Úplné odstranění rizika by znamenalo značný pokles efektivity bankovního systému
Globální ekonomická krize přináší změny v oblasti právní regulace bank. USA a většina západoevropských zemí kvůli obavě před krachem bank vytvořily programy na podporu bankovního odvětví z veřejných peněz. V některých případech získal v bankách významný podíl i stát. Následně začaly státy kvůli ochraně svých zájmů vyzývat k vyšší regulaci tohoto odvětví. Přitom některými požadavky se snaží dosáhnout absolutního bezpečí i za cenu nízké efektivity bank. Některé změny se již dotkly i českého právního prostředí.
Ochrana vkladů
Loni byl v České republice v reakci na ekonomickou krizi novelizován zákon o bankách. Novela upravila možnost rychlého převzetí banky v problémech jinou bankou, nebo dokonce státem. Zjednodušil se i proces zvyšování základního kapitálu bank v nouzi a byly posíleny pravomoci České národní banky pro případ krizových situací. Zásadní změny v právní oblasti však můžeme očekávat spíše v budoucnosti, protože právo se obvykle mění se zpožděním – po vzniku konkrétního problému.
V ČR jsou vklady na klientských účtech právně chráněny prostřednictvím Fondu pojištění vkladů (FPV). Ten shromažďuje povinné příspěvky od bank, a proto disponuje částkou, ze které následně může vyplácet vklady u peněžního ústavu, jenž se ocitl v nouzi. Pokud některá banka ztratí schopnost plnit své závazky vůči klientům-vkladatelům, FPV jim poskytne náhradu. Fond informuje o výplatě náhrad prostřednictvím médií i na pobočkách banky, jež se ocitla ve finančních potížích. A provádí je prostřednictvím některé zdravé banky. Údaje o vkladech získává FPV od banky v potížích, a proto pro vkladatele není komplikované získat náhradu.
Neoslabená důvěra
Systém pojištění vkladů byl do českého práva zaveden v roce 1994 a od té doby jeho objem neustále roste. Od ledna 2011 má nabýt účinnosti další novelizace na základě požadavků evropského práva. Poslední novela přináší zejména zkrácení doby k výplatě postižených vkladatelů a zvýšení částky kryté zákonným pojištěním z padesáti tisíc na sto tisíc eur a s tím spojené vyšší příspěvky bank do FPV. Ukotvuje i možnost dotovat fond státem, pokud mu na výplaty vkladatelů nestačí peníze. Zkrácení doby k výplatě lze přivítat, ale zvýšení krytých částek již není natolik potřebné. Na přelomu tisíciletí vyplácel FPV klientům bank v potížích 80 procent jejich vkladů do maximální výše tři sta tisíc korun. Následně se chráněná část vkladu zvýšila na 90 procent a v roce 2009 začal být chráněn celý. Zvyšovala se i maximální částka až na současných 50 tisíc eur. Po novele zákona to bude sto tisíc eur.
Neustálé zvyšování míry krytí vkladů nelze považovat za účelné. Smyslem FPV je především ochrana běžných střadatelů před ztrátou veškerých úspor a zvýšení jejich důvěry v bezpečnost vkladů. V ČR však ekonomická krize důvěru v banky zásadně neoslabila, protože u nás žádný bankovní dům v jejím důsledku nezkrachoval. Pokud by však zkrachovala velká banka, rezervní prostředky v FPV nepokryjí ani v současnosti, ani po roce 2011 všechny vklady. V takovém případě by státu nezbylo nic jiného než FPV půjčit peníze, nebo jej dokonce dotovat. Taková situace však není pravděpodobná, neboť stát žádnou velkou banku zkrachovat nenechá. Systém pojištění vkladů je tedy stále finančně náročnější a zároveň zbavuje běžné střadatele odpovědnosti za výběr banky. Na obranu našich zákonodárců je však třeba říci, že vyšší míru krytí vkladů si vyžádaly evropské předpisy.
Přiměřené riziko
Stupeň právní ochrany vkladů v bankách lze v ČR považovat za dostatečný. Bankovnictví zasáhly podobně jako jiné oblasti požadavky z politické sféry, aby vkladatelé získali stoprocentní jistotu. Banky jsou však podnikatelé a vždy budou pracovat s určitou mírou rizika. Jde jen o to, aby potenciální krach některé z nich neměl pro klienty fatální následky. Úplné odstranění rizika by však znamenalo velký pokles efektivity bankovního systému, což bychom všichni zprostředkovaně pocítili v nižším výkonu ekonomiky.
