Na východě jsou zaměstnanci ochotní pracovat déle a za míň peněz
Vyhlídky německých společností nejsou nejrůžovější. Nejsilnější odborová organizace v zemi IG Metall zahájila 6. května stávku za zvýšení mezd. V době, kdy se ekonomika znovu snaží nabrat tempo, je takový krok na pováženou. Časově neomezená stávka proti zaměstnavatelům, jako DaimlerChrysler či Porsche, by totiž mohla vážně ohrozit výrobu.
IG Metall má ovšem i jinou tvář, tu, kterou nejlépe znají šéfové a pracující ve staré komunistické NDR. Například loni chtěla tato odborová centrála přimět společnost BMW, aby novou výrobní halu nestavěla v České republice, ale v Lipsku. Proto souhlasila s ustanovením, které BMW umožňuje určit zaměstnancům pracovní dobu podle potřeby. „IG Metall je ve východní části země nadmíru flexibilní. To musí uznat každý zaměstnavatel,“ prohlašuje Sieglinde Merbitzová, hlavní představitelka lipské organizace.
Současný stav je ovšem na hony vzdálený představě, kterou si IG Metall vytvořila v roce 1990, kdy se Německo znovu sjednotilo. Tato a další organizace tehdy požadovaly pro východoněmecké pracovníky platové podmínky blížící se těm, jimž se těšili jejich západní kolegové. Hladina mezd se rychle zvedla nad úroveň, kterou byly německé podniky schopny unést. Firmy s nadměrným počtem zaměstnanců jich nakonec musely propustit víc, než původně zamýšlely. Proto také v březnu dosahovala nezaměstnanost na východě země 18,8 procenta, oproti osmi procentům na západě.
Tato drsná ekonomická skutečnost přispěla k tomu, že se z východních Němců stali maximálně loajální zaměstnanci, kteří patří v rámci Evropy k jedněm z nejvíce přizpůsobivých. Platové požadavky drží na uzdě a za práci v noci a o víkendu nežádají přemrštěné příplatky. Změny v postoji odborářů přivádějí do regionu investice a pracovní příležitosti a navíc mohou postrčit k reformám i zbytek Německa. „Jedním z důvodů, proč investovat právě tady, jsou zdejší lidé,“ tvrdí Hans Deppe, ředitel drážďanské továrny na výrobu mikroprocesorů společnosti Advanced Micro Devices (AMD). „Po práci přímo prahnou.“
AMD, sídlící v kalifornském Sunnyvale, mohla ve východoněmecké továrně dokonce zavést vlastní, americký výrobní režim. Její zaměstnanci v Drážďanech pracují ve čtyřdenních blocích po dvanáctihodinových směnách, čímž závod udržují v chodu 24 hodin denně po celý rok. Na západě Německa je takový režim něco takřka neslýchaného. AMD, kterou na východ přilákaly štědré vládní subvence, zvýší v příštím roce celkové investice do drážďanského závodu na 2,5 miliardy dolarů.
Zkušenosti AMD nejsou jediným dokladem pružnější pracovní síly na východní straně železné opony. Průměrný východoněmecký pracovník v průběhu roku odpracuje téměř o měsíc více než jeho západní kolega. V průmyslu dosahují průměrné hodinové náklady na zaměstnance kolem čtrnácti, na západě okolo 22 dolarů. A nižší produktivita práce na východě je podle ekonomů spíše dílem nedostatečné infrastruktury než kvality pracovní síly.
Klíčový rozdíl mezi východem a západem spočívá ve způsobu, jakým spolu podniky a jejich zaměstnanci vyjednávají. Na západě si velké odborové syndikáty a sdružení zaměstnavatelů připravují plošné dohody, které se vztahují na celá odvětví a v jednotlivých regionech se příliš neliší. Práce v továrně DaimlerChrysler poblíž Stuttgartu se tudíž řídí víceméně shodnými pravidly jako v hessenské společnosti vyrábějící brzdové kotouče. Systém zajišťuje sociální smír a mnohem nižší počet prostávkovaných hodin, než je v průměru běžné v USA, v Itálii a ve Francii. Avšak paušální dohody těžko řeší specifické problémy jednotlivých společností.
Právě proto uzavírá více než polovina východoněmeckých podniků vlastní dohody se zaměstnanci, kteří nejsou v odborech. Jiné firmy, například jenský výrobce optických přístrojů a zařízení Jenoptik, volí střední cestu a vyjednávají s místními odborovými organizacemi. Přestože se to neobejde bez problémů, dohody uzavřené na místní úrovni jsou pro zaměstnavatele téměř vždy výhodné.
Je obtížné vyčíslit makroekonomický prospěch východoněmecké flexibility, zejména v období, kdy v celé zemi stoupá nezaměstnanost. Nicméně ekonomické ukazatele jsou povzbudivé. Zatímco na východě průmyslová výroba loni vzrostla o 4,5 procenta, západ zaznamenal zvýšení o 0,3 procenta. Ekonomové odhadují, že pracovní adaptabilita by na tom mohla mít svůj podíl. „Východní Německo přitahuje, protože pracovní síla je tam tvárnější,“ soudí Michael C. Burda, profesor ekonomie na berlínské Humboldtově univerzitě. Zdá se, že pokud jde o kapitalismus, může se západ od východu sem tam něco přiučit.
Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc
BusinessWeek
Překlad: Naďa Randová
