají. My nevedeme boj s někým, kdo si chce chránit svoji kulturu na svém území, jak nám tady pořád opakují. To je úplný nesmysl. Islámský stát otevřeně říká, že chce dobýt Evropu. To musíme mít na paměti. Když říkám, že jsme ve válce s radikálním islámem, tak to neznamená, že vyhlašujeme válku. Oni ji vedou s námi.
* Jak chcete přimět třetí generaci přistěhovalců, aby se víc integrovali v době, kdy jdou jejich počty do milionů?
Do jisté míry je pozdě. Zvýšený tlak na integraci, který musí spočívat i v revizi sociálního systému, ten nutný je. I když v České republice ta debata je nová, v Evropě nová není. Podívejme se o deset let zpátky, kdy v Německu zjistili, že platí náboženské vzdělávání ze státních prostředků. Ti lidé se neučí základy islámu, učí se nenávidět západní demokracii a jsou nabádáni k násilným akcím. Naše tolerance se musí zastavit tam, kde je ohrožena naše bezpečnost. Jestliže tady máme komunity, které žijí svým způsobem života, těží ze sociálního státu, vůbec se nepřizpůsobují našim hodnotám, ale naopak naši společnost nenávidí a jsou připraveni ji zničit. Musíme najít způsob, jak se jim postavíme.
* A vy už ho znáte?
To je nesmírně složité. My ani nevíme, kolik lidí, kteří jsou islámského vyznání, mezi námi žije. Ta čísla se velmi liší od 15 milionů do 25 milionů v zemích EU. To není malý počet. Když se podíváme na demografický vývoj, tak v řadě zemí se očekává, že do roku 2050 nebo 2060 budou mít muslimové většinu v některých městech. Spousta lidí říká, že se nás to netýká. Týká se to nás všech, radikální islám nerozlišuje hranice. My jsme nepřátelé a podle toho k tomu přistupují. To, že Česká republika je národnostně nejhomogennější zemí v Evropě, že je tady malá mobilita ve všech směrech a počet imigrantů je tu poměrně nízký, to neznamená, že to tak bude vždycky.
* Existuje nějaký příklad země, jež se potýká s problémy, které reálně hrozí i Česku?
Podívejte se na nedaleké Maďarsko. Má pro cizince ještě mnohem složitější jazyk, než je ten náš, ale meziročně tam vzrostl dvojnásobně počet imigrantů a skoro všichni jsou ze zemí, jako je Sýrie a podobně. Nemůžeme si říkat, že se nás to netýká. Demonstrace proti islamizaci Evropy probíhají pár kilometrů od hranic. Kousek od nás v Rakousku mají obrovské problémy. Když chcete v některé vídeňské čtvrti dát dítě do školy, tak musíte přemýšlet, jestli bude mít alespoň dva spolužáky, kteří nebudou muslimové. Problémy jsou kolem nás, my jsme jich byli zatím do jisté míry ušetřeni, ale není to nadlouho.
* Jak by se ODS postavila k přijetí syrských uprchlíků, kdyby byla u moci? Myslíte si, že je to trend, který by mohl pokračovat?
Já se toho trendu obávám. Humanitární pomoc je určitě důležitá, otázka je, jestli by nestačilo, abychom jim poskytli lékařskou, humanitární a další podporu po dobu nezbytně nutnou, než se situace v Sýrii spraví. Nevím, jestli to musíme stavět tak, že tady budou napořád. Druhá věc je, že tragédie na Blízkém východě se týká milionů lidí, a stojí za úvahu, zda by nebylo rozumnější podílet se na pomoci v jiných zemích. To bych považoval za správné.
* Z Evropské unie se čas od času ozývají hlasy, že by se uprchlíci měli umísťovat do jednotlivých zemí podle předem daného klíče. Co si o tom myslíte?
Tady se musíme obávat a ptát se vlády, zda přijetí uprchlíků ze Sýrie není první krok k něčemu takovému. S tím bych určitě nesouhlasil. Je potřeba přemýšlet nad tím, kteří lidé sem přicházejí. Musíme zvážit, a vím, že to nezní úplně populárně, že na Blízkém východě jsou vystaveni hrůznému násilí například křesťané. Tam mám mnohem menší problém uvažovat o nějaké pomoci či dlouhodobějším přijetí. Nesmíme se bát z hlediska budoucí integrace říct, že tito lidé jsou přijatelnější, než když někdo je šíitský muslim.
