Pomalé soudy patří mezi největší nedostatky podnikatelského prostředí. Podle některých odborníků se už situace zlepšuje, podle jiných je to naopak čím dál tím horší.
Hodnocení soudů Pomalé soudy patří mezi největší nedostatky podnikatelského prostředí. Podle některých odborníků se už situace zlepšuje, podle jiných je to naopak čím dál tím horší.
Zrychlila se v posledních letech soudní řízení, nebo ne? Oslovili jsme několik advokátů i soudců – a odpovědi byly překvapivě nejednotné. „Určitě došlo k zrychlení soudních řízení,“ říká Ilona Kindlová z velké pražské advokátní kanceláře KŠD Šťovíček. „Zásadní zrychlení soudních řízení v posledních letech nenastalo. Mimo jiné i proto, že práce na soudech není rozložena efektivně mezi soudce a jeho pomocný personál,“ má opačný názor Daniel Uličný z jiné velké pražské advokátní kanceláře Havel&Holásek.
A někde uprostřed je samostatný plzeňský advokát Pavel Reiser: „Nepozoruji zrychlení, spíše setrvalý stav,“ hodnotí uplynulé roky. „Největším problémem jsou odvolání. Soudy druhé instance by měly buď samy v odvolacím řízení rozhodnout, a ukončit tak spor. Nebo by měly zavázat soud prvního stupně jednoznačným právním názorem, říci mu, co udělal špatně a co má ještě provést. Bohužel odvolací soudy stále často rozhodují tak, že vrátí případ zpět k první instanci, ale soud prvního stupně podle tohoto rozhodnutí ani neví, jak má dál rozhodnout – jen ví, že na předchozím postupu se odvolacímu soudu něco nezdálo,“ shrnuje Reiser své zkušenosti.
Soudcům chybí odvaha rozhodnout
„Nemyslím si, že v posledních letech došlo k zrychlení soudních řízení,“ říká stínová ministryně spravedlnosti za ČSSD a advokátka Marie Benešová. „U soudců postrádám odvahu věci rozhodnout, pokud jsou komplikovanější. Dochází k neustálému odročování, často z malicherných důvodů, nebo z důvodů, jež byly známy již dříve,“ upřesňuje.
„Je to v lidech a v přístupu osob ve vedení jednotlivých soudů,“ uvádí Benešová názor, s nímž souhlasí i řada dalších oslovených. Jako dobrý příklad uvádí správní soudy. „Tam je vidět dobrá metodická práce vedoucích představitelů této nejmladší složky soudnictví. Jejich rozhodovací praxe je sjednocena. I vystupování soudců na těchto soudech je důstojné, navíc zpravidla zachovávají plánované termíny,“ upřesňuje. Správní soudnictví v čele s Nejvyšším správním soudem sklízí chválu od většiny odborníků i politiků napříč stranami (podrobně jsme o něm psali v Profitu č. 6/2007).
Trochu optimističtější je předseda České advokátní komory Vladimír Jirousek: „Ke zrychlení nemohlo nedojít, určitá fáze přerodu společnosti už je za námi. I tak je ale současný stav neuspokojivý. Byť je třeba připomenout, že rychlost řízení není vždy tím nejdůležitějším,“ říká. Podle něj jde o systémovou věc, zejména v oblasti správy soudů a mnohdy o přístup osoby soudce. „V praxi se mnohdy přehlížejí principy a povinnosti, jež jsou ukládány obecnými ustanoveními. Jestliže třeba soudce Okresního soudu ve Frýdku-Místku, jemuž se k řízení nedostaví žalovaný, evidentně neplnící zákonem stanovenou povinnost, postoupí věc jeho výslechu do sto kilometrů vzdáleného Prostějova, naběhne zbytečná prodleva v řádu mnoha měsíců,“ uvádí příklad z praxe.
Také Tomáš Běhounek z advokátní kanceláře bnt - pravda & partner říká, že řízení se zrychlilo, nicméně k ideální situaci máme ještě hodně daleko. Hlavní problém vidí v organizaci práce soudů. „Nejdůležitější je, aby si soudce spor v rozumně krátké lhůtě dostatečně připravil tak, aby pak při jediném jednání mohl rozhodnut. To v praxi stále chybí. Je na ministerstvu spravedlnosti a možná i vedení jednotlivých soudů, aby k tomu soudce podněcovali,“ navrhuje Běhounek. Velké zdržení podle něj způsobuje také dosavadní systém doručování. „Musí být odstraněny nástroje, které umožňují účastníkům řízení blokovat rychlé rozhodnutí. Pomohly by například vyšší sankce a jejich důsledné vymáhání při zjevných obstrukcích,“ dodává.
600 kauz na osobu
Pesimistické prognózy slyšíme překvapivě od samotných soudců. „Řízení se zrychlilo jen v některých oblastech, například u takzvaných bagatelních trestných činů. Kvůli rostoucímu počtu nových žalob, zvláště na obchodním úseku, se ale jinak délka řízení nezkracuje. Naopak se podle mého názoru bude do budoucna prodlužovat, nedojde-li k posílení soudního personálu,“ varuje předseda Městského soudu v Praze Jan Sváček.
V polovině roku 2006 měl každý soudce obchodního úseku Městského soudu v Praze na starost 200 až 300 případů. Nyní je to 500 až 600 kauz. Na Obvodním soudu v Praze 1 se zase od roku 2000 zvýšil počet občanskoprávních a obchodních sporů na čtyřnásobek. Počet soudců se přitom nezměnil.
„K žádnému zrychlení v podstatě nedošlo. Pokud ano, tak jen dočasně za cenu nadlidského úsilí soudců a ostatního odborného aparátu,“ konstatuje soudce Okresního soudu v Chrudimi René Tinz. „Je nutné všechny negativní jevy řešit komplexně. Soudci by se měli zabývat jen meritorním vyřizováním věcí v jednacích síních, ne související administrativou. Zjednodušit by se mělo písemné odůvodňování rozhodnutí,“ říká Tinz. Dodává, že v civilních i obchodních sporech by se měly před soudcem projednávat jen skutečně závažné a složité věci. Ostatní by měly být řešeny systémem různých odklonů a mediací, například před vyššími soudními úředníky či asistenty soudců, kde by se mohlo jednat neformálně a způsobem vedoucím ke smírnému řešení.
Je nutná i předreforma
Spolupracovník sdružení eStat.cz Jaroslav Popílek se domnívá, že díky obsazení soudů, které dříve trpěly nedostatkem pracovníků, nastal v určitých regionech jistý pokrok. „Kromě současné reformy ale bude nutné vymyslet i jakousi předreformu, která umožní vypořádat se s obrovským počtem neukončených případů z minulých let. Jinak si je každá reforma potáhne jako balvan,“ připomíná.
Také podle víceprezidenta Soudcovské unie Tomáše Lichovníka došlo u většiny soudů ke zrychlení, hlavně díky naplnění stavu soudců. Dalšímu zrychlení však podle něj brání obrovské množství nevyřízených starších věcí. „Stanovené počty soudců jsou vypočítány tak, aby odpovídaly průběžnému vyřizování nové soudní agendy. K množství starších nevyřízených věcí se nepřihlíží. I když je tedy soud již plně obsazen, projeví se tento stav často až za mnoho let,“ vysvětluje.
Podle Lichovníka tak vznikají velmi výrazné rozdíly v délce soudního řízení mezi jednotlivými regiony. U řady soudů proběhne řízení během několika měsíců, ale u jiných potrvá řízení mnoho let. „Občané mají nerovný přístup ke spravedlnosti, odvíjí se od místa soudu,“ konstatuje.