* Určitě si pamatujete arabské jaro v Egyptě. Tehdy bývalá europoslankyně Zuzana Roithová vyzvala, abychom všechny koptské křesťany přivezli do Evropy. V té době to bylo bráno jako fantasmagorie, protože nemůžeme říkat, že vezmeme křesťana spíš než muslima. Myslíte si, že nyní už to říkat můžeme?
Budeme muset. K tomu jsme donuceni okolnostmi. Nejenom že selhal multikulturalismus, ale selhala i falešná politická korektnost. Jestli nebudeme nazývat věci pravými jmény, bude to špatné. Mimochodem, když jsme u otázky Egypta, je docela zajímavé, že egyptský prezident Sísí měl novoroční projev, ve kterém vyzval ke změnám v islámu v tom směru, aby za islám nemluvil radikální islám. To je jedna důležitá věc. A druhá je, že navštívil koptskou bohoslužbu a dal signál, že tohle je jiná podoba islámu a jiná podoba Egypta.
To bychom neměli úplně podceňovat, protože čelíme radikálnímu islámu jako politické ideologii a musíme vidět to, že jsou síly v islámských zemích, které s radikálním islámem chtějí bojovat stejně jako my.
* Dosud jsme se ale spíše soustředili na vývoz demokracie. Je to podle vás cesta?
Dlouhodobě říkám, že Západ nemůže dělat politiku nepromyšleného vývozu demokracie. My jsme v posledních letech, a teď nemyslím Českou republiku, podporovali takzvané arabské jaro, aniž bychom promýšleli důsledky, které bude mít. Neměli jsme ani žádnou variantu. Musíme vědět, že v řadě zemí, v důsledku jejich sociální struktury, podmínek a tak dále, není možné vybudovat demokracii našeho typu, rozhodně ne v krátké době. Pokud napomůžeme destabilizaci situace, tak jediný výsledek, kterého dosáhneme, bude zhoršení situace. Podívejme se, co se děje v Libyi, podívejme se na výsledek v Sýrii a podívejme se, co se muselo stát v Egyptě.
* V Česku ale máme na evropské poměry přísná imigrační pravidla. Země je naprosto homogenní. Myslíte si, že potřebujeme ještě přitvrdit imigrační politiku?
V našem zájmu je, aby podobně přísná byla i v ostatních zemích Evropské unie. Alespoň v rámci schengenského prostoru. Máte pravdu, že jsme dosud neměli větší problémy s imigranty i díky přísnější politice. Další kroky bychom měli dělat až podle toho, s čím problémy mít budeme. Poukázal bych na jednu věc, která s tím úzce souvisí. Máme relativně přísnou imigrační politiku, ale potřebujeme pracovní síly, které sem přicházejí z různých zemí. Zpravidla máme zkušenost s prací Ukrajinců a víme, že tu máme poměrně silnou vietnamskou komunitu, která se vyznačuje jak schopností se přizpůsobit, tak i tím, že sdílí některé podobné hodnoty. Třeba důraz na vzdělání.
* Máte dojem, že je situace skutečně všude tak růžová?
Když se podíváte, co se děje v některých našich městech a obcích, zjistíte, abych uvedl nějaký příklad, že třeba konkurenci našim prodejcům potravin nedělají jenom supermarkety, ale i vietnamští obchodníci. Pokud ta konkurence je založená na tom, že jsou pracovitější, flexibilnější, tak je to výborné. Pokud je založená na tom, že se tam často střídají, nemluví naším jazykem, tak státní kontrolní orgány rezignují na svoji funkci a věnují se velmi důkladně hygienickým předpisům, dodržování pracovní doby, pracovněprávním vztahům u několika českých prodejců. Do jisté míry nechávají být prodejce vietnamského. To je příklad, jak to nemá být.
* Myslíte si, že tak to skutečně je?
Vím, že to tak je. A právě proto říkám, že takto to být nemá a i toto je součást integrační politiky. Všem se musí měřit stejně a na všechny se musejí uplatňovat stejná měřítka. Schválně jsem ten problém ukázal na příkladu komunity, která tu funguje v podstatě dobře. l
Když říkám, že jsme ve válce s radikálním islámem, tak to neznamená, že vyhlašujeme válku. Oni ji vedou s námi. Dlouhodobě říkám, že Západ nemůže dělat politiku nepromyšleného vývozu demokracie.
O autorovi| Michal Půr • pur@mf.cz
